Otec a syn
Dva poutníci, otec a syn, se trmácejí krajinou. Hledají nocleh, prosí o jídlo.
Marně. Krajina je krásná, ale je plná lakoty, pýchy, a hněvu.
"Zmizte odsud."
"Žebráky neživíme!"
Syn tvrdí, že neuspějí. Mýlí se. Otec zatluče na poslední vrata.
Otevřou jim staří, poloslepá a polohluchý.
Jen oni jediní ctí pohostinství, jen oni jediní zrcadlí v svých duších nádheru kraje. Uvítají poutníky a pohostí je jako krále.
Otec se synem oběma odhalí svá jména, a jedinou myšlenkou z krajiny vykoření vše zlé.
Pak otec starcům dovolí vyslovit přání.
Nepochybuje, že budou chtít vrátit zrak a sluch.
Ale tentokrát se mýlí on.
Téma je doufám v nevysloveném přání.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásné podání.
Krásné podání.
pěkně napsané
pěkně napsané
Vida, tihle dva mě nenapadli
Vida, tihle dva mě nenapadli a přitom se na téma tolik hodí. Moc pěkně napsané :o)
Stromečky! <3
Stromečky! <3
Jo tihle dva! Krásné.
Jo tihle dva! Krásné.
Ach, krásné!
Ach, krásné!
Hezké a hrozně milé. Je to
Hezké a hrozně milé. Je to dojemný pár.
Ík! Krásné.
Ík! Krásné.