14. část - Tajemství

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Kapitola s odhaleným tajemstvím.

Kapitola: 

Bohu je třeba skládat pravidelné oběti. Oběti krve, oběti hmotné, oběti myšlenkou. Proto je Chrám domovem tisíce tajemství. Protože i tajemství patří mezi oběti, které lze Bohu složit. Zašeptané nad vodní hladinou, odrazí se od ní a vyletí vzhůru nad oblaka. Každé tajemství vyslovené v Chrámu patří Bohu.
Nad kaluží ve třetím sklepení pronesl Syn poslední oběť svému otci. Setřel si z tváře líčidla, podíval se na Miróa a řekl: “Jsem synem Slunečního Boha a pokouším se uniknout osudu.”
Miró sebou trhl. Ve tváři se mu zračil zmatek a nejistota. Mlčel. Dlouho se na Syna díval. Odraz vnitřního boje se z jeho tváře pomalu ztrácel.
“Máš sebou líčidla?” zeptal se nakonec, když se jeho rysy ustálily v klidném nic neříkajícím výrazu.
Syn přikývl.
“Tak to…” Miróovou tváří problesklo zhnusení, dotkl se vlastní lícní kosti, aby naznačil, co má na mysli, “zakryj.”
Zatímco Syn pečlivě nanášel jednotlivé vrstvy a výsledek kontroloval v malém stříbrném zrcátku, Miró přešel k ústí chodby a hlídal. Když Syn skončil, zvedl se a přešel k Miróovi, ten ho gestem zarazil a velice pečlivě si prohlédl jeho tvář. Uznale přikývl, ale když chtěl Syn promluvit, zarazil ho.
“Tady ne.”
Vraceli se stejnou cestou, ale na povrch nevyšli. Miró Syna odvedl ke spálnám. V malých větracích šachtách, kterými sem dolů procházel čerstvý vzduch, zahlédl Syn čas od času útržek oblohy. Šum probuzených ulic skrze ně doléhal jen vzdáleně, slovům venku vysloveným, zde nebylo rozumět.
Spálny sestávaly z desítek malých komůrek propojených úzkými uličkami, každý z Posledních tu měl své lůžko, své útočiště. Před jednou z komůrek se Miró zastavil.
“Tahle chodba patří mým lidem, ale chovej se tu tiše, nechceš přece rušit ty, kdo odpočívají v ostatních chodbách,” řekl Miró, dotkl se své lícní kosti a zavrtěl hlavou. Syn pochopil, co chce Miró říct. Nemluv o tom, nevíš kdo poslouchá.
“Většina z nás nechává své lože otevřené,” pokračoval Miró a ukázal Synovi, do které z komůrek si má odložit svůj vak, “nevadí nám to, nemáme přece co skrývat. Ale někteří si stěžují, že právě v téhle chodbě se rodí průvan a ty jsi takové nedomrlé mládě, seženu ti zástěnu, aby tě neofouklo.”
Syn se vděčně usmál. Začínal si myslet, že v Miróovi našel přítele.
Opustili spálny a spletitým bludištěm užších a nižších chodeb se proplétali podzemím. Zpoza ohybů chodeb k nich dolehla ozvěna veselého hovoru.
“To jsou ostatní,” řekl Miró. “Představím tě. O tomhle…” znovu ten rychlý dotyk na lícní kosti, “jim zatím neříkej. Všichni mají mou důvěru, ale musím se rozhodnout, jak přesně zapadáš do našich plánů.”
“Jakých plánů?” odvážil se Syn konečně zeptat. Tentokrát ho Miró od řeči nezdržoval, jen se usmál. Miróův úsměv připomínal dravce připraveného uštědřit kořisti smrtelnou ránu.
“Jakých plánů?” vrátil Miró Synovi jeho otázku a jeho úsměv se nebezpečně rozšířil. “Přece bezbožných a svatokrádežných.”
V té chvíli Syn pochopil a šok ho přiměl zavrávorat z toho poznání, že v samém srdci Chrámu bují nákaza, toužící rozežrat jedinou pravou víru.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

takže sám chce zdrhnout, ale ostatní by v tom klidně nechal? I když chápu, že ho vychovali tak, aby ho nějaká revoluce ani nenapadla. Jsem zvědavá, co bude. Kupodivu Miró mi teď připadá trochu míň důvěryhodný

Obrázek uživatele Aveva

No to víš, taková revoluční myšlenka ho prostě a jednoduše nikdy nenapadla, on se s tím teda nakonec srovná, ale holt je to trochu šok ;o)

Obrázek uživatele Rya

Já jsem z toho vyrozuměla jenom překvapení. A nějak mě (na rozdíl od kluka) ty plány spíš uklidňují, sice se z nich nejspíš zrodí nějaká příšerná tragédie, ale lepší než ta ubíjející trpnost. Úžasně napsané!

Obrázek uživatele Aveva

Lepší tragédie v hrsti než utopie na střeše? ;o)
Tak já myslím, že tě nejspíš nezklamu. Něco příšerného se jistě časem stane.

Obrázek uživatele ef77

Skvěle napsané! Někdo řeší situaci útěkem a pomáhá jen sobě, jiný přemýšlí o pomoci i pro ostatní. Jsem zvědavá a napnutá, kam tohle povede.

Obrázek uživatele Aveva

No, já jsem taky zvědavá, kam to povede, protože si ti holomci obecně dělají co chtějí a bůh ví, kam nakonec příběh dotáhnou :o)

Obrázek uživatele Tora

Konec mě překvapil, že by tak klidně hned vše vyzradil, aniž by si ověřil, zda Syn bude souhlasit? Nebo to byl jen vtípek a Syn to vzal vážně?
Jsem zvědavá, jak to bude dál.

Obrázek uživatele Aveva

No, myslím, že to bere tak, že stále může Syna víceméně nenápadně zlikvidovat, kdyby se začal cukat.
A já jsem taky zvědavá, co bude dál, protože se bez mučení přiznám k jednomu z autorských hříchů, to je neexistenci osnovy příběhu ;o)

Neprozradíš ani kdybys chtěla, protože sama nevíš jak to vlastně bude dál?
Tak tím víc jsem napnutá!

Obrázek uživatele Rya

To je autorský hřích? Nemít osnovu? A to je co, taková osnova? Dá se to jíst? není v tom cukr? ;)

Obrázek uživatele Aveva

No jasně, že je to hřích! Jeden z nejhorších! Když nemáš osnovu, tak to nemá pořádnou štábní kulturu ;o)
A obsah cukru v osnově závisí na zvoleném žánru :o)

Obrázek uživatele Aveva

Já vím jak to skončí, ale nevím, jak se tam dostanu, tak jsem taky napnutá :o)

-A A +A