16. Cesty k sobě
Kapitola bezprostřeně navazuje na minulou, kdy Lenka nemohla usnout. Dopoledne se s ní setkáváme na její verandě před malířským stojanem.
Pouštěla svůj hlas jen tak po větru. Ráda si při práci zpívala. Nápěvy z ní tryskaly, aniž by nad nimi přemýšlela. Zpívala v harmonii s melodií vánku ve větvích stromů, se štěbetáním ptačího sboru.
Stála na otevřené verandě a pokoušela se namalovat výhled, který měla před sebou. Snažila se o to už dlouhé dva týdny. Trávila u stojanu celé dny, ale vůbec se jí nedařilo. Viděla holé skalnaté vrcholky hor a široké zelené údolí mezi nimi. Chtěla zachytit potok, o kterém věděla, že pramení vysoko v průsmyku, nejprudší svahy že seskáče v několika jiskřivých vodopádech, spěšně se proplete mezi velkými balvany a pak se pomalu uklidní, aby nakonec v písčitých meandrech údolí opustil. Jako kdyby si s ní ale ta stříbrná stuha hrála na schovávanou. Ne a ne ji zachytit. Její krásu a nespoutanou volnost, její štědrost, s jakou napájí všechno živé kolem sebe… Jako kdyby tomu prameni něco bránilo, aby svobodně vytryskl.
Dveře spojující verandu s jídelnou se za jejími zády hlasitě zavřely. Rolf to dělal pokaždé, když ona zapomněla. Neměl moc rád její zpěv beze slov. Zvláštní… nechápala proč. Ona sama se díky těm tichým hladivým tónům dokáže lépe soustředit. Uvolňují ji a uklidňují. A vlastně nejen ji. Táta má její zpěv taky rád. A ještě někdo. George. Sedával u ní každý den, když malovala Fredův portrét. Říkal, že když ji poslouchá a dívá se, jak pracuje, přestává mít pocit, že se po bratrově smrti svět zastavil.
Potřásla hlavou, krátce pohlédla na prstýnek odložený na malém porcelánovém talířku, a pustila se opět do práce.
Znovu a znovu. Namalovat a vymazat… Tak co bys chtěl, obrázku? Mluv se mnou! Co dělám špatně? Nebo něco nevidím?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásné, jak si Lenka s
To je krásné, jak si Lenka s tím obrazem povídá.
Ale ona nezpívá tak hrozně, že by se to nedalo poslouchat, že ne?
Lenka si povídá, nebo spíše
Lenka si povídá, nebo spíše vyzvídá. A opravdu nezpívá hrozně. Naopak. Má jasný čistý, flétnový hlas. :-)
Altová, nebo sopránová flétna
Altová, nebo sopránová flétna? Obě jsou krásné, ale k ní mi lépe sedne altová.
Jo, asi to bude altová. :-)
Jo, asi to bude altová. :-)
Konečně se dostáváme k tomu,
Konečně se dostáváme k tomu, co znám. Ale už jsem pozapomněla, takže si to přečtu s náramnou chutí znovu. Lenka je tady velmi lenkovská.
No jo, konečně. Vůbec jsem
No jo, konečně. Vůbec jsem netušila, že se k tomu už napsanému kousku budu dostávat celých patnáct kapitol. Ale jak se mi teď hodí. Rozdělený na čtyřikrát mi pokryje hektický duben.
Krásně se to čte, je v tom
Krásně se to čte, je v tom cosi hluboce uklidňujícího.
To jsem ráda. Mělo to tak
To jsem ráda. Mělo to tak působit. Jsme v soukromém světě Lenky, který takový je.
A tohle se mi taky líbí.
A tohle se mi taky líbí. Akorát teda ačkoliv je mi jasné, že Rolf je padouch a že Lenka určitě nezpívá špatně, taky bych zavírala dveře.
Takových lidí znám víc, a
Takových lidí znám víc, a kdyby to byl jediný Rolfův "prohřešek", rozhodně bych mu to odpustila. :-)
A díky.
Nesměle se přidávám. Pro mě
Nesměle se přidávám. Pro mě je taky většina hudby prostě rámus. Nejraději mám ticho.
Já mám hudbu ráda. Ale
Já mám hudbu ráda. Ale prozpěvování u práce by mi za chviličku šlo šíleně na nervy
Tak kdyby někdo chtěl zpívat
Tak kdyby někdo chtěl zpívat například budovatelské písně, šlo by to na nervy i mně. :-)
Hezké, jen si myslím, že se
Hezké, jen si myslím, že se už fakt vzdalují hodně. A to ne proto, že zavírá dveře, ale kdyby byla Lenka opravdu šťastná, tak jí půjde práce od ruky jedna radost. Tady ale něco drhne... Nebo se pletu?
Jestli se pleteš, nebo
Jestli se pleteš, nebo nepleteš? Do konce dubna se to dozvíš. :-)
Já doufám, že na to Lenka
Já doufám, že na to Lenka brzy přijde, co není v pořádku.
Brzy? Co je to brzy? Ještě
Brzy? Co je to brzy? Ještě máme hodně kapitol před sebou. Ale nejsem sadista a své postavy netrápím víc, než je nezbytně nutné. :-)