14. Velezrada

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Začíná nám akčnější etapa příběhu, vážení. Škoda, že mi to vyšlo zrovna na duben, kdy to tady nikdo nebude číst. :)

Kapitola: 

Cybélie sledovala vojáka seskakujícího z koně a cítila, jak jí krátký okamžik štěstí a pokoje protéká mezi prsty a mizí v nenávratnu.
„Co se stalo?“
Ger se nadechl a pak zarazil; příval slov, která se mu drala na jazyk všechna naráz, přítomnost princezny, před kterou by neměl předstupovat splavený a vyplašený, to vše ho na okamžik přemohlo.
„Klid, dýchej. Pomalu a popořadě,“ ozval se dívce nad hlavou hlas jeho velitele.
Ger přikývl.
„Generál Svab,“ začal a mávl rukou směrem k Jorikovi, který s obavami ve tváři přistoupil blíž.
„Z toho, co jsem slyšel, generál Svab a jeho syn Rob-“
„Yorikův starší bratr,“ doplnil Lorn pro Cybi.
„-se sešli před týdnem v Isse s několika dalšími bývalými členy rady. Nikdo neví, o čem tam mluvili, ale mělo to být tajné jednání. Jenže zas tak tajné nebylo, protože Hrysovi špiclové se o tom dozvěděli. Do Issy přijel oddíl Černých, obsadili město a všechny účastníky té schůzky zatkli.“
„Jakým právem?“ zamračil se Jorik. „Otec je správce Issy, může si snad zvát koho chce...“
„Obvinili je z velezrady, Jorku,“ odpověděl Ger těžce. „Hrysovi lidé tvrdí, že se chystali zavraždit krále a dosadit na trůn někoho z nich, nejspíš tvého bratra.“
„To je-“
„-absurdní!“
-nesmysl!“ vykřikli Jorik a Lorn společně.
„Můj otec by nikdy...“ Jorik se zarazil. V tu chvíli si snad teprve plně uvědomil, že má vedle sebe sestru krále. „Paní, přísahám, můj otec nikdy netoužil po trůnu, ani můj bratr ne. Tohle musí být lež, já...“
Princezna ho gestem zarazila. Obrátila se zpět ke Gerovi.
„Za velezradu je jenom jeden trest. Kdy?“
„Mají být popraveni pozítří za svítání, na hlavním náměstí. Hrys je odsoudil k smrti ubičováním.“
„Cože? Veřejná poprava, a tímto způsobem, jako by byli ti nejtěžší zločinci – vrazi, nebo prznitelé dětí?“ vybuchl Lorn.
Jorik od nich poodstoupil. Nakopl plnou silou kbelík, který předtím zůstal převržený na zemi. Odvrátil od nich tvář, aby skryl slzy, které ho pálily v očích.

„Vždyť to dává dokonalý smysl,“ ozval se náhle hlas nad nimi. Z terasy pomalu, těžce scházel Yansson, shrbený, opřený o hůl, kterou si kdesi opatřil, ale odhodlaný.
„Hrys vždy myslí dopředu. Nejen, že se jedním tahem zbaví většiny svých zbývajících oponentů, ale udělá to tím nejkrvelačnějším a nejvíc pokořujícím způsobem.“
„Zaseje tak strach do srdcí všech, co by se ještě chtěli jeho vůli vzpírat,“ podotkla zamyšleně Cybélie.
„Ano, a umlčí tak poslední zbytky těch, kteří jsou ještě věrní památce tvého otce. Tvojí památce,“ dokončil starý učitel ostře.

Pohledy všech mužů se obrátily k princezně. Sklonila hlavu a na okamžik zavřela oči.

„Nepřišla jsem sem svrhnout svého bratra z trůnu,“ řekla nakonec.
Bylo ticho. Nikomu z nich se nechtělo vyslovit tu otázku nahlas, ale visela ve vzduchu téměř hmatatelně.
Proč ses tedy vracela.
Musela se jim to pokusit nějak vysvětlit, dlužila jim to; těmto mužům, kteří ji přijali zpět po tolika letech bez zaváhání, bez jediné výčitky. Byl čas odhalit jim toto temné tajemství vlastní sobeckosti.
„Přišla jsem... já nevím... rozloučit se? Přesvědčit se, že... v zemi, kde jsem se narodila, je všechno v pořádku i beze mě? Že můžu jít a žít život tak jak ho žít chci... vrátit se s klidným srdcem do Anterry, kde jsem strávila většinu z těch posledních devíti let, a přijmout místo na tamní škole magie, které mi nabídli.“
Téměř bezděky se obrátila jihovýchodním směrem, směrem k anterrským horám. Ve tváři měla touhu a nostalgii, ale pak její výraz zpevněl.
„Jenomže ono tu není všechno v pořádku, že?“

Bylo ticho. Jen Jorik na ni upřel zarudlé oči; v jeho pohledu byla nyní nepatrná jiskřička naděje.
A Cybi nebyla z kamene: jen ten pohled samotný by ji přiměl se rozhodnout, pokud by už rozhodnutá nebyla.

„Stejně nemůžem' nic dělat,“ podotkl náhle jeden z vojáků, muž zvaný Rejsek. Vždy propadal malomyslnosti snáze a rychleji než ostatní jeho souputníci.
„Issa je odtud čtyři dni cesty.“
Pokud Cybi mohla posoudit, byl jeho odhad celkem správný. Den cesty směrem na jih, přes Gaumély a tou cestou, kterou sem s Otisem přišli. Pak se cesta větvila a ta do Issy směřovala téměř přímo na východ, po úpatí hor.
„Lorne, kolik tu máš koní?“
„Deset jezdeckých, včetně tohohle,“ mávl velitel rukou směrem k splavenému vraníkovi, na kterém přijel Ger. „Další dva ke kočáru, a dva nákladní mezky.“
„Dobrá. Tvých mužů je šest, s tebou sedm, se mnou osm. Nech tedy tohohle chudáka odpočinout; dej připravit ty ostatní. Na volného koně naložte zásoby na dva dny cesty. Mezky nech tady, nestačili by.“
Obrátila se ke starému učiteli. Yansson na ni shlížel s pohledem, který nedokázala tak úplně rozluštit, ale byla v něm hrdost i důvěra. Povzbudilo ji to.
„Promiň Yane, ale ty na takovou cestu nejsi ještě dost silný. Zůstaň tu, nech Mirje, ať o tebe pečuje, a nabírej síly. Až tě budu potřebovat – a to budu - dám ti vědět.“
„Ale paní... i kdybychom štvali koně bez oddechu a měli všude po cestě štěstí a sehnali náhradní koně v každé vsi, kterou bysme minuli... nemůžeme se tam dostat včas,“ namítl zoufale Jorik.
„Uvidíme,“ usmála se princezna koutkem úst. „Uvidíme.“

Závěrečná poznámka: 

Jak tak na to koukám, asi k tomu budu muset nakreslit mapu. Každá správná fantasy má mít mapu, no ne?

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Já prosím hlásím, že čtu, že je to pořád dobrý a jsem napnutá

Obrázek uživatele ef77

Souhlasím!

Obrázek uživatele wandrika

Ja sa tiež pridávam!

Obrázek uživatele Aveva

Nakresli mapu! :o)
A doufám, že dorazí včas.

Obrázek uživatele Killman

Sice čtu pozdě, ale ujít si to nenechám. Přinejhorším si v květnu přečtu od každého příběhu několik dílů.

Obrázek uživatele neviathiel

Mapa by bodla, vlož ji k nějakému drabbleti :)

-A A +A