17 Černá
Slunce právě zapadlo a červánky zakryly tmavé mraky. Vyšehradský vichr Ladě div nestrhl kapucu z hlavy.
Zapadla do zákrytu za polozbořenou zdí vyhlídky nad Vltavou a vytáhla zápisník. Nalistovala adresu Malinova vydavatele. Černá 27. Zvláštní, dosud netušila, že ulice toho jména v centru Prahy je.
Ještě není tak pozdě, při troše štěstí tam někoho zastihne.
Úzká a zakřivená Černá ulice dělala čest svému jménu a jevila se ponuře jedna radost. Dům, kde vydavatelství sídlilo, kdovíproč o dva metry ustupoval z jednotné řady dozadu a místo obvyklé členěné omítky fasádu až do prvního patra kryly špinavě šedé dlaždice. Skvělá příležitost pro sprejery.
Lada našla správný zvonek a ke své úlevě po chvilce zaslechla bzučák.
Lehkým krokem vyběhla do prvního patra a šťouchla do pootevřených dveří.
Ostré zářivky předvedly místnost plnou štosů různobarevných brožurek, volných papírů, šanonů i knížek v pevných deskách.
Lada se protáhla vratkým labyrintem a objevila stůl, u něhož se obtloustlá žena s ucouranými vlasy snažila rozchodit zaseklý psací stroj.
Pootevřené dveře za ní odkrývaly část další místnosti, kde to zřejmě vypadalo úplně stejně.
Žena si narovnala brýle a bez valného zájmu se zeptala: „Přejete si?“
Sotva Lada vyložila, že potřebuje vědět cokoliv o spisovateli Ladislavu Malinovi, ze zadní místnosti se vyřítil chlap ve vytahaném svetru a zařval: „O tom šupákovi tady nechci slyšet ani slovo!“
„Smím se zeptat proč?“ Lada nasadila svůj nejsladší výraz a nejjemnější hlásek, ale chlapíka tím vůbec nedojala.
„Chcete tvrdit, že nevíte, že mě dostal do průseru? Já vůl byl měkkosrdcatej, nechal jsem se ukecat a vydal jsem mu ten jeho canc! Od tý doby jde všechno do háje. Kdybyste viděla, jak to tady před sametem žilo! A teď, koukněte se sama,“ mávl beznadějně rukou. „Do konce roku tenhle zkrachovalej bordel ještě dotáhnu a šlus. Ať mi každej políbí a Malina nejvíc! Můžete mu to vyřídit.“
Prásknul za sebou dveřmi, až ze zdi odpadl kousek omítky.
Lada se udiveně obrátila zpátky k ženě.
„Nic si z toho nedělejte, takový je pořád.“
„Ale obávám se, že teď jsem ťala do živého.“
Sekretářka jí pokynula, ať se nakloní blíž, a přešla do šepotu: „Na Malinu si pamatuju, myslím, že mu dal úplatek, aby vydal jeho povídky, jenže z toho byl hrozný malér, že jsou politicky nevhodné. Tohle nebylo před revolucí moc důležitý vydavatelství, ale i tak. On,“ ukázala přes rameno, „tu byl ředitel. Šéfa vyhodili a co ještě neodešlo do distribuce, šlo rovnou do stoupy. Ani zbytek nákladu se neprodal, něco shořelo, něco se ztratilo, asi to pobrala StB. Po revoluci se šéf vrátil, udělal ze sebe hrdinu, co trpěl z politických důvodů, a urval celý podnik pro sebe. Jenže zkrachoval.“
Lada si pomyslela, že to nezní jako slova oddané zaměstnankyně. Asi to na jejím výrazu bylo znát, protože žena se ušklíbla:
„Už dva měsíce čekám na výplatu.“
„Chápu. Takže o Malinovi mi nic víc nepovíte?“ Lada si dala záležet na vemlouvavě prosebném tónu. Cosi jí říkalo, že něco by se tu přece jen dozvědět mohla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Když musel uplácet aby mu to
Když musel uplácet aby mu to vydali, tak to asi moc dobré nebylo...
nebylo
nebylo
mno, tak uvidíme, co tu vyzví
mno, tak uvidíme, co tu vyzví dalšího. Vypadá to maličko slibně.
Trochu jo, je načase maličko
Trochu jo, je načase maličko pokročit
Zdá se, že je paní docela
Zdá se, že je paní docela ochotná povědět i to, co neví. :-)
Aspoň něco snad poví
Aspoň něco snad poví
Tak jen do toho! Ať máme co
Tak jen do toho! Ať máme co číst! Zase jsme se kousek posunuli...
jo, teď se pomalu začnou dít
jo, teď se pomalu začnou dít různé věci, překvapivé zvraty a přemnozí efektové :-)
To jsem teda napjatá jak
To jsem teda napjatá jak kšandy. Už teď to je jízda a ještě přemmnozí efektové do toho, to bude teda něco! :)
:-)
:-)