Nad oblaky

Obrázek uživatele neviathiel
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nad mraky vychází slunce. Tabitha je pozoruje a přemýšlí, zda někdy viděla východ slunce z letadla. Možná. Dávno. Předtím.
Mraky vypadají jako šlehačka a nad nimi se vznáší dávno rozbité sny.
Tabitha se uvelebí v sedačce a zavře oči. Téměř se cítí bezpečně.
Letadla nezanechávají magické stopy. Tu spoušť jednou někdo najde, a zavolá k tomu nejspíš speciální oddělení kriminálky, ale Tabithu nikdy nenajdou.
Sní
o volajících krůpějích krve
o azbuce na hřbetech knih v Aleksandrově bytě
o vyděšené tváři sestry Jolany
o spečené krvavé hmotě a zkroucených přístrojích

A pak o někom, kdo si prohlíží její ztracený zásnubní prsten.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To se ale hodně povedlo

Obrázek uživatele neviathiel

Díky!

Obrázek uživatele Rya

Některé ty sny jsou spíš noční můry. Krásně napsáno.

Obrázek uživatele neviathiel

Kdo říkal, že to mají být hezké sny :)

Obrázek uživatele Tora

Někdy se i hezký sen rázem změní v noční můru... Ale přála bych jí, aby bylo lépe.

Obrázek uživatele neviathiel

Ono časem bude. Než ji Aleksandr bude potřebovat, a všechno se jí zase vrátí

Obrázek uživatele Killman

To by mě zajímalo jaké následky na ní zanechalo to vysávání... Tedy kromě psychických.

Obrázek uživatele neviathiel

Snad téma dá a někam to vejde

Obrázek uživatele Faob

Dočteno, atmosféra se přelévá, od temného thrilleru s prvky hororu přes vybuchující magickou akci a tajemnou krvavou psychodeliku po jemnější přediva vzpomínek, vztahů, bolestí. Hrdinové vlastně hrozně zranitelní.

Obrázek uživatele neviathiel

Ještě nemají klid :)

Obrázek uživatele strigga

To je výborný! A ten konec mě teda opět zcela probudil.

Obrázek uživatele neviathiel

To je dobře, spát v metru se nevyplácí!

-A A +A