Údiv
"Ahóój, Kvaku," volal Žbluňk.
Nikdo se neozýval.
V domečku nikdo nebyl.
Rozběhl se ke studni.
Tam byla jen převrácená konev.
"Kvakůů," zakřičel.
Naslouchal.
Sluneční paprsky si razily cestu tichem.
"Kde může být?" přemýšlel žabák.
"Tamhle je," zakřičel.
Kvak ležel na zádech, ruce pod hlavou, v puse stéblo trávy. Nic neříkal. Díval se na něho, ale neviděl ho. Oči měl divně lesklé.
"Jejda, nestůněš?" obával se Žbluňk a sáhl kamarádovi na čelo.
Kvak se vymrštil.
"Tys mě vylekal," vyjekl.
"Co je s tebou?" nechápal Žbluňk.
"Nic, jen jsem snil, jak hezké by bylo, kdybys byl můj oddaný sluha," usmál se Kvak.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mnooo, některé sny bych
Mnooo, některé sny bych raději neprozrazovala nahlas. :-))))
:-))) Takhle se zasnít, až
:-))) Takhle se zasnít, až vyděsil kamaráda!! Skvělá pointa!
XD Jé, moji první knižní
XD Jé, moji první knižní hrdinové! Super je to a ten závěr je dost ze života. :D
to musel mít Žbluňk radost :)
to musel mít Žbluňk radost :)
Kvak a Žbluˇk, ty miluju!
Kvak a Žbluˇk, ty miluju! Pěkné :-)
Aby ze starosti o kamaráda
Aby ze starosti o kamaráda nebylo strádání, že mu za to nestojí.
Pěkné :)
Jé, to je roztomilé :)
Jé, to je roztomilé :)
Tenhle sen snad ani neměl být
Tenhle sen snad ani neměl být prozrazen :-)
Zajímalo by mne pokračování -
Zajímalo by mne pokračování - aneb jak Kvak zjistil, že mlčeti zlato ;-)
Ha! Aby to s tou upřímností
Ha! Aby to s tou upřímností nepřehnal.