Lodičky z rákosu
Stíny se dlouží nad faraonovým domem, stíny rostou v jejich duších. Ty, které se nenáviděly, sokyně v lásce, protivnice v přízni, náhle a nečekaně cítí zvláštní spřízněnost. Do nitra se vkrádá bázeň, roste jako děti v jejich lůnech, ostrá jako nůž, temná jako pověsti, jako šepoty.
O synech, kteří se zázrakem nerodí.
O lodičkách a řece.
O zmatněných myslích starších faraonových žen.
Dříve sebejisté královny králových nocí, teď nejisté a ustrašené, vězeňkyně zlatého domu, zmatené a nešťastné. Nemohou odejít, mohou se jen modlit, prosit bohy o dcery.
A hbité ruce čihařovy dcery, obratné prsty královské manželky Tij dovedně splétají rákos.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
wau, super
wau, super
moc hezky napsané,líbí
moc hezky napsané,líbí
To je krásne. Milujem tú
To je krásne. Milujem tú knižku!
Velice hezké.
Velice hezké.
Uf.
Pěkné.
Četl jsem to až na stará
Četl jsem to až na stará kolena, dobře jsi připomněla atmosféru, díky!