Říkala
Stalo se někdy v padesátých letech u nás v rodině. Pořád nevím, co si o tom mám myslet, a zodpovědná aktérka je už po smrti.
Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí," řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ježkovy zraky! Tak hlavně že
Ježkovy zraky! Tak hlavně že se dítě zvládlo ukrýt, a dokonce i k dobrým lidem. Skvělé drabble.
Díky. Oni to byli nějací
Díky. Oni to byli nějací vzdálení příbuzní, kde byly jednou na návštěvě, ale to se mi už do 100 slov nevešlo.
mankote
mankote
jo no, mně to bylo vyprávěno
jo no, mně to bylo vyprávěno jako hrozně vtipná historka...
Občas sa stávajú veci, že
Občas sa stávajú veci, že človek len neveriacky krúti hlavou.
Tak tak.Díky za komentík.
Tak tak.
Díky za komentík.
Ježiši. Hlavně, že to tak
Ježiši. Hlavně, že to tak dopadlo. Je mi z toho úplně ouzko.
Já jsem taky ráda, kdyby to
Já jsem taky ráda, kdyby to dopadlo jinak, docela podstatně by to omezilo mou existenci.
Děkuju za komentář.
Teda. To je neuvěřitelná
Teda. To je neuvěřitelná příhoda. Podána mistrně!
Děkuji.
Děkuji.
To je teda neuvěřitelné a
To je teda neuvěřitelné a docela děsivé.