Privilegium
Včera jsem se k tomu nedostal, tak se zpožděním a nesoutěžně doplňuji "Mezi šesti očima".
Kobova tvář postrádala mimiku, hýbaly se v ní jen oči. Mluvil málokdy; zatímco vstřebával Redfordovy instrukce, vystačil si s přikyvováním. Musí Jacka neustále hlídat, bylo mu vysvětleno. Ale nenápadně, aby se přehnaná starostlivost nakonec neobrátila proti nim.
Privilegovaným se Jack stal snadno: rychle pochopil, že Redforda nepotěší odporem, ale svou přízní. Nebylo to ani těžké – uvyknout drobným pozornostem a pozorným něžnostem dovedl hned. Zvlášť když byl Redford tak pohledný a Jack prostě chtěl podlehnout pohlednému autokratovi.
O tomhle všem směli vědět jen oni dva a Koba.
A Kobu to nijak nepobuřovalo. A kdyby ano, tak jeho tvář beztak postrádala mimiku.
Bez dovolení jsem si vypůjčil Kobu. To kdyby se mi snad nakonec zachtělo připojit se do té Padesátky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Vidím, že Koba se vetře všude
Vidím, že Koba se vetře všude ;-)
:]
Když je tady Koba
máme radost oba.
...
nastane brzy doba,
kdy vrátí se Jack, Redford a Koba.
Taky mě jeho zjevení
Taky mě jeho zjevení překvapilo! Jinak tenhle kousek velice dobrý.
(Kobovi byla smrt věštěna už na počátku, a skoro každému přežil! Koba, Koba, pevný jako skoba!)
Já si to při psaní
Já si to při psaní představoval spíš tak, že tohle časově předchází (docela dalece) nulté kapitole Padesátky.
Jinak tedy velice děkuju :]
To je
zajímavé propojení s Padesátkou. Pěkné drabble.
Děkuju.
Děkuju.