Nechtěný doprovod
„To byl ale okouzlující mladý muž, co vás doprovodil domů“ vrkala její bytná ještě půl hodiny po Eliščině návratu.
Stiskla rty. Ten idiot – propána, od kdy používá takováhle slova, byť jen v myšlenkách! – se jí doslova vnutil s tím, že samotnou potmě ji domů nepustí. Jako by byla malá holka! Myslel si snad, že když slouží socialistické vlasti, může všechno? I když, aby mu nekřivdila, podobnými jalovými frázemi se neoháněl...
„Určitě jste se potkali na tom lampionovém průvodu, viďte. Pozval vás někam?“ vyzvídala bytná.
Zavrtěla hlavou s pomyšlením, že přílišná četba červené knihovny škodí.
Ale i kdyby pozval, nešla by.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak nějak tuším, že časem
Tak nějak tuším, že časem změní názor. Zas takový idiot to nebude. :D
tak já myslím, že všichni už
tak já myslím, že všichni už víte, že změní názor ;-)
Zajímavé je, že to takhle
Zajímavé je, že to takhle nepůsobí ani trochu klišoidně... A zase dokonalá atmosféra.
Tak to jsem moc ráda, této
Tak to jsem moc ráda, této nepůsobí klišoidně!
Přílišná četba červené
Přílišná četba červené knihovny možná neškodí. :)
Já si taky myslím, že ne
Já si taky myslím, že ne,pokud čte člověk dobrou červenou ;-)
tak ono ta červená knihovna,
tak ono ta červená knihovna, co si budem zastírat, občas je třeba (v životě)
Jasně! :-)
Jasně! :-)
O tom nevím.
O tom nevím.
Jejda! Moc děkuji za věnování
Jejda! Moc děkuji za věnování. A zrovna tenhle kousek z Eliščina života mi udělal radost. Myslím, že i pro tuhle slečnu platí - nikdy neříkej nikdy. :-)
není zač, jsem ráda, že máš
není zač, jsem ráda, že máš radost
jasně :-)