Když se cítíš jako štěně občas píchlé jehlou v seně
Největší záhadou jejího vesmíru
bylo jak vydržet s blízkými ve smíru.
Vyčpělosti atmosféry zuřivě se brání,
mikrokosmos v křehké duši čelí rozpínání.
Temnotou okolo bezmocně šátrá,
souznění nenašla, zbytečně pátrá.
Vzdušné zámky dlouho pletla, snad i v potu tváře,
dělat díru do vesmíru?! Utopie páře.
Černá ovce v božím stádu, jak se asi cítí?
Kdepak pro ni, to těm druhým slunce jasně svítí.
Kolem ní tisíce a všechny září,
jen ona jediná temně se tváří.
Světlo natruc pohlcuje před zorničkou objektivu,
"Přitažlivá" raději prý obejde se bez obdivu.
Hvězdná sláva nenaplní srdce všehomíra,
štěstí proto jinde hledá smutná Černá díra.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Teď si to přečte a pak s
Teď si to přečte a pak s radostí
ze svého středu trošku hmoty vypustí :D
Krásně napsané
nemá lehký úděl, ta černá
nemá lehký úděl, ta černá díra. Ale zase se stala hvězdou básničky.
Tedy psát o smutné černé díře
Tedy psát o smutné černé díře, to by mne vážně nepadlo, obdivuji Tvoji fantazii :)
Ono to původně mělo být o osamocené ženě
Ale pak to tak nějak vyplynulo ;-)