18. kapitola

Obrázek uživatele Gary Stu
Fandom: 
Kapitola: 

Doktor se ve zlomku vteřiny dostal ze stoje do plného sprintu. Napůl se otočil a mávnul sonickým šroubovákem ve směru prvního reaktivovaného Kyberčlověka.

„Vymazat! Vymazat!“

Několik špatně mířených střel proletělo kolem Doktora. Uslyšel tříštění skla a rachot padajícího kovového těla. Tohle byla i na Kyberlidi dost mizerná muška -- a jeho mladé já tím krásným, moderním šroubovákem pohrdalo.

Pak si uvědomil, že běží sám. S více než tisíciletou zkušeností jeho oči vynechaly mozek a rozkázaly nohám. Doktor se sebou zavlál, jak zatočil v plné rychlosti, ale instinktivně neztratil rovnováhu ani nezpomalil. Dveře rozrazil skoro dříve, než je jeho mozek zaregistroval.

Jakmile za ním dveře zaklaply, Doktor se zastavil a rychle se rozhlédl. Stál v prázdné chodbě a skrze vysklenou horní polovinu dveří viděl, jak manekýni pomalu ožívají. Jedné postavě za druhou padaly z hlavy klobouky, paruky a čepice, jak jím z uší vylézaly kovové dráty. Doktor fascinovaně sledoval tu proměnu ze zdánlivě neškodných figurín ve smrtící zbraně. Pak zahlédl druhého Doktora s Jamiem za patami.

Doktor se usmál. Několik století tréninku sice udělalo své, ale ani jeho mladé já si nevedlo špatně.

Najednou se zamračil. Nejdříve to vypadalo, že jeho alter ego běží a kličkuje, aby zmátlo Kyberlidi. Pak Doktorovi došlo, že jeho mladé já se zajímalo více o Kyberlidi než o to jim uniknout. Jako klaun, kterým byl, poskakoval od jedné postavy ke druhé. Každého manekýna rychle ohmatal a prohlédl tak pečlivě, jak bylo během zlomku vteřiny možné.

„Idiot,“ zaskřípal Doktor zuby.

Po mnoha vteřinách se ten kašpar konečně dostal tak blízko, že Doktor o krok ustoupil, aby mohl pohodlně dveřmi proběhnout. Ten vandrácký Doktor mu ale věnoval jediný, trochu vyděšený pohled, než zahnul směrem k hlavnímu východu z budovy. Jamie nezareagoval dost rychle. Doktor vyděšeně sledoval, jak v plné rychlosti srazil jednoho z ožívajících Kyberlidí. Pak zakopnul a narazil do stěny.

Doktor otevřel dveře: „Jamie, tady!“

Jamie se od stěny odrazil a rozběhl se za svým Doktorem. Pak ale uklouznul po vlněném klobouku. Vykřiknul, zamával rukama, aby udržel rovnováhu, a skoro omylem proplul dveřmi. Doktor za ním zavřel.
„Jsi v pořádku, Jamie?“ strachoval se Doktor.

Jamie se místo odpovědi podíval za Doktora. Oči se mu rozšířily.

„Budete vylepšeni!“ ozval se kovový hlas.

Doktor se otočil. Stál tam Kyberčlověk, který na sobě neměl žádné rádoby historické oblečení. Jeho stříbrné tělo se blyštělo novotou a modré kruhové světlo na prsou jasně říkalo, že tohle je jedna z nejmodern
ějších verzí, kterou měl tu smůlu potkat. Doktor udělal nevědomky krok zpátky. Pak vědomě ještě jeden, než si uvědomil, že za dveřmi na něj čekali další.

Doktor byl v pasti.

Teď věděl, proč jeho mladší já nevběhlo za ním.

„Ten klaun má takové štěstí,“ zamumlal Doktor vztekle.

Kyberčlověk udělal krok za Doktorem a zvedl opancéřovanou ruku. Z předloktí na Doktora mířila Kyberzbraň. Na tuhle vzdálenost bylo nemožné, aby ho minul.

„Neutíkejte,“ zaduněl Kyberčlověk. „Budete vylepšeni. Přijdete o zbytečné emoce a budete sloužit vyššímu cíli. Stanete se součástí dokonalé budoucnosti beze strachu.“

S napřaženou rukou a kovovým dusotem, který se hlasitě rozléhal chodbou, se Kyberčlověk pomalu vydal za nimi. Doktor koutkem oka zaregistroval, jak se Jamie přitisknul ke stěně a podíval se z Kyberčlověka, který se k nim blížil, ke dveřím. Hledal únikovou cestu. Doktor rychle kouknul přes rameno. Všichni oblečení Kyberlidi v dohledu vypadali plně aktivovaní, ale stáli zcela nehybně. Neměli žádné rozkazy teď, když nebyl v dohledu ani jeden z Doktorů. Pak se podíval zpátky na Kyberčlověka před sebou. Ale jak to bylo možné? Kyberlidi byli normálně ve spojení a i když všechny ty verze na výstavě byly evolučně mnohem primitivnější, měli by být v kontaktu s tímhle.

Doktor odložil tu záhadu na později a zhluboka se nadechl.

„Nechceme být vylepšení. Zbavit nás emocí není žádné vylepšení,“ začal a doufal v ten občasný zázrak, kdy stačí pár slov.

Nebo mávnutí sonického šroubováku. Zatímco mluvil, nenápadně jím namířil na Kyberčlověka.

„Vaše preference jsou irelevantní,“ odpověděl Kyberčlověk. „Budete vylep... še...“

Najednou Kyberčlověk ztuhl uprostřed pohybu. Doktor se zamračil. Tohle bylo až příliš snadné.

Na druhou stranu, on byl Doktor. Někdy byl prostě tak dobrý.

„Ge...,“ začal jásat hlasitě, než ztišil hlas, aby ho ostatní Kyberlidi neslyšeli, „...ronimo!“

Jamie se odlepil ode zdi a pomalu se k postavě přiblížil.

„Opatrně,“ varoval ho Doktor.

Jamie ho ignoroval a strčil do napřažené ruky Kyberčlověka. Nic se nestalo.

„Myslím, že je mrtvý,“ odpověděl Jamie. „Určitě za to může Doktor.“

„Doktorův příteli,“ dodal a mrknul na Doktora.

„Jamie, my...,“ začal Doktor, ale v Kyberčlověkovi něco najednou zachrčelo a jeden z prstů na napřažené ruce se skoro neznatelně pohnul.

„Běž,“ vykřikl na Jamieho.

Oběhli stále ještě nehybnou postavu a vydali se chodbou.

„...ni,“ zaslechli za sebou a oba zrychlili.

Doktor s Jamiem zahnuli za roh a narazili na zamčené dveře. Jamie zacloumal za kliku a pak se pokusil dveře vyrazit. Doktor mezitím vytáhnul sonický šrobouvák a namířil na zámek. Ozvala se série klikání. Doktor obešel Jamieho, který si masíroval rameno, a vzal za kliku.

„To je skoro jako Doktorův šroubovák,“ usmál se Jamie, když prošli dveřmi. „Ale ten není tak moc hejbací a svítící.“

„Tohle je upgrade,“ odpověděl Doktor, zatímco se rozhlížel. Stáli v postranní ulici. Doktor šroubovákem zamknul dveře - snad to Kyberčlověka zpomalí. Pak vzal Jamieho za ruku a vydali se k hlavnímu vchodu do té galerie. Jamie se překvapeně podíval na ruku, za kterou ho Doktor popadl, ale nechal se odtáhnout.

Jakmile zahnuli za roh, Doktor uviděl své mladší já s hlavou Kyberčlověka v podpaží a s tím jeho primitivním malým sonickým šroubovákem v ruce.

„Ahá,“ zamnul si ten klaun ruce a málem upustil svůj šroubovák. „Že vám to ale trvalo.“

Doktor se zamračil: „Nám to trvalo? Zastavil nás nejmodernější Kyberčlověk v celé budově. Sotva jsme mu zvládli unikdnout!“

Jamie se Doktorovi vytrhnul a zašel ke své verzi: „Ten tvůj přítel je fakt něco. Zachránil mi život.“

Neupravený Doktor se na něj s povzdechem podíval: „On není můj přítel. A rozhodně ti nezachránil život.“

Pak ten klaun povzedl hlavu Kyberčlověka: „Nebylo snadné překonat všechny firewally, ale nakonec jsem dokázal na chvíli zablokovat celý systém.“

„A to s pomocí tohoto,“ Doktor pohodil svým tenkým nezdobeným šroubovákem, „primitivního sonického šroubováku, jak ty říkáš.“

Jeho protějšek otevřel pusu, pak jí zavřel.

„Tobě se to dělá,“ řekl nakonec a divoce zagestikuloval na galerii, Doktora i hlavu, co měl v podpaží. „Kdybych věděl, že za těmi dveřmi bude další Kyberčlověk, zachraňoval bych já tebe!“

Jeho alter ego se se usmálo, odložilo hlavu a s rozmáchlým gestem řeklo: „Mohl ses rozhlédnout. Ale to né, tys musel vyrazit co nejrychleji to bylo možné. Čeho sis všiml na těch Kyberlidech, hm?“

Doktor se zamračil a nervózně si zamnul rukama: „Já se staral, abych přežil.“

„To já taky,“ odtušil druhý Doktor, vzrušeně si zamnul ruce a pokračoval. „To nejsou obyčejní kyberlidi.“

„Tohle,“ Doktor ukázal na hlavu na chodníku, „není skutečný Kyberčlověk. Je to Kyberlidská slitina, ale uvnitř je počítač, ne humanoid. To samé platí o těch figurínách uvnitř. Ten tvůj Kyberčlověk byl ale jin
ý.“

Doktor popadl hlavu Kyberčlověka, otočil jí krkem nahoru a ukázal to svému protějšku: „Vidíš? Tady a tady. Musel jsem se dostat to sítě skutečných Kyberlidí.“

Ukázal Doktorovi několik dalších bodů a Doktor musel souhlasit, že jeho mladé já mělo pravdu.

„Vypadá to Cerilianskou práci,“ dodal jeho dvojník jakoby mimochodem.

„Musíme zjistit,“ zmohl se deklasovaný Doktor na odpověď, „co, kde, kdo a jak.“

„Co tu vůbec děláš?“ zeptal se Doktor a odhodil kovovou hlavu.

Doktor se nervózně ohlédl ke dveřím. Pak si strčil sonický šroubovák do kapsy a vydal se uličkou směrem od hlavního vchodu do galerie. Raději chvíli počká, než se vrátí do své Tardis. Co kdyby ti imitace Kyberlidí přecejen nějaké rozkazy měli?

„Někdo mi poslal prostoročasový telegram,“ řekl jakmile ho jeho společníci dohonili, „že Cerilie potřebuje pomoct.“

„Hmm,“ odtušil klaun a poklepal se po kapsách. „A proto se procházíš galerií na Berilii.“

„Ahá,“ dodal vesele a z kapsy vytáhl flétnu.

Ihned začal hrát veselou, skoro posměvačnou melodii.

„Ne,“ řeklo jeho staré já unaveně. „Celé to vypadá podezřele. V té zprávě nebyly detaily. Myslím, že to je nějaká past. Nechtěl jsem s sebou mít své...“

Doktor na zlomek vteřiny zaváhal, než větu dokončil: „...společníky.“

Druhý Doktor odpověděl změnou písničky. Po pár vteřinách, kdy jeden Doktor zarytě mlčel a druhý Doktor hrál komičtější a komičtější tóny, se ozval Jamie nevrle: „Je mi jedno, co máte mezi sebou, ale rád bych věděl, co se děje!“

Podíval se na svého Doktora, který přestal hrát a rozpačitě se pousmál.

„To já taky,“ povzdechl si a cvičeným pohybem zároveň zamnul rukama a vložil flétnu zpátky do kapsy. „Taky jsem dostal zprávu, že Cerilie potřebuje pomoc. Ale že se mám cestou stavit na Berilii.“

„Zdá se,“ podíval se vesele na Doktora a poplácal ho žoviálně po zádech, „že mě sem někdo poslal, abych ti pomohl.“

Vesele se ušklíbl, když uviděl výraz svého staršího já.

„Promiň, musím letět,“ dodal vesele, než druhý Doktor odpověděl. „Jamie, pojď.“

Zahnuli za roh, kde stála oprýskaná modrá budka.

„To není..,“ zagestikuloval zuřivě Doktor. Než ale zvládl říct víc, ten mladý klaun i s Jamiem vběhli dovnitř.

„Jestli tě potkám na Cerilii...,“ zahrozil Doktor do jedné z kamer schované za iluzí policejní budky. Tardis ho ignorovala a s hlasitým sténáním pomalu zmizela.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Ten "dabing" je srandovní :-)
Mladý Doktor mi nejdřív připadal jako desítka, ale je to jedenáctka, že jo. A dvojka.
pár dílků jsem asi vynechala, budu muset mrknout zpátky. Ale tohle mělo šmrnc

Obrázek uživatele Gary Stu

Och, děkuji :-) ...a pokud se budeš koukat zpátky neuvidíš spojitost mezi 16. a 17. (potažmo touto) kapitolou, věz, že to není tebou - ještě jsem tenhle děj nenapojil na hlavní linii. Respektive mám pocit, že hlavní linie nějak chybí :-)

Obrázek uživatele Aveva

To je tak vtipné, když Doktor interaguje sám se sebou :o)
A moc se mi líbilo prohlášení, že to sice bylo podezřele lehké, ale Doktor je někdy prostě tak dobrý ;o)

-A A +A