20. Cesty k sobě
V minulé kapitole se Lenka rozešla s Rolfem Scamanderem. Teď se vracíme do kanceláře nad obchodem George Weasleyho, kde začalo její vyprávění o malování, a dětském kamarádství s bývalým snoubencem a současným ministrem kouzel.
V kanceláři George Weasleyho se setmělo. Zablýsklo se, zahřmělo a na okna zabušily těžké kapky letní bouřky. Lenka dopila poslední zbytek kakaa a s povzdechem dokončila své dlouhé vyprávění. „Vrátila jsem se domů. Jenže tátovi se vůbec nelíbilo, že jsem se s Rolfem rozešla. Prý jsem je oba zklamala. Přemlouval mě, ať se k němu vrátím, že zahazuji svou velkou šanci. Moje malování že je jen taková záliba a nemá žádnou budoucnost. Co jsem mu povídala, jako by neslyšel. Vůbec jsem ho nepoznávala. Bylo mi z toho smutno, ale nechtěla jsem se hádat. Odjela jsem ke kamarádce do Španělska a po prázdninách jsme obě nastoupily do školy. Po dvou letech jsem udělala závěrečné zkoušky a přijela zpátky. Měla jsem už nějaké přísliby zakázek, mé práce byly docela dobře hodnocené. Takže jsem si našla v Londýně podnájem s ateliérem… a to je všechno.“
„Proč v Londýně, doma bys to měla pohodlnější, ne?“ zajímala se Molly.
„Byla jsem tam pár dní. Chtěla jsem zůstat, ale nedělalo to dobrotu.“
Fred se ušklíbl. „Neříkej, že byl taťka na tebe i po těch dvou letech pořád naštvaný.“
„To ne, nezlobil se. Ale jako kdybych ho vůbec nezajímala. Už mi ani nevyčítal, že jsem se s Rolfem rozešla a vrátila mu jeho prsten. Jen mi zdůraznil, že on sám, si jeho dárku opravdu váží a nosí ho pořád. A neustále o něm mluvil.“
„O tom přívěsku s červeným kamenem?“ podivil se Fred.
„Ale ne. O Rolfovi. Jaký je pracovitý ministr, co pro kouzelníky všechno dělá, a že investoval do Jinotaje, koupil nový tiskařský lis a zajistil lepší barvy a lepší papír, protože pergamen už je zastaralý, a tátovi že udělí Merlinův řád za přínos britskému kouzelnickému společenství. Táta nevidí, neslyší. Je Rolfem úplně poblázněný. Je to hrozně divné.“ Lenka bezradně pokrčila rameny a zmlkla. Pak se zájmem pohlédla k oknu, na kterém stékající voda kreslila neobvyklé obrazce. „No, tak já pomalu půjdu.“
Molly se podívala stejným směrem „Nesmysl, nikam teď nemůžeš. Prší.“
Lenka se rozesmála. „Mám ráda déšť. A když nechci zmoknout, umím moc krásné deštníkové kouzlo. Nade mnou se rozprostře kousek modré oblohy s bílými beránky a prosvítajícím sluníčkem. Děkuji za ten úžasný meruňkový koláč, Molly. Frede, brzy se zase zastavím a opravím ti na obraze tu prasklinku na zápěstí a oprýskané křeslo. Pozdravujte George.“
Když se za ní zavřely dveře, Molly se pustila do sklízení nádobí. Najednou zůstala zamyšleně stát u Fredova portrétu. „Poslyš, nebylo ti na tom příběhu něco divného?“
„Jenom něco? Slabé slovo, mamko. Divných věcí v něm bylo až až.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak tak. Jsem zvědavá, zda a
Tak tak. Jsem zvědavá, zda a kdy se to ukáže.
Na první otázku odpovím:
Na první otázku odpovím: Samozřejmě ano. A na druhou: Sama to nevím úplně přesně. :-)
to teda bylo. TAk snad se jim
to teda bylo. TAk snad se jim rychle rozbřeskne
Určitě rozbřeskne, ale nemůžu
Určitě rozbřeskne, ale nemůžu s tím moc spěchat, do konce zbývá ještě moc kapitol. ;-)
Tak jsou i jiné problémy než
Tak jsou i jiné problémy než Rolfík, ne? (Potutelně se uchichtává.)
To víš že jo. (Ty se můžeš
To víš že jo. (Ty se můžeš potutelně uchichtávat, když víš skoro tolik co já ;-) )
No jo, nemůže se vysvětlit
No jo, nemůže se vysvětlit všechno hned, když jsme teprv ve čtyřech desetinách, že jo.... ale uvidíme, co bude dál.
Teda, tys mě přiměla
Teda, tys mě přiměla zopakovat si učivo matematiky základní školy a ujasnit si, že ty čtyři desetiny je dvacet z padesáti, čili dvě pětiny ;-)
Jasně :). Taky úpím, kudy
Jasně :). Taky úpím, kudy ještě P.T. čtenářstvo budu muset potahat, než se dobereme k nějakému konci...
No, taky budu muset úporně
No, taky budu muset úporně přemýšlet. Od začátku vím, jaký by měl být konec, ale kudy přesně k tomu konci cestička, popřípadě kolik zákrut a odboček, to zatím nevím. ;-)
Lenka je milá a takové
Lenka je milá a takové deštníkové kouzlo bych taky chtěla :-)
A jsem ráda, že to Molly s Fredem došlo, všechny ty podivnosti.
Já se spíš divím, že to
Já se spíš divím, že to nedošlo Lence. Nebo jí to došlo a jenom dělá, jako že nic?
To je otázka. Ale časem to
To je otázka. Ale časem to vyjde najevo.