20 Gripo

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Kapitola: 

Na svět se začal drát na rizokové farmě.
Porod přišel na Aki nečekaně brzy.
Dozorci neměli o takové představení zájem a tak nařídili jednomu z pomocníků, aby jí vynesl - či odtáhl, bude-li to potřeba.
Pomocník udělal, co mu bylo poručeno. Radost z úkolu ale moc neměl, tak alespoň naložil nebohé Aki pár facek a nechal ji svému osudu hnedle za dveřmi do obytného prostoru.
Narození synka sotvaže přežila, ale přesto pro ní narození toho malého uzlíčku s vykulenýma očičkama, byl ten nejšťastnější den v životě.
Do vínku dostal Gripo matku i otce, a to bylo nepříliš obvyklé.

Jako malý chlapec měl dlouhou dobu výhody.
Zatímco většina ostatních čas od času hladověla, jemu rodiče vždy zajistili plnou misku jídla, třeba i na svůj úkor.
Tam, kde se ostatní museli sami protloukat, měl zastání, a tak si na něj ostatní tolik netroufli.
To skončilo tehdy, když se jednou otec vrátil dobitý.
Připletl se do cesty opilým pomocníkům.
Rány, které utržil, se nikdy pořádně nezahojily.
Byl z něj kripl, a takoví nežijí dlouho.
Pomalý odchod otce Gripa těžce poznamenal.
Ten, kdo mu zajišťoval bezpečí, najednou sám potřeboval ochranu. Jídla už nikdy nebylo dost. O to málo, co matka sehnala, se musel s nyní nemohoucím otcem dělit. Dělil se nerad. Tíže prostředí na něj dopadla z ničeho nic plnou silou.
Připadal si zrazený a ukřivděný.
Pro jeho vztek a bolest nikdo neměl pochopení.
Zatvrdil se a naučil se postarat se o sebe sám.
Jedna výhoda mu koneckonců zůstala.
Díky obstojné výživě po většinu dětství narostl do nadprůměrné výšky a síly.

Život je utrpení a nejvíce trpí ti nejslabší.
To se stalo Gripovou základní pravdou.
Všemocní dozorci mezi sebe takové, jako on, neberou.
Stát se pomocníkem nechtěl. Všichni jimi pohrdají, a když na něco takového pomyslel, vybavil se mu obraz umírajícího otce...
Vždy se ale mohl přiživit na úkor jiných, slabších, obzvláště když se spojil s dalšími, podobně smýšlejícími.
Získal tucet příležitostných spojenců. Společně byli silnější. Mohl se před nimi vychloubat a cítit důležitý.
Důvěra ani kamarádství mezi nimi ale až na jednu výjimku nebyla.
Jediný skutečný přítel, kterého kdy měl, byl Lerth. Znali se od dob dospívání. Spolu začali chodit na lup. Sdíleli své pocity, které by se před jinými neodvážili vyslovit. Dokonce párkrát společně masturbovali a tajně experimentovali. Ne však ze vzájemné přitažlivosti, ale z frustrace.
Gripovo rostoucí sebevědomí jednou nevyhnutelně přineslo konfrontaci s pomocníky.
Dostal lekci. Místo zadupání do země mu ale byly naznačeny mantinely a dostal nabídku.
Od té doby občas výměnou za informace získal tu chlast, tu lepší jídlo, tu jiné drobky spadlé ze stolu. A také rady kdy má volnou ruku a kdy jít z cesty.

Když vypukl požár, postával zrovna se dvěma kumpány u kádě s vodou.
"Prej hoří, to sem ještě neviděl. Půjdem se podívat?"
"Tak jo."
"Hej ty, kde že to hoří?" obrátil se na ženu, která si přiběhla namočit hadry do vody.
"Však támhle, a rychle se to šíří, pojďte pomoct hasit!"
Neměl chuť pomáhat, ale zvědavost jej vyhnala za onou ženou. Z jeho dvou kumpánů to jeden rovnou zabalil.
Fascinovaně sledoval, jak plameny stravují hadrová ležení a marnou snahu obyvatel oheň uhasit.
Šířící se kouř jej ale brzy začal štípat v očích a rozkašlal se.
Uvědomil si nebezpečí a spočítal si, že se oheň brzy dostane k jeho skrýši.
Vyrazil k ní, ale v tom zmatku to trvalo déle než obvykle.
Plameny už byly docela blízko, když dorazil na místo.
Ušetřené půlky měchu kořalky se zkrátka nechtěl vzdát.
Náhlý závan vzduchu popohnal oheň.
Hadry kolem chytly.
Vybabral se pryč, ale hořel mu rukáv.
Potřeba uhasit ruku byla náhle silnější než co jiného.
Vodu u sebe neměl, zkusil tedy hasit pálenkou.
V hrůze běžel bezhlavě pryč.
Měl velké štěstí, v jeho cestě byla skupinka s náručí namokřených hadrů, kteří jej strhli na zem a oheň udusili.

Popálená ruka pekelně bolí.
Otevřená rána je citlivá na jakýkoli dotyk.
Poradili mu na to rozžvýkanou drť z bedašových slupek.
Nepomohlo to.
Měl pocit, že je to spíš ještě horší.
Těšilo jej, že ten kretén, co to zapálil, bude trpět ještě víc než on.
Považoval to za naprosto samozřejmé.
A pak jej odlovil pomocník: "Hele, co bys řek na to, že Neriho, co zapálil ten oheň, pustěj?"
"Ne, to si mě dobíráš, že jo," zasmál se.
"To není vtip. Vážně. Touhle dobou už je možná někde tady."
"Jak to? To to to mi nejde na rozum?"
"No, říkám si, když vidím tu tvou ruku. Asi na něj máš docela vztek."
"To, sakra! Kurva! Ani neříkej."
"Víš, nejsi sám. Je víc takovejch, co z toho nemáme žádnou radost. Možná bys s tím chtěl něco udělat," z pod vesty nenápadně vytáhl naostřený kovový střep s látkou obalenou rukojetí.
Gripo se přecijen trochu zarazil: "Ale ... Co potom, nechci mít problémy?"
"Nikdo se zrovna moc nekouká, co se zrovna děje. A v takové rvačce, ... když se něco stane, ... kdo ví, na koho padne vina?"
Ruka se připomněla a vztek mu křičel do hlavy - sejmi toho zmrda, zab ho!
Nabízenou zbraň schoval za hadrový opasek.

Tři cykly poté jej stejný pomocník kontaktoval znovu: "Myslel jsem, že se na tebe dá spolehnout, ale zklamal jsi."
"Já se snažil, ale pomohli mu!"
"Výmluvy si nech pro sebe až tě budou před spaním trápit výčitky, že jsi nic neudělal s tím, kdo tě zmrzačil."
"Půjdu do toho znova! Nemůže mít věčně kolem sebe kámoše!"
"Měl jsi svojí šanci, a prostě jsi jí promarnil. Je to pryč. Kdyby se naopak teď něco stalo, tak to vidím dost blbě ..."
Pochopil.
Mohl akorát tak skřípat zuby.
Vztek a zloba se pomalu měnila v hořkou zášť.
I lumpárny šly hůře.
Ruka se hojí pomalu.
Zajizvené rány se mají chuť znovu otevírat.
A pak po delší době se znova objevil: "Slyšel jsem, že se moc nedaří..."
"Mi povídej."
"Ale vypadá to, že štěstí by se mohlo zase obrátit."
"Že by se zasejc nikdo nekoukal?"
"Chytrej! No, ale je to malinko komplikovanější."
Gripo nastavil ruku.
Pomocník se zasmál: "Ne, další zbraň ti opatřovat nebudu, co sis jednou posral, to sis posral. A taky bych ti nedoporučoval jít přímo po Nerim. Na druhou stranu - má ty svoje kamarády. Myslíš, že mu na nich záleží, jako tobě na ruce? Kdo ví. Třeba by se mohlo stát něco některýmu z nich..."

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

to je čím dál depresívnější

Obrázek uživatele Killman

jo, a čím dál delší ... díl od dílu je pokračování delší... Děsím se kam se dostanu až se bude blížit padesátka.

Obrázek uživatele gleti

příšernost, ale komplikace přijít musely.

Obrázek uživatele Killman

Jo, těch ještě bude. Jsme teprve u 20. dílu.

Obrázek uživatele Tora

Hrůza, děs číst, děsně drsné

Obrázek uživatele Killman

Jo, tak pokud to není děs číst - hrozně napsané, tak je to to, co jsem zamýšlel.
Každopádně jsem rád, že to čteš. Vím, že příběh takovéhoto ražení není pro každého.

Obrázek uživatele Tora

Ano, nemyslela jsem děs číst = hrozně napsané, ale to co to ve čtenáři vyvolá.

Obrázek uživatele Killman

;)

-A A +A