Dvacet - prosinec 1938
Tonka dračky milovala. Líbilo se jí být součástí ženského kroužku, těšila se na balady starých babek, teskné písně o nešťastných milencích nebo o válce na Itálii. Červenala se, když ženské, posilněné rybízovým vínem, rozverně vzpomínaly na staré lásky. Těšila se na legrační historky vyprávěné slovo od slova stále znovu, ale ze všeho nejradši měla strašidelné příběhy.
Jenomže dnes to je jiné. Tenhle příběh je příliš skutečný, tady nejde o strašlivého krále duchů, ani o černého myslivce s uhrančivýma očima. Tohle se stalo před pár týdny. Ve Velenicích. Za humny.
Tonka to vidí před sebou jako v horečnatém snu. Slyší křik, tříštění skla a dusání bot na dláždění. Pláč nemluvňat a drmolení modliteb. Rány pěstí i rány z pistole. Cítí štiplavý kouř a vidí odlesky plamenů.
"Tohle se nemělo stát," ozve se do ticha Matiášková, "tohle ne."
"Snad jim aspoň endlich dojde, že tady nikdo o ně nestojí," zasyčí nenávistně Blaschková.
"Na ja," povzdechne Tante Gudrun. "Wiesmanna prý odvezli na Linii. Ať si jde do Tschechoslowakei!"
"Kterého Wiesmanna?"
"Wiesmanna z Rynku. Co měl apatyku."
"Toho? To je hodný člověk. Ale má nepříjemnou paničku, takovou fajnovku. Dělá ze sebe bůhvíco."
"Přitom to je takový póvl," málem si odplivne Blaschková.
"Co se stalo s tou paničkou?" zeptá se Tonka.
"Coby. Sbalila, co se dalo, a jela za ním i s dětima."
"Jenomše tu durch nepustili," ozve se Tante Gudrun. "Slavné Tschechoslowakei ji nechce. Přes Linii můžou jen Češi. Žádný Juden."
"Ale co s ní bude?"
Ženské derou, mračí se a mlčí. Vzduch zhoustl jako jáhelná kaše.
Tonka zprudka škube pápěrky, až si zatrhne záděru. Do bílého pápěří se pomalu rozpijí drobná tmavá skvrna. Připomíná růžovou labutěnku ztracenou v čerstvě napadaném sněhu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Připadá mi, jako bych tam
Připadá mi, jako bych tam seděla taky
To mě těší, díky.
To mě těší, díky.
Hrozná doba. Napsané úžasně.
Hrozná doba. Napsané úžasně.
Jak pro koho hrozná. Někomu
Jak pro koho hrozná. Někomu se mohla zdát plná příslibů. :-((
To je tak úžasně živé, až se
To je tak úžasně živé, až se mi tají dech. Přemýšlej o tý knížce ;-)
Já se sem přílípnu, na knížku
Já se sem přílípnu, na knížku se moc těším. :D
I vy jedny. Ještě mi ty vaše
I vy jedny. Ještě mi ty vaše komentáře stoupnou do hlavy! ;-)
Moc děkuji oběma.
Však to je účel. :) A nejen
Však to je účel. :) A nejen aby ti stouply do hlavy, ale abys to i sepsala a zkusila vydat. Myslím to naprosto vážně.
Mě ti je líto, že nemám čas
To se právě obávám, že je
To se právě obávám, že je kámen úrazu. Jsou to jednotlivé obrazy, a nejsem si jistá, jestli to bude držet pokupě.
Nicméně děkuju moc za pochvalu.
A tak, nemusí to být nijak
A tak, nemusí to být nijak zlé. Když jsi v dubnu přidávala střípky do příběhu Nanny, tak jsem si pak zpětně četla ty loňské a ačkoli je to taky sled jednotlivých obrazů, tak to ani v celku nebylo vůbec špatné ;o)
Každopádně, než pošleš padesátku do nějakého nakladatelství, budeš jí muset nejspíš trochu učesat, ale s tím se přece počítá ;o)
Myslím, že se nemáš čeho bát.
Myslím, že se nemáš čeho bát. Když si to pak dáš dohromady a lehce to provážeš, bude to paráda.
Děkuju za vytrvalou podporu.
Děkuju za vytrvalou podporu. Uvidíme.
já si to taky myslím
já si to taky myslím
Zase tak živě popsaná scéna.
Zase tak živě popsaná scéna. Přidávám se k tomu, co psaly holky o pár komentářů výš. Měla bys rozhodně uvažovat i o jiném psaní než jen tady.
Děkuju.
Děkuju.
Jinde bych ovšem těžko hledala tak laskavé čtenáře ;-)
:-(
:-(