XXIV. (minulost - 1921)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

V minulé části šla Doramo Krásová s Oswaldem Steinem a jeho rodiči na návštěvu a na oběd k vzdálené příbuzné, tetičce Törberové. Ještě než usedli ke stolu, věděla Doramo, že tohle pro ni není a nebude příjemná návštěva, neboť tetička se do ní začala poměrně nezdvořile navážet. Dnes návštěva pokračuje.

Kapitola: 

Konverzace samozřejmě pokračovala i během oběda, hlavní slovo měla tetička Törberová. Nejprve důkladně vyzpovídala Oswalda ohledně jeho práce v nemocnici, jeho odpovědi nicméně prokládala více či méně manipulativními připomínkami, týkajícími se toho, že by pro něj bylo výhodnější a rozhodně mnohem prestižnější otevřít si vlastní soukromou praxi, samozřejmě s pořádnou klientelou. Oswaldovu připomínku, že se zabývá výzkumem otrav a možností různých protijedů, odbyla mávnutím ruky a ledabylým konstatováním, že tohle přece není nic, co by se nedalo změnit. Také zdůraznila, že movité a prestižní pacienty by získal nejlépe jako internista či chirurg. Oswald na to reagoval prostým, leč poměrně kategorickým ne, ovšem Doramo si dobře všimla, jak pevně při tom svíral příbor. V duchu se ptala sama sebe, zda zná tetička Törberová Oswalda tak málo, nebo zda je jí prostě jedno, jak vidí a cítí věci on sám. Jaké byly vlastně záměry téhle hrozné ženské? Nepochybovala totiž, že nějaké záměry má, že o tom všem nemluví jen tak, aby řeč nestála...
„A jakpak se daří nebohému Theodorovi?“ tázala se tetička o chvilku později paní Steinové. „Ubožáček! Jistě už jste o té tragédii slyšela, viďte, slečno Krásová?“
V tu chvíli nevěděla, co na to odpovědět. Od nikoho ze Steinovy rodiny o leutnantu Steinovi, Oswaldovu mladším bratrovi, neslyšela jediné slovo, nicméně přesto měla minimálně zevrubnou představu, co se mu přihodilo. Jenže když to přizná, bude jasné, že její tatínek nebyl v tomto případě coby právní poradce Steinových tak úplně diskrétní...
Z rozpaků ji naštěstí vysvobodil pan nakladatel, který si její mlčení vyložil tak, že neví vůbec nic: „Theodor je náš nejmladší syn,“ vysvětloval. „Válka zasáhla naši rodinu velmi těžce a bolestně. Gerhard, náš prvorozený, padl v osmnáctém roce na italské frontě. Theodor létal s průzkumným letadlem. Měl nehodu a velmi vážně se zranil, s trvalými následky. Není ovšem žádný ubožáček,“ sekl pohledem po paní domu, „Theodor je válečný hrdina!“
„Je mi velmi líto toho, co se mu přihodilo,“ odvětila Doramo s naprostou upřímností – které ovšem tetička Törberová dle úšklebku, který se jí mihl ve tváři, nejspíš moc nevěřila. Inu, její problém.
„Theo je na tom stále stejně, Světlano,“ řekla tiše paní Steinová. „Vždyť to přece víš. Lékaři mu nedávají naději na zlepšení. Nicméně Oswald ho v uplynulém týdnu navštívil; v rámci možností se Theovi daří dobře. I když už nikdy nebude, jaký býval.“ Paní Steinová vytáhla kapesníček a lehce si otřela oči.
Jelikož měla Oswalda hned vedle sebe, nemohla se Doramo nenápadně podívat, jak se při matčiných slovech tváří. Myšlenky by mu nečetla, Cosette jí dala dost důrazně najevo, jak se zachovala hloupě, nicméně ze samotného výrazu jeho tváře by se dalo poznat ledacos. Všimla si ovšem, jak nervózně si hraje s rohem prostírání, což potvrdilo její domněnku, že hovor o mladším bratrovi je mu krajně nepříjemný.
„Možná by pro chudáčka Theodora bývalo lepší, kdyby v tom letadle rovnou zahynul,“ pronesla ledabyle tetička Törberová.
Doramo cítila, že Oswald vedle ní poněkud ztuhl, také dobře slyšela, jak se ostře nadechl. Neřekl však nic.
„Prosím tě, Světlano, nemluv tak!“ požádala trochu pobledlá paní Steinová.
„Ještě jsem ti ani neřekl, Světlano, že budu vydávat novou knihu,“ snažil se změnit téma hovoru pan Stein. „Velmi dobrý současný italský román. Mohlo by tě to zajímat, vím, že takový typ literatury máš ráda. Knížku pro mne překládala slečna Krásová,“ zdůraznil. „Musím říct, že ten překlad je prvotřídní. Slečna Krásová si dala nesmírně záležet.“
„Slečna Krásová je jistě velmi schopná a velmi emancipovaná mladá dáma,“ pravila tetička Törberová zdánlivě velmi vlídně, ovšem opět s onou nepříjemnou sladkostí v hlase, kterou na ní Doramo nesnášela téměř od první chvíle. Slovo emancipovaná každopádně vyslovila s jistým, dost špatně skrývaným opovržením – možná ho ani skrývat nechtěla. „Vlastně to je vcelku chytrý tah, Josefe,“ pokračovala zamyšleně. „Když najmeš jenom překladatelku, ušetříš.“
I Oswald toho už měl zjevně dost. „Dora není žádná jenom překladatelka, tetičko,“ ozval se důrazně.
„Ale tak jsem to přece vůbec nemyslela,“ zasmála se poněkud strojeně tetička. „Proč se hned čertíš, Oswalde. Nebuď tak nedůtklivý, to se přece na muže tvého postavení a inteligence nehodí, aby se durdil jako popelář. Ale je nad slunce jasné, že překladatelce-ženě nemusí tvůj papá platit stejný honorář, jako kdyby si na tuhle práci najal muže. To přece dává smysl.“
„To absolutně žádný smysl nedává,“ podotkla Doramo a dala si záležet, aby její hlas zněl patřičně studeně. „Záleží na kvalitě práce, ne na tom, zda ji vykonává žena nebo muž. Ženy mají plné právo na rovné a spravedlivé výdělky.“
„Takže jsme zase u mezd a honorářů,“ povzdychl si tiše a možná i trochu rezignovaně pan nakladatel. „Slečna Dora má samozřejmě pravdu. Záleží na kvalitě práce.“
Tetička se ušklíbla. „To je zajisté hezoučký ideál, nicméně slečna Krásová sama nejlépe ví, že je pro ni nejdůležitější se dobře vdát. Ostatně má nejvyšší čas, což sama nepochybně také velmi dobře chápe. Každopádně řekla bych,“ vrhla krátký pohled směrem k Oswaldovi, „že na to jde vcelku šikovně. Jak se zdá, i tebe si omotala kolem prstu, Josefe.“
Doramo zamrkala. Hleděla na Světlanu Törberovou v první chvíli neschopná jediného slova. Kdy naposledy se jí stalo, že o ní někdo mluvil ve třetí osobě v její přítomnosti, jako kdyby tam vůbec nebyla? Chvíli sváděla vnitřní boj sama se sebou, ale nakonec v ní přece jen zvítězila dáma: „Omluvte mne,“ řekla a dokonce se jí na tváři podařilo vyloudit náznak zdvořilého úsměvu. „Potřebovala bych si upravit šaty.“
„Jistě.“ Hostitelka tleskla, čímž okamžitě přivolala služku. „Ukaž slečně, kde je koupelna!“
„Pojďte za mnou, slečno,“ řekla dívka, pohled stále sklopený k podlaze.
Doramo si pomyslela, že paní domu má služku zjevně dobře „vycvičenou“, aby byla perfektně poslušná. Možná až příliš. Možná na tom bylo něco až znepokojivého. Doramo krátce zavřela oči a pomyslela si, že by se těmhle pocitům neměla poddávat. Kdyby totiž řekla, že jí Světlana Törberová pije krev, byl by to ještě velmi mírný popis skutečnosti. Bylo velmi snadné vidět v negativním světle úplně všechno, s tou strašnou ženskou nějak souviselo. Třeba i to, v čem nebylo nic víc než pouhá panovačnost.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Tak já nevím. Steinovi sami na tom zjevně nejsou tak špatně, aby existenčně záviseli na dědictví po tetě, takže o peníze zřejmě nejde. Navíc je evidentní, že tetička se vozí po všech bez rozdílu. To jsem na mou duši napnutá, čím je takhle drží v šachu. V roce 1921, takže ani židovský původ není důležitý, navíc tetička je z rodiny... čuju nějakého kostlivce ve Steinově skříni.

Obrázek uživatele Arenga

Samozřejmě, že události z minulosti mají vliv na současnost, ale o kostlivci zatím nevím. Ale to nemusí nic znamenat ;-)

Obrázek uživatele kytka

Hmm. Zdá se mi to, nebo je na konci o tetičce naznačeno něco, co se vymyká naší realitě?
Jinak souhlasím s Aries, jsem zvědavá, co se z tety nakonec vyklube.

Obrázek uživatele Arenga

Zdá se ti to ;-)

Obrázek uživatele Tora

Mám zcela stejný pocit. Hlavně nechápu, proč tam Doramo přivedli, když věděli, jak bude oběd vypadat a jak se bude tetička chovat, určitě to není poprvé, co se do nich tak naváží. Jedině, že by jim to z nějakého důvodu poručila. Na druhou stranu, jak píše Aries, čím je tak asi může držet v šachu?
Jinak tetička se mi zdá se dobře baví, jestli to ona nebude taková ta čarodějnice jedna, jedubaba. Třeba s ní ženské Krásovy zatočí, zasloužila by si to.

Obrázek uživatele mila_jj

Naprosto souhlasím a připojuju se k poslední větě. Celou dobu hledám nějaké pěkné slovo jako tetiččinu charakteristiku. Už ho mám. Jo, je to semetrika.

Obrázek uživatele Arenga

A možná je to ještě mořem horší ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Proč ji tam vzali bude vysvětleno, jestli věděli, co se tam semele, tak ne, nevěděli.

Obrázek uživatele Apatyka

Ne snad, že by mi tetička byla sympatická, ale musím se jí zastat. Mně je jí docela líto - připadá mi dost nešťastná, zahořklá. Jako by nevěděla, co a jak - staré hodnoty najednou neplatí a těm novým nerozumí. Navíc ona bude zjevně rozený generál, možná, narodit se v jiné době nebo do jiné rodiny, byla by z ní slavná sufražetka, vědkyně nebo spisovatelka. Ale takhle... Slovy z filmu, vztaženo k tetičce: Ona patřila do toho starého světa, před tou Velkou válkou...
A z maminky Steinové mám dojem, že má tetičku vlastně docela ráda - i když se tato chová tak, jak se chová. Jistě, je v tom určitá útrpnost nebo povinnost, ale i tak...
Proč k ní ale brali Doramo je věc jiná, tady si netroufám ani dohadovat.
Popravdě - nevím. Potkat naživo bych ji nechtěla, ale nedokážu ji šmahem odsoudit. Možná si sama prošla nějakým traumatem a teď se mstí všem okolo... opravdu nevím, ale řekla bych, že ještě sehraje důležitou roli.

Obrázek uživatele Arenga

Díky moc za tenhle komentář!
V něčem máš pravdu ;-)

Obrázek uživatele KattyV

V každém případě jsem čím dál zvědavější, jak to s tetičkou bude a jak celá návštěva dopadne.

Obrázek uživatele Regi

Čtu ve vlaku a komentář píšu v mobilu. Napsala jsem dlouhý, vypadlo spojení a celý mi zmizel. Ale v podstatě mám podobné otázky jako ostatní. Čím drží teta celou rodinu v šachu a proč chtěli, aby šla Doramo s nimi. Souvisí to spolu nějak?

-A A +A