Dvacátá pátá kapitola
Tentokrát z pohledu Blanky.
Dohodla jsem se s Magdou, že začne pracovat na nějakém větším příběhu. Říkejme tomu román, i když si vůbec nejsem jistá, zda je schopná to dotáhnout do konce. Uvidíme. Námět, se kterým přišla, už tady sice byl stokrát, ale co už tady nebylo. Záleží na zpracování a vcelku musím říct, že v Africe mě Magda párkrát příjemně překvapila.
Tentokrát ovšem ne. Seděly jsme nad úvodní částí jejího rukopisu a já jí k její nelibosti sdělovala své výhrady.
„Magdo, říkala jste, že na začátku budou vašemu autorovi dělat různí lidé problémy. Ale vy tady žádné nemáte. Vždyť on od prvopočátku sklízí úspěch za úspěchem.“
„Když mně se vůbec nechce psát, jak jsou na něho lidi zlý. To je takový drsný, nemyslíte?“ bránila se
Povzdychla jsem si a zopakovala jednu ze základních pravidel psaní.
„Bez konfliktu vám příběh nebude fungovat. Nikoho nezajímá, jak jde hrdina od vítězství k vítězství.“
„Mně ano!“ vzdorně zdvihla hlavu.
„Jenže vy nejste objektivní. Čtenář si chce přečíst, jak hrdina překonává překážky. Občas ho nějaká může semlít. Čím větší překážky, tím sladší je pak vítězství, to přece víte.“
„Když ale Ignác!“ fňukla.
„Co vám říká Ignác?“ naježila jsem se v předtuše nějakých Ignácových mouder, kterými ji oblažil.
„Nic neříká, já mu to nedala přečíst. Má to bejt překvapení. Ale když já ho v tom svým hrdinovi vidím. A já ho přece nemůžu trápit. Já to všechno vím, co mi povídáte, ale mně to fakt nejde.“
Teď už bulela docela otevřeně.
Znovu jsem si vzdychla a rázem mi bylo všechno jasné. Obrnila jsem se trpělivostí.
„Magdo, tohle přece nejde. Nemůžete si své postavy ztotožňovat s těmi reálnými. To je vždycky problém. Ne, že byste se nemohla od života inspirovat, ale přímo opisovat, to si říkáte o malér.“
„Když já nevím, jaký překážky by měl překonávat. Ignácovi se všechno daří.“
Zatnula jsem zuby.
„Vaše hlavní postava NENÍ Ignác.“
Pak jsem se uklidnila. Jsem přece profesionál, nemůže mě vyvádět z míry takové kůzle, potažmo její sebestředný přítel s grafomanskými sklony.
„Pojďme zkusit něco vymyslet. Když už ten začátek máte, tak ho vlastně můžete nechat beze změny. Jen musíte vymyslet nějaký velký průšvih, ke kterému dojde. Prostě, po sérií těch úspěšně vydaných knih přijde velký propadák. Sžíravé kritiky, posměch kamarádů, autor je v depresích a totálně na dně. Má pocit, že už nikdy nenapíše kloudnou větu, neví, jak dál, život ztratil cenu...“
Magda nesouhlasně kroutila hlavou, ale najednou se rozzářila.
„Ale to by vlastně šlo! A z těch depresí ho vytáhne jediná bytost na světě, která ho opravdu miluje – jeho dívka! Paní Blanko, já moc děkuju za konzultaci. Teď, když vím, jak to dopadne, tak mu ten neúspěch zvládnu napsat,“ jásala a balila si věci.
„Hlavně ho v tom nechte pořádně vykoupat, moc s tou záchranou nespěchejte,“ zahuhlala jsem, ale už mě neposlouchala.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Magda je pěkný zbrkloň, co? A
Magda je pěkný zbrkloň, co? A vůbec se jí nechce chudáka autora trápit. S tou bude mít Blanka ještě práce...
Tak Magda netuší, jaké
Tak Magda netuší, jaké schopnosti má. A autora se jí sice nechce trápit, ale zase taková role spasitelky je dost lákavá.
Ale Blanka to neví, že jo?
Ale Blanka to neví, že jo?
Mimochodem, přítel s grafomanskými sklony mne dost pobavil
Blanka to zatím opravdu neví.
Blanka to zatím opravdu neví. A pokud jde o grafomanské sklon, není to tak trochu pravda?
Je, to nezpochybňuji, ale
Je, to nezpochybňuji, ale fakt mne pobavila ta formulace - stručná a výstižná.
Ježkovy zraky, ta Magda je
Ježkovy zraky, ta Magda je ale telátko... ;-)
Nóóóó... trochu určitě.
Nóóóó... trochu určitě. Trochu dost. :D
No nevím nevím, jestli se to
No nevím nevím, jestli se to celé neutrhne z řetězu:) Magda se do toho opře a budou koukat všichni:)
I to je možné. ;)
I to je možné. ;)