Dvacátá šestá kapitola
Pro změnu zase očima Magdiny šéfky Valerie.
Magda mi nadšeně dala přečíst další kousek svého díla.
Arnošt si dlaněmi pevně sevřel spánky. Proč? Proč najednou takový neúspěch? Byl pevně přesvědčen, že jeho nový román z prostředí indické džungle se dostane na špičku české literární tvorby. A možná dokonce konečně pronikne i do tvorby zahraniční. Už viděl, jak ho oslovují zahraniční nakladatelé a perou se o povolení k překladu. A zatím...
Přešel k zásuvce, kde měl léky. Začal se jí prohrabovat. Stoptussin, paralen, živočišné uhlí, nasivin, neo-angin, valetol... Valetol! Zkoumal dávkování a přemýšlel, kolik pilulek by stačilo na otravu. Co jiného mohl dělat, když takto zkrachoval? Život ztratil cenu.
Pozvedla jsem obočí.
„To jako vážně? Měla jsem za to, že ten tvůj hrdina má zažít fenomenální úspěch!“
„Když paní Blanka říkala, že nejdřív musí překonat nějaké opravdové překážky, že úspěch až pak. A já uznala, že má vlastně pravdu.“
V duchu jsem promýšlela důsledky. Jak rychle to může zafungovat? Okamžitě asi ne. Byla jsem si sice jistá, že Arnošta si Magda ztotožnila s Ignácem, ale ten své veledílo o Africe přece ještě nedokončil, nebo ano? Pro jistotu jsem se zeptala: „Jak je daleko ten tvůj se svým románem o Africe?“
Magda se rozzářila.
„Už ho dokončil, zítra ho posílá k nakladateli!“
A sakra!
„Zase k Veverce?“
Trochu se zamračila.
„Říkal, že zkusí nějaké větší nakladatelství, když už je takový zavedený autor. Vybral si Fragment.“ Pak se jí čelo znovu rozjasnilo. „Ale určitě uspěje, protože ten román je skvělý!“
Něco mě zarazilo.
„Vždyť jste se z Afriky vrátili teprve před měsícem. To už to má hotové? Někde jsem četla, že nejvíce práce dá spisovateli vyladit text tak, aby působil lehce a nenásilně.“
Pohodila hlavou.
„Ignác říká, že tohle ho zrovna moc netrápí. Že si myslí, že je to pravidlo dobré tak akorát pro ty, co se blbě piplaj s každým slůvkem, ztrácí tím čas a nakonec nic nedodělaj. Že on píše přirozeně, že dává ze sebe všechno na první dobrou. Že takto je to daleko pravdivější.“
Poslední větu už říkala tišeji, jako by potřebovala přesvědčit sama sebe. Změnila jsem téma a vrátila se k Magdinu textu. Jen tak pro jistotu.
„Ty chceš, aby se ten tvůj Arnošt opravdu otrávil? Neumře, že ne?“
To už by bylo opravdu moc. Mé zlomyslné já sice Ignácovi menší (či větší) ťafku po nose přálo, ale rozhodně jsem nechtěla, aby se mu opravdu něco stalo.
Magda mě (částečně) uklidnila: „Ne, samozřejmě, že ne. Zachrání ho jeho dívka. Ukáže mu, že život je i nadále krásný.“
Vzdychla jsem si. No to jsou mi radosti. Vážně bych se už je nejvyšší čas sejít se s paní Blankou. Potřebovala jsem nasměrovat Magdu jinam. Nejraději, kdybychom jí nějak společně přiměly, aby v tomto textu nepokračovala.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No teda, Ignáce čekají perné
No teda, Ignáce čekají perné chvilky :) Nojo, neladí text a pak se diví, že se to nelíbí. Ale hned se sebevraždit? Moc chlapec nevydrží teda. Magdo, to není chlap pro život, toto, přece. Doufám, že prokoukneš brzo.
Magda má zjevně smysl pro
Magda má zjevně smysl pro drama. Něco menšího by jí nepřipadalo dost působivé. Je ovšem otázka, jak to pojme Ignác. ;)
Ajajaja, to přemlouvání, to
Ajajaja, to přemlouvání, to půjde ztuha...
A šmarjá, co bude Valérie Blance povídat? Proč jako chce Magdu přehodit na jiné téma? Bude muset něco vysvětlovat? Na to se tedy těším.
Po pravdě řečeno, ještě úplně
Po pravdě řečeno, ještě úplně přesně nevím. ;) Uvidíme, jak se to vyvine. ;)
Skoro mi je Ignáce líto :-)
Skoro mi je Ignáce líto :-)
Tak ono mu to neuškodí, zatím
Tak ono mu to neuškodí, zatím mu knihy vydávala maminka (což netuší, nutno říct na jeho obranu), tak ať si zkusí, jak to v životě chodí.
Já bych ji zkusila přemluvit,
Chceš to risknout? :D
Chceš to risknout? :D
Já souhlasím s Avevou, to by
Já souhlasím s Avevou, to by bylo boží! I když už teď to začíná být pořádný drama. :D Ale taky jsem pro, aby se v tom Ignác trochu vykoupal a splasklo mu to přebujelý ego - páchat sebevraždu teda hned nemusí, ale trochu toho odmítnutí by mu neuškodilo.. ale jsem hodně zvědavá, kdy (a jestli) začne něco tušit Magda, když to psaní takhle motá s realitou. Těším se, co bude dál :)
Magdu to prostě nenapadne.
Magdu to prostě nenapadne. Ona podle skutečných lidí zase nepíše tak často, aby jí to docvaklo. Prostě náhodná spojitost.
Pokud jde o sebevraždu - uvidíme. V každém případě jsem slíbila Arenze Ignáce vrátit nepoškozeného, takže zase tak moc se o něho bát nemusíte. :-)
Jojo, na první dobrou a
Jojo, na první dobrou a detaily neřešit, proč, že jo :-D
To se pak ale jeden nesmí divit, když dostane zdrcující komentář...
Problém je v tom, že zatím mu
Problém je v tom, že zatím mu nikdo nic neřekl, a pokud řekl, nebral to vážně - vždyť ho vydávají, no ne? Takže jakákoli kritika je pouhá planá závist. Teď se bude dost divit, chlapec.
No teda! Magda tuším
No teda! Magda tuším vyprodukovala niečo podobné ako bola kedysi dávno slávna ibalginová scéna :D
Vážně? Tu neznám. :)
Vážně? Tu neznám. :)
To bola taká extrémne zle
To bola taká extrémne zle napísaná fanfiction poviedka zo sveta Harryho Pottera... Hlavná hrdinka sa z nešťastnej lásky k Dracovi chcela zniesť zo sveta, a tak spořádala celé balenie Ibalginu. Samozrejme v poslednej chvíli a za veľmi dramatických okolností bola zachránená a nasledoval sladký koniec!
Jedno balení Ibalginu stačí?
Jedno balení Ibalginu stačí? To jsou mi věci. :D
Ignác si asi myslí, že je
Ignác si asi myslí, že je něco jako Mozart. Ten prý skládal všechno na první dobrou a bez jakýchkoli škrtů.
To víš, géniové to tak asi
To víš, géniové to tak asi mají. ;)