25: Krok v temnotách

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Aktuální sestava učitelského sboru budila na první pohled dojem jakéhosi panoptika, na které by se mohlo vybírat vstupné. Čestnému stolu vévodil poloobr Hagrid, který letos nahradil profesorku Červotočkovou na pozici učitele Péče o kouzelné tvory. (Vilemína z rodinných důvodů školu opustila.) Vedle něj, aby snad zasedací pořádek nevyzníval fádně, seděl maličký profesor Kratiknot. Po Kratiknotově levici jste mohli zahlédnout profesorku jasnovidectví, která příliš často k vidění nebývala, totiž Sibylu Trelawneyovou, omotanou nespočtem lesklých šál a ověšenou takovým množstvím cingrlátek, že by jimi mohla plašit holuby. Vedoucí mrzimorské koleje profesorka Prýtová přišla v létě následkem nehody ve skleníku číslo 4 o vlasy. Její úsměv byl ten večer velmi nervózní. Uprostřed trůnil na zdobně vyřezávaném křesle ředitel Brumbál v hábitu té nejkřiklavější žluti a po svém pravém boku měl novou tvář mezi profesory. Tvář, která by sama o sobě působila hrozivě, i kdyby z ní nekoukalo umělé, rotující oko. Alastor Moody ještě donedávna platil za nejobávanějšího lovce černokněžníků a pořád na to vypadal. Vedle něj posadili - bezesporu zcela náhodně - druhou novou posilu sboru, jistého Bartemiuse Skrka mladšího. Byl to syn významného ministerského úředníka a možná právě proto tak udivovalo jeho výstřední chování, kterému dominovalo roztodivné pohrávání s propíchnutým jazykem. A pak tu byl samozřejmě profesor Snape, od posledně výrazně pohublý a bledý, s hrubou rezavou jizvou na krku, kterou se dnes ani nenamáhal skrývat vysokým límcem. Nejspíš tak činil ze solidarity ke kolegyni vlevo, v jejímž znetvořeném obličeji studenti marně rozpoznávali profesorku astronomie a ředitelku Zmijozelu Auroru Sinistrovou.
„Kvůli mně sis tu rozhalenku brát nemusel,“ utrousila mezi douškem krvavého vína a soustem ještě krvavějšího steaku. „Vypadáme jako banda podělaných válečných veteránů. Viděl jsi Pošuka? Zase z něj kus chybí. Ten chlap se do deseti let rozloží, to ti garantuju.“
Severus k ní cítil obrovskou vděčnost a náhle odněkud vzedmuté sympatie za to, jak se s pošramoceným zevnějškem dokázala vyrovnat. Použila k tomu svůj přirozený humor a nevyčerpatelnou zásobu sarkasmu. Aurora nejen že se nelitovala, ona pouhý týden po propuštění z ošetřovny hýřila skvělou náladou a ze svých zranění si nepokrytě utahovala. „Mohl mě rovnou roztrhnout vejpůl. Obávám se ale, že dvakrát bystě mě tu nesnesli.“ „Pořád vypadám líp než Kratiknot po deseti pivech.“ Když jí Severus řekl, že to měl od Lupina schytat on, kriticky se na něj podívala a: „Nechtěl bys těch jizev nějak moc? To si jako myslíš, že máš na ně nějaký přednostní právo? Můžu jich snad mít pár i já, ne?“
„Co říkáš na nového profesora Zdravého kouzelnictví?“
„Bartyho?“ Aurora se drze uchechtla a věnovala mladému Skrkovi přezíravý pohled. „Co by. Hřebeček nevycválanej. Nic pro mě.“
„Myslel jsem všeobecně. Ne, co říkáš jeho postelovým dovednostem.“
„Je vychcanej jak díra do sněhu. Ale kouzelník dobrej. Vlohy k útočným zaklínadlům a péči o kouzelný tvory.“
„Slyšel jsem, že ho sem protlačila Lestrangeová.“
„Správně. Aby taky ne, když spolu šo-“
„Jahodovou pusinku, Snape?“ nabídl mu Pošuk úslužně přes Brumbálovu hlavu.
„Ne, díky.“
„Vážně ne? A vy, Sinistrová?“
„Taky ne, Moody.“
„Zajímavý,“ zavrčel. „Myslel jsem, že byste potřebovali zavřít huby.“
Pochopili. Přestali rozebírat Skrka a začali rozebírat Pošuka.
Po uvítací hostině se Brumbál ujal slova a záhy se ukázalo, jakou záležitost enormní důležitosti v červnu vyřizoval.
„Milí studenti, dovolte mi, abych vám oznámil, že se v letošním roce sice nebudete bavit naší vynikající famfrpálovou ligou, zato však budete mít jedinečnou příležitost sledovat vzrušující klání, které naše škola připravila v součinnosti s Ministerstvem kouzel. Turnaj tří kouzelníků!“
Velkou síní zahřměl takový kravál, že Filch, hlídkující na chodbách, okamžitě vtrhl dovnitř v domnění, že se stalo něco příšerného. Brumbál počkal, až studenti vyjádří své emoce, a pokračoval:
„Za tři týdny přivítají Bradavice zástupce dvou slavných evropských škol - Krásnohůlek a Kruvalu. Na slavnostní večeři se objeví delegáti Ministerstva a seznámí nás s pravidly turnaje. V předvečer svátku Všech svatých pak budou vybráni šampioni jednotlivých škol, kteří svedou zápas o slávu a nemalou odměnu. Výběr šampionů se taktéž uskuteční v rámci slavnostní hostiny. Zdá se, že letos budou naše žaludky obzvláště trpět. Poněvadž - to je ještě není všechno!“
Tajemně se odmlčel a ponechal krátký prostor pro dohady a napjaté očekávání.
„Žáci čtvrtého a vyššího ročníku si jistě všimli zvláštního řádku v seznamu doporučeného oblečení. Doufám, že jste ho nepodcenili a pořídili si společenský hábit, neboť se vám bude hodit na Vánočním plese! Je to tradiční večer plný zábavy a tance, který provází Turnaj tří kouzelníku již od doby jeho založení. Uskuteční se 24. prosince. Bohužel se ho nebudou moci zúčastnit žáci prvního, druhého a třetího ročníku. Pokud ovšem -“ Ředitel zvedl ukazovák a významně zamrkal. „ - je někdo ze starších studentů nepozve jako svého partnera. A teď, když jsme si sdělili všechny úžasné novinky, které nás letos čekají, je čas odebrat se na kutě a nechat si zdát něco mimořádného.“
Severus nepochyboval, že jeho dnešní sny budou mimořádné. Mimořádně realistické noční můry. Jako by nestačilo, že odteď bude na chodbách potkávat toho šíleného Skrka. Od října se budou ve škole motat oficiální zástupci Ministerstva a studenti nebudou do Vánoc myslet na nic jiného než na štědrovečerní bál. A když zrovna nebudou v myšlenkách zaměstnáni bálem, budu se zabývat turnajem. Jak tak o tom uvažoval, dospěl k názoru, že měl Brumbál kromě famfrpálové sezóny zrušit i závěrečné zkoušky.

O tom, že měl pravdu, se Severus přesvědčil hned následující den.
„Já žasnu, pane Sebbinsi,“ okomentoval lektvar proti kašli u jednoho ze zmijozelských studentů. „Jsem si téměř jist, že výsledný produkt měl mít fialovou barvu. Proč je ten váš černý jako bota?“
„Lékořice, pane,“ odpověděl zahanbeně Sebbins. „Místo tří lžic jsem přečetl devět. Takže to mám asi vylít, že?“
„Ne, to by byla škoda,“ prohlásil překvapivě profesor Snape. „Nalijte to do formiček a nechte ztuhnout. Budete z toho mít dokonalé pendreky. Známkovat je ale nebudu, když dovolíte.“
Jediné dva lektvary, které prošly, byly dílem Grangerové a Pottera.
„Vy dva byste mohli ostatní doučovat, kdyby o to stáli,“ oznámil Snape na konci hodiny. (Hermioně podklesla kolena tak, že ji Harry musel zachytit, aby neupadla.) „Z dnešní práce máte V dvakrát podtržené,“ dodal s drobným, jen malinko unaveným úsměvem. (Harry musel Hermionu posadit, poněvadž její kolena se proměnila v rosol.)

Na konci dne čekaly Severuse dvě porady. Nejprve ta ve sborovně, na níž si měli všichni vyslechnout podrobnosti ohledně organizace Turnaje tří kouzelníků. Byl by rád slyšel důvod, proč se o té akci Brumbál nezmínil ještě před začátkem září. Nedoufal ovšem, že jej uslyší. Albus byl v poslední době méně sdílný a více zamyšlený. Severus nevěděl, jestli to přisuzovat neblahým událostem minulého roku nebo celkovému ovzduší ve společnosti.
Dusno a napětí mezi lidmi eskalovalo a odráželo se i na chodu školy. To, co se přihodilo profesorce Sinistrové, mělo za následek několik pobouřených reakcí rodičů, dotěrné otázky novinářů a ministerskou inspekci. A mimo jiné to vedlo k tomu, že ÚBOZ zpřísnil předpisy pro zaměstnávání vlkodlaků, upírů a strig. (Ne že by nějaká striga toužila být v zaměstnaneckém poměru.)
Druhá schůze, které se večer musel zúčastnit, byla porada Fénixova řádu. Ani trochu se mu tam nechtělo. Neměl náladu poslouchat zprávy o dění na Ministerstvu, o tom, jak je Umbridgeová ve svém živlu, kolik lidí jí omámeně naslouchá a kolik přizdisráčů a oportunistů jí leze do zadku. Nepotřeboval slyšet o těch, co skončili v táboře. Prý už tam na konci léta nebylo k hnutí. Podmínky, které tam panují, si dokázal živě představit.
„Kdo si dá koláč?“ optala se Molly řečnicky a chopila se nože a dezertních talířků.
„Děkuji, Molly, ale já si nedám,“ odmítl Severus. „Nemám hlad.“
„Vždyť to taky není na hlad, ale na chuť!“ Molly ho podrobila důkladnému hodnotícímu pohledu. „Za chvíli budeš vypadat jako věšák na kabáty.“
„Molly,“ napomenul ji tiše Artur. „Nech ho být, prosím. Máme tu spoustu věcí, které musíme probrat.“
„Tou nejdůležitější je zřejmě Turnaj tří kouzelníků,“ promluvil Moody a zakoulel svým umělým okem. „Brumbál tu záležitost určitě nespunktoval jen tak pro legraci, aby se studentíci nenudili. Brumbále, vysvětli, o co ti šlo, když jsi tuhle šaškárnu rozjel.“
„Díky, Alastore,“ mávl Albus rukou. „Ano, nezorganizoval jsem tuto událost proto, abychom se pobavili, nýbrž proto, abychom navázali užší spolupráci se školami v Kruvalu a Krásnohůlkách. Spolupráce s nimi bude v dohledné době zásadní.“
„Domníváte se, že budou schopni a ochotni postarat se o studenty, kteří nebudou moci zůstat v Bradavicích?“ prohodil Kingsley Pastorek a soustředěně se mračil.
„Pevně v to doufám,“ odpověděl Brumbál.
„Já taky,“ ozval se James. „Dnes ráno obdrželo oddělení bystrozorů pokyny pro akci Miranda. Spuštění je plánováno na předvečer Všech svatých.“
Kolem stolu zavládlo tísnivé mlčení. Koláč v ústech mnohých podivně zhořknul.
Miranda Snydeová pracovala na odboru záhad, kde strávila tak dlouhou dobu, že se sama stala jakousi temnou záhadou. Nejzáhadnější na ní rozhodně byla zákoutí choré mysli a hlubiny zvrácené duše. Její přesvědčení, že by mudlovští obyvatelé měli sloužit kouzelníkům výlučně jako pracovní síla a pokusné objekty pro stěžejní výzkumné projekty, které pomohou posunout hranice magie, bylo jednoduše šílené. Alespoň v době, kdy James Potter nastupoval na Ministerstvo jako čerstvý absolvent bystrozorského kurzu. Tehdy Snydeovou všichni obcházeli obloukem a když se s ní náhodou střetli, měli pro ni jen pohrdání. Dnes ji považovali za odbornici na slovo vzatou a každého zajímal její názor. Nejvíce však zajímal Dolores Umbridgeovou. Snydeová se brzy po zřízení ÚBOZ stala hlavní poradkyní pro mudlovské záležitosti.
„Takže začnou hony na mudly?“ zazněl naprosto nevěřícně Artur. „Runcorne tedy nelhal? Budou je chytat do pastí jako myši?“
„Runcorne samozřejmě přehání,“ nechal se slyšet Pastorek. „Na konci října započne prověřování původu všech čarodějů. Těm, kteří prokáží minimálně čtvrtinový podíl kouzelnické krve, bude udělen status vyhovující. Mudlorození budou označeni jako nežádoucí a donuceni opustit náš svět. Budou mít tříměsíční ochrannou lhůtu, před jejímž uplynutím se musí ohlásit na příslušném oddělení ÚBOZ, odevzdat svou hůlku a podstoupit výmaz paměti. Poté budou vráceni zpět do svého přirozeného prostředí, to znamená ke svým mudlovským rodinám.“
„Co když už žádné rodiny nemají?“ namítla Lily. „Ne všichni mudlorození udržují se svými příbuznými kontakt, některým už příbuzní zemřeli. Ti nebudou mít nikoho. A nic. Spousta z nich nemá v mudlovském světě žádné zázemí!“
„Na to se předpokládají ty tři měsíce,“ objasnil Kingsley. „Je to doba, kterou Ministerstvo považuje za dostatečnou k vyřešení situace.“
„Co se doopravdy stane s těma lidma?“ položil otázku Sirius a pozorně sledoval reakci svého bývalého šéfa.
„Miranda Snydeová projevila přání ponechat si je k výzkumným účelům,“ zodpověděl popravdě a bez vytáček. „Na odboru záhad se v současné chvíli budují ubikace.“
Sirius hlasitě zaskřípal zuby. Severus sevřel opěrky židle, až v rukách ztratil cit. Molly upustila kus koláče zpět do formy. Artur složil hlavu do dlaní. Tonksová na Kingsleyho civěla vyvalenýma očima, jako by nebyla schopna uvěřit tomu, co se děje. Moody její ohromený výraz sledoval s jakousi dojatou fascinací nad naivitou a nezkušeností mládí.
„Tak jo, mám toho tak akorát,“ praštil Black do stolu. „To tu jako vážně sedíme, žvaníme a baštíme koláč, zatímco stovky lidí jsou v ohrožení života? Proč sakra něco nepodnikneme?!“
„Ty jsi poslouchal prdelí, hochu?“ zarazil ho Pošuk. „Brumbál má plán, jak dostat do bezpečí studenty z mudlovských rodin. To je teď naše priorita.“
„Děti, rozumím,“ přikývl Sirius. „Nemůžou se bránit. Potřebují naši intervenci. Jenomže tady přece nejde jen o ně. Co ti ostatní?“
„Komunikuji s úřady ve Švýcarsku, Norsku a Rumunsku,“ informoval ho Brumbál naprosto klidně. „Samozřejmě to nemohu dělat příliš často a příliš nápadně. Snažím se, aby to vypadalo jako odborné disputace ohledně výukových metod, výměna názorů na problematiku přeměňování živých tvorů a podobně. Oni netuší, jakou tu máme atmosféru ani k čemu se schyluje. A proto je složité přesvědčit je ke spolupráci v širším rozsahu.“
„Švýcarsko zatím jedincům azyl poskytuje,“ zmínil Severus „Ale je spojený s pracovním závazkem.“
„Ano,“ potvrdil Brumbál. „Tu samou podmínku mají i Norové. Pokouším se je přimět, aby v našem případě udělali výjimku.“
„Měl jsi ji zabít, dokud jsi měl příležitost,“ zasyčel vztekle Black směrem k Severusovi a všichni, kteří ho zaslechli, věděli, o kom je řeč. „Teď už příležitost nebude. Slyšel jsem, že kolem sebe postavila takovou tělesnou stráž, že by jí záviděla i prezidentka KAKUSY.“
„Pánové, vy dva budete mít pro nadcházející měsíce velmi náročný úkol,“ obrátil se k nim Albus a vyžádal si tak zpět jejich pozornost. „Potřebuji od vás, abyste zapůsobili na naše hosty. Abyste ředitele Krásnohůlek a Kruvalu opatrně seznámili s poměry v naší společnosti a dali jim nahlédnout pod pokličku hrnce, jehož obsah před nimi Ministerstvo bude chtít utajit. Chci, aby byli konfrontováni s realitou. Aby si uvědomili, že naše spolupráce je klíčová. Sirius bude jednat s ředitelem Kruvalu. Severus si vezme na starost ředitelku Krásnohůlek. Jsem si jistý, že odvedete dobrou práci.“
„Jak si přejete,“ kývl Snape.
„Jasně,“ souhlasil Black.
„Kingsley, Jamesi, Nymfadoro, vedete si skvěle. Chápu, že není snadné denně předstírat loajalitu tam, kde by se od vás očekával odpor. Věřím však, že se situace brzy obrátí v náš prospěch. Informace, které získáváte, jsou pro nás životně důležité.“
Pastorek se uklonil s rukou na srdci. Tonksová se usmála. Potter na Brumbála chvíli nehnutě zíral a pak prostě přikývl. V obličeji měl vepsanou únavu a lhostejnost. Za ty dva roky, kdy se jeho práce stala nejen psychicky vyčerpávající, ale i ponižující a doslova hanebnou, už mu Albusovy pochvalné řeči a motivační proslovy nikterak nepomáhaly. Byla to jen další snůška keců, která po něm stekla jako máslo po hlavě.

V půl sedmé ráno Severus proběhl Vstupní síní a zamířil obvyklou běžeckou trasou k Černému jezeru. Tentokrát však tu obvyklou trasu nedokončil.
Na břehu seděla na naplavené ztrouchnivělé kládě Aurora a pozorovala červánky nad hladinou. Na klíně měla rozevřený notes.
Přisedl si a stejně jako ona se zadíval na obzor.
„To je romantika, co?“ přerušila Aurora několik minut trvající ticho. „Takhle nějak jsem si to vždycky představovala. Akorát jsem u toho byla namalovaná.“
„Dneska sis přivstala?“
„Dneska jsem ještě nešla spát.“
„A půjdeš?“
„To si piš, že půjdu. Dneska učím po setmění. Páťáci mají pozorování.“
„Víš, napadlo mě, jestli -“
To, co Severuse napadlo, už se Aurora nedozvěděla, jelikož na scénu přišla Hermiona a vypadala, že pokud hned teď nevychrlí, co má na srdci, tak nervozitou omdlí.
„Tak povídejte,“ vyzval ji Snape. „Copak se děje?“
„Mluvila jsem včera s několika nebelvírskými, kteří by měli zájem nechat se ode mě doučovat. Což by mě nejspíš bavilo a bylo by to fajn, jenomže já jsem si během toho rozhovoru uvědomila, že bych se mnohem radši učila nové věci, než pořád dokolečka opakovala ty staré. Takže mě napadlo - a Harry se k tomu hned nadšeně přidal - že bychom mohli založit lektvarový kroužek.“
„Lektvarový kroužek,“ zopakoval Severus v hlubokém zamyšlení nad všemi katastrofickými scénáři, které by se mohly odehrát. „Dobře,“ řekl pak. „Pokud budete nejméně ve třech a nejvíce v sedmi lidech, sepíšete pravidla spolku a zaručíte se mi za to, že neproměníte učebnu v hořící chemickou továrnu, tak vám udělím povolení.“
„Děkuju!“ vypískla Hermiona, chvíli vypadala, že k němu přiskočí a obejme ho, a nakonec neuvěřitelně rychle vyrazila zpátky do hradu.
Snape zavrtěl hlavou a zahleděl se zpátky k obzoru.
„Já vím, že ty ji moc nevídáš, ale... nezdá se ti ta holka nějaká... jiná?“
Aurora se rozesmála tak, že se z klády zřítila do rákosí.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 25 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Tak jsem si teď přečetla dvě kapitoly najednou. A je to málo! Moc čtivý příběh.

Obrázek uživatele Arenga

Pod to se podepíšu, taky to úplně hltám!

Obrázek uživatele Wee-wees

Trochu mě překvapilo, že Lily říká "spousta z nich nemá v mudlovském světě žádné zázemí" místo "spousta z nás nemá..."
A co se stalo s Remusem? Není v koncentráku, že ne? Fňuk!!

Obrázek uživatele strigga

Taky mě zajímá, co je s Remem! A při popisu Bartyho mi automaticky naskočil Tennant a rozesmálo mě to :D a už od minulýho dílu se tě vlastně chci zeptat - co je v týhle realitě s Ronem? Chápu, že se jenom nemusí kamarádit s Harrym a Hermionou, ale jak o něm snad zatím nebyla zmínka, tak už si říkám, jestli se vůbec narodil, nebo mají Weasleyovi míň dětí..
Přišlo mi to nějaký krátký, chci víc :) nejradši bych ještě chvíli seděla s Aurorou a Severusem u jezera. Hrozně ráda to čtu. Začínám litovat, že je to jenom Padesátka...

Obrázek uživatele Wee-wees

Jo, to by mě taky zajímalo.

Obrázek uživatele KattyV

Taky by mě zajímalo, proč to působí, že se opatření proti mudlorozeným netýká Lily. Na ty, kdo se provdali za čistokrevné kouzelníky se to nevztahuje?

Obrázek uživatele Owes

Moc děkuji za vaše komentáře. Velmi mě povzbuzují k dalšímu psaní. A to dokonce tak, že už mám v sešitě napsané pokračování, ve kterém jsou zodpovězené i vaše otázky. :) Jen si teď musím udělat čas na to, abych to přenesl do digitálního světa.

Obrázek uživatele Keneu

Ty se mě snažíš systematicky rozložit? Ten zasedací pořádek? Úroveň sarkasmu Severus, Aurora, Moody? Čím dál víc miluju Tvoji Auroru, asi ji nechám nakazit Auroru moji, respektive voldemortí.
Severus rozdává jedničky dvakrát podtržené! A s hvězdičkou! A Hermioně a Harrymu! Owsi, já Tě asimiluju.
Hergot, mně je zle. To je náš hnusáckej revír! Stačí, že to píšu, fakt to mám ještě i číst? Ne, Owsi, to si neber osobně. Mně přijde šílené, že takhle někdo dokáže myslet a jednat, a je samozřejmě potřeba o tom mluvit a umělecky to zpracovávat.
A přidávám se ke všem výše položeným otázkám. A přidám: co je to KAKUSA?
Jsi skvělý autor.

-A A +A