26. Dračí křídlo
Merrona stála před nimi, hrdé opevněné město rozložené doširoka na úpatí kopců. V čirém ranním vzduchu rozeznávala Cybi každou věžičku, každé okno na budovách královského paláce skrytého za vnitřním kruhem hradeb. Snadno dokázala najít ta okna, která dřív patřívala jejím soukromým komnatám.
Ale teď nebyl na nostalgii čas. Bylo zjevné, že se dívají na město dobře připravené k dlouhému obléhání. Řady domků, přilepené na městské hradby zvnějšku, zely prázdnotou. Jejich obyvatelé buď uprchli, nebo se stáhli dovnitř za hradby. Zdi tam, kde na nich více pracoval zub času – Merrona byla naposledy obléhána před více než stoletím – byly čerstvě vyspraveny.
„Na tomhle městě by si vylámala zuby i třikrát větší a zkušenější armáda, než je ta naše lepenice,“ procedil mezi zuby Lorn po její pravici.
„Pokud jde o počty, nějaké nápady bych měla,“ odpověděla princezna, „ale bez ohledu na to potřebujeme lepší plán než rozjet se s křikem proti hradbám a doufat, že spadnou jen tak samy od sebe.“
„Obávám se, že nám nezbývá nic jiného než město obklíčit a doufat, že se lidé zevnitř sami pokusí nám pomoct,“ zapojil se generál Svab do rozhovoru.
„Promiňte, generále, ale to je ještě pitomější plán, než ten první,“ odfrkla si Cybi. „Drag není idiot, většinu zásob bude mít uskladněnou až za vnitřní hradbou. Jeho lidi budou mít jídla dost, a civilisté dole budou umírat hlady – staří, děti... na to se nehodlám dívat.“
Lorn zavrtěl hlavou. „Ani já ne. Ale faktem je, že pokud našim vojákům nenarostou křídla, přes ty hradby se nedostaneme.“
„Neumíte náhodou vyčarovat draka, že ne?“ zeptal se se špatně skrývanou nadějí v hlase Jorik.
Cybi zavrtěla hlavou, ale v tu chvíli jí před očima bleskla vzpomínka, snad vyvolaná spojením slov „křídlo“ a „drak“ tak bezprostředně za sebou. Na okamžik znovu byla v Anteřře, to první jaro, kdy překvapená a fascinovaná shlížela z okna přednáškové místnosti Krásné magie na rej barevných křídel, pomalu a elegantně se vznášejících na vzestupných proudech mezi horami.
„Poslyš, Joriku, a ty by ses náhodou proletět nechtěl?“
„Já? No to se ví, že chtěl!“
Cybélie se zasmála. „To jsem zvědavá, jestli najdeme mezi našimi lidmi ještě aspoň stovku takových šílenců, jako jsi ty. Protože jestli ano-“ zahleděla se přes věže města na kopce severně od něj.
„Jestli ano, tak by to mohlo vyjít.“
Příště bude bitvááá. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
bitva na rogalech! to se
bitva na rogalech! to se těším :-)
Nálet na dracích? Paráda.
Nálet na dracích? Paráda.
Moc obdivuju tvůj způsob
Moc obdivuju tvůj způsob psaní.
No, nápodobně. :))
No, nápodobně. :))
A představ si, že se mi
Aj, tak to mě mrzí, mohlas mi
Aj, tak to mě mrzí, mohlas mi poradit, jak to mám dopsat. :D
Jinak soucítím s tebou jako matka s matkou. :D Můj mladší se ještě teď, ve třech letech, stále budí několikrát za noc... potřebuje napít, přikrýt, případně slyší cinkat přejezd a musí se nutně podívat na vláček (bydlíme u trati). :))
Obléhání je na dlouho, takže
Obléhání je na dlouho, takže koukám, že se pokusí o zteč... Tak snad se jim to podaří.
Váleční motýli! Těším se!
Váleční motýli! Těším se!