Padesátka - Kobovy noční můry-27
Věnováno všem, kdo si zapůjčili bačkůrky do svých povídek, především však Kytce, která za mě elegantně vyřešila otázku půlení.
Takže, bačkůrky jsou zpět!
Sotva Rejstřík dokloval zbytky Kobova sendviče, zaťukalo něco zobákem na okraj talířku. Zvedl zrak a v oku se mu objevila nebývalá jiskra. Byla to kavka. Nádherná kavka. S tak krásnou kloačkou, až havran sotva potlačil zčervenání. Všimla si toho, dala hlavu na stranu a pohlédla na něj bílým okem. Načepýřil se a přikročil blíž. Stydlivě uskočila. Opět se přiblížil a ona nízkým, pomalým letem poodletěla kousek dál. Rejstřík fascinovaně za ní, mysle jen na blízké vzájemné potěšení. Svou chybu si uvědomil, až když za kavkou vletěl do likérníku, ona se otočila, vyletěla ven a zabouchla mu dvířka přímo před zobákem.
„Výborně,“ ozval se drsnosrstý hlas. „Kavku opravdu dělat umíš. I ten doplatek si zasloužíš.“
Rejstřík se pokusil vyrazit sklo od likérníku, ale neuspěl. Tak mohl jen pozorovat, jak zrádná kavka přijala od tvora ve stínu Jidášův groš, vlastně půl tuctu Jidášových tučných housenek, slupla je, udělala na oba dlouhý zobák a zmizela.
„Tak, Reginalde Registře Rejstříku, musíme si vážně promluvit,“ postoupil do světla onen tvor. „Z očí do očí. Když slíbíš, že nezdrhneš, tak tě z toho likérníku pustím.“
Rejstřík kývl a fascinovaně sledoval, jak ze tmy za prvním krysákem vystupuje i druhý, následovaný párem modrorůžových králic. Kdesi v dáli za nimi cosi popiskovalo, poskakovalo a pošťuchovalo se. Králice to občas velmi mateřsky odkázaly do příslušných mezí.
„Nelíbí se nám, co se s námi děje,“ pronesl krysák a otevřel dvířka likérníku, aby se havran mohl usadit na podlaze naproti němu. „To si nikdo a nic nesmí dovolit.“
„Jak jsme si tu krásně žili,“ vmísil se do rozhovoru druhý krysák. „Ale od té doby, co přibyl nový vězeň a Koba ztratil pendrek, dějí se tu podivné věci. Jediné, co bych považoval za přínos, je, že jsme poznali naše životní lásky. Ale pak už to byl děs běs.“
Králice, které při tomto vyznání zrůžověly radostí, přikývly, a zapískaly cosi výchovného směrem za sebe.
„Pořád to s námi někam smýká,“ stěžovali si krysáci unisono. „Napřed naše drahé zmizely a objevily se narvané do nějaké piksly, kde je muchlala cizí ženská a nějaký pošuk nad nimi mával retrobaterkou. To jsme si naše holky modrorůžové museli vyzvednout z meziprostorové kapsy. Jako klokani! Víte, jak to tam houpe? Víte, jak se pak furt bleje z toho houpání???“
Nedali Rejstříkovi šanci odpovědět a pokračovali. „Takže, když to příště přišlo, vlítli jsme tam první. Takový modrý poloscíplý chlápek s tykadly a taky se chtěl muckat s našima holkama! No nesežrali byste ho vzteky? Sežrali! A nenechali nás, do háje!
A pak... pak naše holky namalovali! Celou noc strávily dvojrozměrné! Víte, jak dlouho jim trvalo, než se zase ztrojrozměrnily? A od té doby... no, nebudeme to rozebírat, ale trochu to s tím ztrojrozměrňováním přehnaly. Víte, my máme rádi dobře živené ženské, ale co je moc... “
Králice pohoršeně zafrflaly nosy a krysáci radši změnili téma.
„A takové hnusy musely vidět! Metrosexuál! Napřed v tom metru čůral a bůhví co měl v plánu potom! Chtěl našim holkám přišít nějaké bambulky nebo kuličky nebo kouličky nebo co... no, když jsme s ním skončili, tak měl opravdu dvě kouličky na cvrnkaní do důlku navíc, ale to, co viděly... víte, co to je, když ženská najednou začne remcat cosi o závislosti kvality vztahu na velikosti? Dyť jste nám je naprosto zkazili!
Fintit se začaly, labutěnku na ouška si naaranžovaly... no, slušelo jim to, jéžišmárjá, těm to slušelo,... a pak se ocitneme někde na nějakým blbým letišti pod psiskem, kterým bychom si normálně vyleštili galoše, ale tam to nešlo, protože nás měly popadnout nezvladatelné pudy, bohajeho, takové intimity na veřejnosti, co si teď o nás všichni myslí!
Holky se plížej po nocích, když přitáhnou domů, smrděj kouřem a blábolej něco o magii, nebo z nich odkapává bůhvíco, jak se couraly jako coury po nějakém trámu, a my abychom je prali, ždímali a sušili. A to prej v koupelně byly, ale jen jako dekorace pro nějakou semetriku, cipís! Copak takhle se mohou chovat matky od rodin? Lítat po parku, prolízat křoví a strašit milence?“
Rejstřík se bezděčně přikrčil, neboť vytušil, co bude následovat.
„A pak přišlo to nejhorší! Nějaká kytka si je dovolila rozdělit! No rozpůlit pár, kdo to kdy slyšel? K čemu je bačkůrka bez druhé do páru? Ale ne, jedna musela viset na větvi a strašit Tonku a ta druhá... ani nemluv, víš, co nám dalo práce ji najít? Teď jen doufám, že tohle byl jejich poslední potrhlý kousek. Je potřeba je zarazit, než provedou něco horšího!
Koukej s tím něco udělat!“
Během dlouhé krysáčí obžaloby seděl Rejstřík schlípleji a schlípleji, jako kdyby ho poznání drtilo čím dál víc. Jako někdo, kdo přiznává svou vinu. Jako někdo, kdo si je vědom, že něco příšerně zvoral, ale napravit to už nemůže. Jako někdo totálně zoufalý. Přesto se pokusil o chabou obranu: „Proč si myslíte, že s tím můžu něco udělat?“
„Protože víme, kdo jsi,“ ozvalo se čtyřhlasně. „A že tedy můžeš. Že se tedy můžeš pokusit.“
„To mohu,“ krákl tichounce Rejstřík. „Ale nejspíš to nedokážu. Jsem ochoten za své selhání, i když to za své selhání považuji pouze částečně, zaplatit. Co pro vás mohu udělat?“
V dáli se ozvaly tóny vídeňského valčíku.
„Šmarjá, už zase něco!“ zakvíleli krysáci a odběhli. Za chvíli byli zpátky s kupodivu radostným výrazem.
„Nevi za rohem křísí Kobu,“ sdělili Rejstříkovi. „Ten chlap má na dozorce vůbec slabé nervy. Poslouchat za rohem cizí lamentace, to jo, ale nenechat si počůrat martensky, na to nestačí. A hned se kácí. Slyšeli všechno, a jestli mají v hlavě něco jiného než použité stelivo pro kočky, budeš mít co vysvětlovat. To ti moc nepřejeme, takže víc toho snad požadovat nebudeme. Snad jen...“ otočili se k dámám a nabídli jim rámě „... hlídání. A pěkně až do rána.“
„Mléko ohřát na osmatřicet stupňů, mrkev nastrouhat na nejjemnějším skleněném struhadle, pohádku Vařila králička kašičku, do postýlek v osm a žádné ponocování! Jo, k snídani opravdovou kašičku!“ ucedily směrem k havranovi králice a přijaly rámě. „Maminky a tatínkové se jdou bavit. A možná i množit.“
Rejstřík potlačil zakvílení a hrůzou zbělel. „Děti cizích rodičů jsou nejlepší antikoncepce,“ šeptl, ale vzmužil se, nabral obvyklou barvu a odhodlaně vykročil do tmy dělat chůvu.
A pokračování hnedka zítra. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Metrosexuál! Omlouvám se za
Metrosexuál! Omlouvám se za hanebné zneuctění, ale Metro je temné a plné hrůz...
No já se taky omlouvám, ale
No já se taky omlouvám, ale oni se krysáci přiřítili, prskali a fakt si nebrali servítky, když mi to diktovali. Jestli oni vůbec vědí, co to je...
No, souhlasím, je to temný kraj a jsem ráda, žes mi je vrátila.
Hele já vůbec netuším, kdo mi
Hele já vůbec netuším, kdo mi bačkůrkama vyděsil Gonnyho! To je nějaká temná moc určitě, víš, jak si ti dva moji oddechli, když si je krysáci vyzvedli?
PS úžasně jsem se bavila, skvostná kapitola!
Děkuju!
Děkuju!
No, zřejmě tu v někom dřímou temné pudy, jen si musíme rozmyslet, v kom...
Nebohé bačkůrky... i když se
Nebohé bačkůrky... i když se zdá, že některá z dobrodružství si docela užily.
Nejspíš ano, ale to se dělá,
Nejspíš ano, ale to se dělá, tahat na veřejnost tyhlety věci, no? :)
Krysáci jsou tyrani a
Jestli ono je neštve, že
Jestli ono je neštve, že holky měly při těch vylomeninách prim a oni jen přicmrndávali. :)
já myslím, že to bude ten
já myslím, že to bude ten pravý důvod :-D
Jejda, dvojrozměrné bačkůrky!
Jejda, dvojrozměrné bačkůrky! Taková potupa. Lenku omlouvá jen to, že vážně netušila, co způsobí. ;-)
No, co s placatým králíkem,
No, co s placatým králíkem, že ano? A taky jim vadilo, jak se poněkud nakynuly při tom návratu do původních proporcí. Na Lenku se nezlobím, ona to zle nemyslela.
Já myslím, že do Shrana si
Já myslím, že do Shrana si jen kousli. Patrně jim moc nechutnal a kdoví, jestli pro ně není jedovatej :)
Tak to tedy frajeřej. Já to
Tak to tedy frajeřej. Já to tušila, že jsou nejen frajeři, ale i vejtahové.
Já ti nevím, jestli po té
Já ti nevím, jestli po té 20pc cestě hyperprostorem ještě měli chuť něco jíst