Dvacátá sedmá kapitola

Obrázek uživatele KattyV
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To PŮLENÍ mi udělalo krapet čáru přes rozpočet, takže na setkání s Blankou si ještě počkáme. Na druhou stranu, nějakou podobnou scénu jsem tak jako tak plánovala, takže, proč ne teď.

Kapitola: 

Uplynuly sotva dva dny a já v tom frmolu pořád ještě nestihla zavolat paní Blance. Měla bych to udělat, nejspíš bylo opravdu na čase. Mimoděk jsem poslouchala hlasy, které se ozývaly od vedlejšího stolu. Zastavil se Ignác a zbytečně nahlas hlaholil, napůl pro Magdu a napůl pro mě, že poslal svůj rukopis do Fragmentu a očekává, že se ozvou každým dnem.
To se budeš divit, hochu, pomyslela jsem si a zapřemýšlela, zda se tenhle egoista opravdu pokusí o sebevraždu. Nezdálo se mi to, jenže...
Ozvalo se lehké ťuknutí na dveře a dovnitř vtrhl můj syn.
„Ahoj, mami!“ zahalekal. „Ahoj, Magdo, dobrý den,“ pozdravil ty dva, kteří na chvilku zmlkli.
„Nesu pizzu, mami, dáš si? A dva větrníky jako moučník.“
„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se s mírným podezřením. Ne, že by se u nás občas neukázal, i na oběd mě vyváděl celkem pravidelně, ale dva větrníky naráz, to bylo podezřelé.
„Nooo,“ protáhl. „V Chorvatsku se v říjnu koná třídenní konference na téma mamární patologie s radiologickými korelacemi. Pozvali mě, abych tam vystoupil. Mohla bys mi chodit krmit Fleminga?“
„Co mám s tebou dělat,“ vzdychla jsem si. Fleming byl Martinův osmikilový sibiřský kocour. Krasavec a mazel. Nic jsem proti němu neměla, až na to, že si synek pořídil byt na druhém konci Prahy.
„Odměna tě nemine,“ pootevřel Martin krabici a zamával s ní. Vůně mé oblíbené pizzy Hawai hbitě pronikla do nejzazších rohů místnosti.
Magda se zavrtěla.
„Teda, ta voní, až mi začalo kručet v žaludku.“
Ignác se zamračil, ale Martin ho ignoroval a zareagoval rychleji než promyka.
„Chceš kousek? Je velká, máma si většinou dává jen čtvrtku a já se s tebou rád rozdělím.“
Magda nadšeně kývla a Ignác se naježil.
„Myslím, že pizzu by sis zrovna dávat nemusela,“ ozval se naštvaně. „Mám pocit, že od doby, co jsme přijeli z Afriky, jsi přibrala aspoň tři kila. Takže by bylo možná lepší oběd vůbec pár dní vynechat.“
Magda lítostivě polkla. Těžko říct, zda polykala sliny, sbíhající se na voňavou havajskou, nebo slzičky po Ignácově nevybíravém komentáři. Můj synek je obvykle mírumilovný a v cizí společnosti spíše mlčenlivý, ale teď se ozval nečekaně ostře.
„Z lékařského hlediska je to pitomost. Vynechávat jídlo neslouží vůbec k ničemu dobrému. Důležité je jíst pravidelně, menší porce, vybírat si, co jíte, a nezapomínat na pohyb.“
„Vy tomu tak rozumíte,“ ohrnul Ignác nos. „Chcete říct, že pizza je optimální druh potraviny?“¨
„Rozhodně lepší než hladovka,“ odsekl naštvaně Martin, přistižený na švestkách. To, že má Ignác pravdu, mu bylo dokonale jasné.
„Ignáci?“ pípla Magda. „Já mám ale vážně hlad. Já bych si přece jen...“
„Pokud se nedokážeš ovládnout,“ zasupěl Ignác, „tak pojď. Zajdeme si naproti do restaurace na salát. To bude pro tebe daleko vhodnější.“
Popadl Magdu za ruku a vlekl ji pryč.
„Nezapomeň na bílkoviny! Ty by v jídle chybět neměly,“ zavolal na ni Martin s potměšilým úsměvem. „Určitě se nenech přesvědčit, že tři rajčátka a list salátu je oběd.“
Když ti dva zmizeli, posmutněl.
„Tak se zdá, že my se najíme dost.“
Otevřel krabici, přesným patologickým řezem pizzu rozdělil na dokonalé poloviny a jednu z nich dal na můj talíř. Pak se zamyslel, zbývající polovinu ještě jednou rozdělil, čtvrtku přidělil sobě a začal se v ní nípat. Pozvedla jsem obočí. Obvykle by čtvrtina skončila u mě a on by zhltl zbytek.
„Nějak jsem ztratil chuť,“ vysvětlil mi zasmušile.

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Myslím, že to, co Ignáce čeká, mu dokonale přeji. A Magdě přeji brzké prozření.

Obrázek uživatele KattyV

Přijde, neboj, přijde.

Obrázek uživatele mila_jj

Já se na to TAK těším! (Mimochodem, kolik přibral ten náfuka?)

Obrázek uživatele KattyV

To budu muset ještě promyslet, já si nejsem jistá, jak moc umí Magda vařit.

Obrázek uživatele Tora

No vida, tak se nám to trošku zamotává, zdá se. Jo, Ignác to potřebuje jak sůl a Magda doufám do prosince prokoukne :)

Obrázek uživatele KattyV

Určitě. S jistou dopomocí samotného Ignáce. (Ne že by to dělal z dobroty duše.)

Obrázek uživatele Apatyka

Myslím, že se už nezbavím představy kocoura, který zaujatě zkoumá plesnivé zbytky pizzy Hawai :D

Obrázek uživatele KattyV

Neblázni, hýčkaný kocour (a Fleming je hýčkaný) jen tak něco nežere. Naše kočka ohrnuje nos i nad zcela čerstvou šunkou od kosti. ;)

Obrázek uživatele Apatyka

Kdo říká, že žere? Já jen tvrdím, že (Alexander) Fleming zkoumá plíseň :)

Obrázek uživatele KattyV

Jo taak! Dumá nad penicilinem. :D

Obrázek uživatele Arenga

To by mě zajímalo, proč Martina tak přešla chuť ;-), že by si myslel na Magdu?
A co se týče Ignáce, vzhledem k tomu, že sám váží padesát kilo i s postelí, bych řekla, že mu přijde plnoštíhlá každá ;-)

Obrázek uživatele KattyV

Kdoví. :D

Já myslím, že to bylo daleko více o tom - nějaký cizí sameček projevuje zájem o mou samičku... To, že si ji brání úplně pitomým způsobem, je ovšem jiná.

-A A +A