27 Není noci bez večera

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kapitola obsahuje půlení.

Kapitola: 

Manto se překulil z boku na záda.
Změna polohy již většinou nebolela. Dokonce už se mohl bez bolesti nadechnout.
Levá noha si ale dávala načas, hlavně koleno...
Horečky ustoupily, bolesti hlavy úplně ne. Na jedno oko stále viděl rozmazaně.
Před časem uvěřil, že se nakonec vykřeše, a těšil se, až se zase zapojí do aktivit Neriho spolku.
Po smrti Kema radost zhořkla. Zbylo jen uvědomění si reality.
Překulil se na druhý bok a strčil při tom do Natari, oba se probudili.
Rozhlédla se, pak na něj upřela oko: "Je všechno v pořádku? Máš co pít?"
"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Nic mi ... nepotřebuju."
"To nevadí, mám pocit, že jsem spala už dost dlouho."

Chvíli leželi bez hnutí a dívali se na sebe.
V okolí byl klid, odněkud doléhalo slabé chrápání, zdáli pláč nemluvněte.
Manto jazykem zkontroloval přelomené zuby: "Zdál se mi před chvíli sen.
Byl jsem ... někde ... venku. Nikde tem nebyl strop a všude jasné světlo.
Ležel jsem a kolem rostly kytky. Jako na farmě, ale jiný. Různý. Barevný...
A kus dál byly takový ty vysoký .... a vrhaly stín."
"Myslíš stromy?"
"Jo, asi stromy. Nevím, co jinýho by to mohlo bejt.
No a nejddřív jsem tam byl sám. A moh sem jít kam se mi zachtělo.
Nikde žádnej dozorce.
Pak sem ale dostal strach.
Běžel jsem někam. A zakop sem.
Když sem pak vstával, tak jsi tam najednou stála a podalas mi ruku.
A to jsem se přestal bát.
Už jsem nebyl sám, a byl jsem si jistej, že společně najdem i ostatní."
"To zní krásně. Kéž bych to tak mohla vidět."
"Můžem si to zkusit představit."

Vydrželi to jen chvíli.
Pak Manto otevřel oči: "A co se zdálo tobě?"
"Teď? ... Vlastně nevím, možná nic," odpověděla Natari zamyšleně, "často se mi zdává, že proti mě jdou dozorci. Vysmívají se mi a pokřikují...
Ale já odněkud vytáhnu dlouhý ostrý kus kovu, začnu je sekat a bodat, znova a znova. Stříká z nich krev - a už se nesmějou - křičí bolestí - snaží se utýct, ale já je pronásleduju, doženu je a posekám. Tak dlouho, dokud nezmlknou...
Většinou to jsou úplně neznámý ksichty.
Když se ale objeví nějaký známý, tak toho zřídím víc než ty ostatní.
Před pár cykly se mi zdál Warich. Chtěla jsem ho seknout tak hrozně moc, že jsem ho první ranou přepůlila..."
V tu chvíli ji chytil za ruku a jemně stiskl.
Její dech se mírně zklidnil.
"Příště, až se ti o nich bude zdát, dej jim i za mně."
"Raději bych se procházela s tebou, viděla stromy a světlo nahoře."

Uvědomili si vzájemnou blízkost.
Pohladil její zjizvenou tvář.
Přitiskli se k sobě.
Natahovala se už k polibku, když se z ničeho nic odtáhla.
Z jejího zdravého oka se vyřinul proud slz: "Zasloužíš si hezčí."
Polkl několikrát naprázdno.
Nevěděl co říci, tak jen zamumlal: "Chci tebe, ať si jaká jsi."
Zachytila jeho ruku: "Neříkej, nevíš, nevidíš co ze mně zbylo. Budu se ti hnusit."
"Ne! Hnusní jsou ti, co ti tohle udělali. Ty jsi krásná!"
"Kecko, neříkej nesmysly," pustila jeho ruku aby jej mohla pohladit po tváři, "nikdo mě nechce. A já jsem ráda, že je to tak. Vždyť..."
Chytil jí za rameno a přitiskl své rty k jejím.
Nedokázala dále protestovat a poddala se tak dlouho potlačované touze.
On nečekal takový příval a chvíli lapal po dechu.
Najednou byl vzrušený, jako nikdy předtím v životě, rukou začal zkoumat její tělo a žádná jizva jej nedokázala zastavit.
Všimla si jeho ztopoření. Něco, co dodnes měla spojené jen s nejhoršími vzpomínkami...
Projel jí mráz.
Trvalo to však jen chvíli a než si Manto stihl něčeho všimnout, zase jí naplnila touha.
Pomalu přesunula svojí ruku a dotkla se jeho údu.
Manto sebou zacukal a vydal tichý vzdech.
Cosi teplého přistálo na jejím stehně.
Objali se a silně se k sobě tiskli.
Zašeptala: "Takhle to má končit?"
"Nevim. Nechci končit. Netušil jsem, že to může bejt ... takový"
"Ani já ne. Drž mně, hlaď mně, nepřestávej, prosím!"
Nepřestali ani jeden.
Vlnili se a pak zas proplétali jako hadi.
Během chvíle byl Manto opět vzrušený.
Z obou odkapával pot.
Líbala jeho ruce, velké a silné.
On laskal postupně celou horní polovinu jejího těla.
Když se však chystal, že by do ní pronikl, zastavila jej.
Zarazil se.
Rychle jej chytila za ruku a vsunula si ji do rozkroku.
Ucítil, že i zde její tělo není ušetřeno jizev. A že ne všechny rány dobře srostou.
"Promiň. Nepůjde to. Cokoli většího než prst hrozně bolí."
Aby zahnal smutek, který se opět vkrádal do její tváře, něžně políbil pootevřená ústa a rukou v klíně jí velmi jemně začal hladit.
Netrvalo dlouho a pokračovali jako před přerušením.
Z Natari konečně spadla všechna tíže, která jí bránila se uvolnit.
Na chvíli si připadala volná, jako by kolem nebylo podzemí hlídané dozorci.
Nakonec byli oba unavení a už jen leželi vedle sebe.

"Nemyslela jsem si, že někdy zažiju to, co teď."
"Proč ne?"
"Nečekala jsem, že by mně chtěl někdo, koho bych chtěla i já."
"Vždycky jsem tě obdivoval."
"Proč?"
"Postavila jsi se na odpor."
"Ale co mě to stálo! A nakonec to stejně bylo zbytečný... Ale, jistou dobu jsem si o sobě vážně myslela, že já jsem ta odvážná. Lepší než všichni ostatní. Obzvlášť jsem pohrdala takovými jako Renza. Pak jsme se jednou dali do řeči. Tedy spíš hádky ze začátku. No, ale nakonec jsem pochopila, že ona cítí totéž co já, když za ní přijde nějaký dozorce. Akorát, že ona dokáže to co já ne. Vydržet to a nedat na sobě nic znát. A musí to dělat cykl co cykl."
"Nebýt tebe, nikdy by mi to asi nedošlo. Kdysi jsem obdivoval tvojí odvahu, a to stále platí, ale mezitím jsem zjistil, že je v tobě mnohem víc než jen odvaha!"

Tušili, že se pomalu blíží čas, kdy se okolí probudí a pomocníci začnou nahánět na práce.
"Manto, myslíš, že máme šanci něco změnit?"
"Nevim. Ale Neri se snaží, a on je chtřejší než já. A všichni dohromady už třeba na něco přijdem."
"A co když si jen vemlouváme planou naději?"
"Tak se možná chvíli budem cítit líp a pak to stejně bude jedno."
"Možná tohle všechno - naše životy - nemají žádný význam a nikdy mít nebudou."
"Tvůj život má veliký význam - pro mě!"

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

No páni, něhu a romantiku bych tady nečekala. Ale je to krásné, díky za ten kousek.

Obrázek uživatele Killman

Jsem rád, že se to líbilo. Ze začátku jsem ani já nečekal, že něco takového bude možné.

Obrázek uživatele Aries

Hezký
a tak mě napadá, jak se mu může zdát o stromech, když tam žádný nejsou. Doufám, že to znamená, že někde přece jen jsou a nedopadne to úplně katastrofálně

Obrázek uživatele Killman

Dík, strom sice nikdy neviděl, ale občas zaslechl nějaké to vyprávění. A pak, ve snech se občas zdají fakt divný věci, u kterých těžko říci odkud se vzaly ;)

Obrázek uživatele gleti

když odvážnou ženskou potká odvážný chlap, pak se spolu postaví všem dozorcům a nakopou jim p*dele. Tedy časem. Držím jim palce.

Obrázek uživatele Killman

:) Tak to jsem rád.

Obrázek uživatele Tora

Páni, tak tahle kapitola se ti moc povedla. Doufám a moc držím palce, ať ti dva přežijí a dokážou to dotáhout až nahoru, na světlo a k těm vysněným stromům...

Obrázek uživatele Killman

Těší mne, že se ti to líbí.

-A A +A