28 Dveře číslo 13

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Kapitola: 

Další náhlé probuzení.
Vzpomínka na sen je stále jasná.
Všechno jako normální setkání, akorát na něm je Kemo, z hlavy mu teče krev a to další...
Nikomu to nepřáde divný, akorát já pořád chci křičet: "Ale ty jsi mrtvej! Mrtvej! Co tu děláš?"
Jenomže nedokážu říct jediný slovo.
Pak za mnou přijde a děkuje mi: "Dík žes mě přibral, nikdy ti to nezapomenu."
Ostatní jej plácají po ramenou: "Spolu nám je líp!" a při tom se smějou...

Další tajné setkání.
Je tu Tyn, Manto, Natari, Renza, Fint a Skit.
Skit je tu nový, ale rychle se zařadil, chodí trénovat s Karameldasem a prý mu to docela jde.
Jen je trochu nápadný - tu jeho zrzavou kštici lze těžko přehlédnout, nebo s někým zaměnit...
"Mám pro vás snad dobrý zprávy. Dostal jsem nápad. A pokud to vyjde..."
"Pokud to vyjde tak co?"
"No, nechci nějak předčasně vzbuzovat naděje, ono z toho nemusí nakonec nic být..."
"Dobře, chápeme, nebudeme ještě jásat, ale už nás nenapínej, o co jde?"
"Šel jsem teď nedávno kolem těch dveří s namalovaným znakem."
"Myslíš ty s tím číslem 13?" vyhrkl Fint.
"Myslím ty s tím modrým znakem, " rukou cosi nakreslil ve vzduchu, "jak víš, co znamená?"
"Máma mi to říkala, jí to předtim řekli starší. Kdysi prej všechny dveře měli čísla. Ty s tou třináctkou sou ale prokletý! Proto je nikdo nikdy neotvírá."
"Co to znamená, že sou prokletý?"
"No já ani nevim, asi se stane něco špatnýho, když je někdo otevře..."
"Nikdo ale nepamatuje, že by je kdy někdo otevřel. Takže nikdo neví co je za nima. Může za nima bejt třeba cesta na svobodu, anebo někam jinam, kam se jinak nemůžem dostat, a kde může bejt něco zajímavýho."
"Může tam bejt cokoli, " přitakala Renza, "ale k čemu nám to je, když se za ně nedostanem. Za celou tu dobu určitě někoho napadlo zkusit je otevřít, přesto je nikdo neviděl otevřený. Ani dozorci je nehlídaj."
"No, a právě do toho vstupuju já. Šel jsem kolem, a ucítil slabý svědění. Takový jako při těch pokusech se světlem, akorát silnější."
"Neke!" houknul Fint.
"Jo, myslim, že je drží zavřený totéž, díky čemu světla svítěj. A když se mi podařilo zhasnout světlo, mohlo by se mi podařit otevřít ty dveře."
"No tak to zkusíme, " zapojil se Tyn, "po příští směně to obhlídnem a když to půjde, tak to Neri nenápadně zkusí."
Natari se podrbala pod chybějícím uchem: "A když je otevře, tak co?"
"Když je otevřu, kouknu co je za nima."
"No nejdřív jestli to tedy jako vůbec půjde, " Fint byl stále trochu nesvůj, "a třeba k tomu ostatní něco řeknou. A rozhodně bych dával pozor na to prokletí..."

Další pokus proniknout za tajemné dveře číslo 13.
Ten minulý se vlastně podařil.
Dokázal jsem zlomit to, co drželo dveře zavřené.
Bylo to trochu složitější než se světlem, ale povedlo se to.
Jenomže nikoho nenapadlo, že za nima bude tma.
Úplná tmoucí tma.
A to i když byly pootevřený.
Bylo jasný, že na nějaký průzkum se budeme muset líp připravit.
A taky, že je co zkoumat, že za dveřma něco skutečně je.
Tak teď čekáme až bude v okolí klid.
Nechceme, aby si někdo všiml, co děláme.
Tucet našich hlídá.
Až nebude nikde v dohledu žádný dozorce, pomocník, ani nikdo ostatní, kdo by si mohl všimnout podezřelé aktivity, jdu do toho.
Se mnou jde za dveře jenom Tyn.
Je to tady, teď máme chvilku!
Ruka na chladivém materiálu dveří.
Známé svědění.
Síla uvnitř se dává do pohybu.
Zatlačit tady a tam.
Neslyšitelné lupnutí.
Pootevřely se.
Proklouzáváme skrz škvíru a zavíráme za sebou.
Tma.
Zamčení dveří se během chvíle obnoví samo.
Vybalím z hadrů zhasnuté světlo.
Impulzem síly jej rozsvěcím.
"Tady to hnusně smrdí," šeptá Tyn.
"Jo, to tedy!"
Rozhlížíme se kolem.
Chodba.
V rohu u dveří krysí kostřičky.
Prach.
Pavučiny přes celou chodbu.
Prodíráme se vpřed.
Něco na mě spadlo!
Sakra, co to je!
Fuj!
Pavouk velikosti krysy?
To může bejt!?
Jen tak tak jsem nevykřiknul.
Evidentně je ta věc mrtvá.
Asi už dlouho...
"Pozor na ty pavučiny!"
"Myslíš, žeby tu mohl bejt nějakej tenhle," Tyn kopl do seschlého pavouka, " živej?"
"Nevim, ale radši předpokládejme, že jo a postupujme opatrně."
Chodba jde rovně vpřed.
Na podlaze ležej kameny.
Stěny vypadají, že se tu a tam drolí.
Strop taky nepůsobí hezky...
Průchody do stran.
Zakrývají je zbytky shnilých dřevěných dveří.
Tyn lehce kopnul do jedněch - rozpadly se.
"Tam, tam, nebo rovně?"
"Rovně?"
"Dobře..."
Chodba pokračuje dalších asi padesát kroků.
Potom končí závalem.
Zklamání.
"Přes tohle se nedostanem," konstatuje očividné Tyn.
"To asi ne. Že by to byl důvod, proč se ty dveře celou dobu nepoužívaly?"
"To by ale znamenalo... Kouknem co ty odbočky."
Vracíme se.
Odbočky vedou do místností bez dalších východů.
Je v nich staré haraburdí, kdysi asi židle, stoly, skříně, takové ty věci co mají dozorci.
"Tak tudy cesta ven nevede."
"No, za pokus to stálo. Mohla tu být."
"Zkusíme to tu prohrábnout, třeba tu zbylo něco užitečného."
Hrabeme, ale to, co bylo ze dřeva, je prostě příliš ztrouchnivělé, a to, co bylo kovové, je příliš prorezlé.
"Tady něco je!"
"Cos našel Tyne?"
Malý kousek divného žlutého kovu. Kulatý. Jsou na něm nějaké znaky. Zajímavé je, že je úplně bez rzi.
"To je moc malé, z toho se asi nic užitečného udělat nedá."
"Asi ne. Ale ta barva - není to pěkný?"
"Ještě to tu doprohlídnem, ať se sem nemáme chuť někdy vracet..."
Hrabeme dál.
Spousta zvířeného bordelu ve vzduchu štípe do očí a vysouší pusu.
Oboum nám došla voda, co jsme měli na tři cykly.
Co to tu už zabalit? Však nad námi nikdo nestojí a nenutí nás.
Zas, už zbývá jen ten jeden kout. Víc tajemnejch dveří tu není, tak to alespoň prohledáme pořádně.

Už jsme skoro na konci.
Co je to tady?
Odhrnu prach a zbytky nějakých hadrů.
Dřevo, pevné a neshnilé.
Zaleskne se kov.
To je přeci šokobuch!
"Našel jsem!"
"Co?"
"Podívej!"
"To vypadá jako by to tu upustil dozorce."
"A vůbec není zrezlej ani ztrouchnivělej!"
"Tak to se nám ta výprava nakonec vyplatila! Není tam toho víc?"
Kouknu a rozhrabu okolní suť.
"Neřek bych."
"No, myslím, že se můžem vrátit."
Vracíme se.
Ke dveřím se blížíme potichu.
Zhasínám světlo a zachumlám ho do hadrů.
Na druhé straně čekají naši na signál, že se vracíme.
Dvakrát klepu na dveře.
Odpověď nepřichází...

Komentáře

Obrázek uživatele gleti

ááá sakra, to jsou kluci v pr..., pardon, v pasti.

Obrázek uživatele Killman

Blbý, co?

Obrázek uživatele mila_jj

No jéje, jak je odtud dostaneš?

Obrázek uživatele Killman

To nejspíš bude v dalším díle ;)

Obrázek uživatele Tora

no pěkně teda, co teď

Obrázek uživatele Killman

teď babo raď. Jenže kde vzít tu babu?

Obrázek uživatele Aries

no sakra... doufala jsem, že někde vylezou, a ani nakonec vůbec nevylezou... to jsou nervy

Obrázek uživatele Killman

To oni taky doufali, že někde vylezou. No, příště uvidíme, co bude dál :)

-A A +A