Třicátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Vzpomínáte si vůbec ještě na Zuzanu, Settonovu mrtvou družku, jednu ze strážkyň? Nyní se vám lehce připomene a osudy se pomalu a jistě začnou proplétat v jednu pavučinku...

Kapitola: 

Vzpomínáš si, můj čtenáři, na Zuzku, tu od Settona?
„Tu, co byla zavražděna?“ Ano, to je přesně ona.
Zuzka byla motivací pro pátrání detektivní,
byť i kdyby našel vraha, Tom už osud neovlivní.
Nebo je snad možné v tomhle příběhu smrt zvrátit?
Jak, když všichni dobře víme, že čas nelze vrátit?!
V příběhu jsme ponechali Zuzku mezi strážkyněmi -
ty, o jejichž existenci měl by člověk zůstat němý.
Zuzka věrnost přísahala, tajemství, že bude chránit,
světů, jejichž existenci kolektivně měly bránit.
Nikdo nesměl překračovat hranice těch sedmi říší
a číst z oné vzácné knihy, kam osudy všech se píší.
Zuzka navzdor přísaze se nedovedla ovládnout,
zakázané ovoce vždy nejvíc musí zesládnout.
Kolem jejích rodičů jsou dosud jenom zmatky,
Zuzka proto zjistit chtěla osud svojí matky.
Když tu před ní na kameni ležela ta bichle,
Zuzka v chvíli nestřežené listovala rychle.
Kniha jako tušila by, co jí spáti nedá,
Zuzce stránku odhalila, kterou právě hledá.
Stejnojmenná žena, taktéž ve znamení raka,
vzpomínáš si na tu, kterou vrahoun vedví cvaká?
Zuzka až tam nedočetla, zjistila jen to, jak žila,
neb pravidel porušení královna víl odhalila.
Nenechala Zuzku dočíst až do konce ony řádky,
vraťme se však, jako raci, v tom příběhu o krok zpátky.
Co se Zuzka dočetla je, že maminka byla
také jednou z vyvolených, jimž se zaslíbila.
O svou dceru měla strach, neb vrah už kosu brousil
a naděje na přežití postupně v ní rdousil.
Věděla, že zanedlouho na ni přijde řada
a že tím stín vraha též na její dceru padá.
Zříct se vlastní krve byla zkouška nejtěžší,
Zuzku tahle stručná zpráva velmi potěší.
Žena dceru opustila ze strachu, že zemře mladá,
znamená to tedy, že ji vlastní matka měla ráda.
Napadlo ji něco, co je zřejmě jenom utopie,
když tu matku vystřídala, je možné, že ještě žije?
Její stín tu neobchází, bojí se s ní setkat?
Ty úvahy naději jí stihly v srdce vetkat.
Nikdo jí nic neřekl o osudu té ženy,
která svojí malé dcerce nechala jen geny.
Něco přece, pár obrazů, které Zuzka vlastní,
zamyslí se nad tím vzkazem, bezděky se zasní.
Muselo být velmi těžké vzdát se dcerky svojí
a Zuzka se zbytku pravdy náhle trošku bojí.
Zemřela snad její matka, má se bát o vlastní osud?
Postihne i její děti, to co stihlo jiné dosud?
Obrazy, co matka dceři zanechala věnem,
měly jí být varováním před dědičným genem.
Každý z nich byl skrytý symbol - malovaný dopis.
Vzpomínáte? Připomeňme jejich stručný popis:

Na prvním je jeskyně osvícená plamenem,
královna víl drží ruce nad vystouplým kamenem.
Prsty dolů vztahují se k prapodivné knize,
jako by ji chtěla chránit, působí ta vize.

To je kniha osudu, v níž právě listuje,
je ráda, že pravdu zná, však hříchu lituje.
Co když vážně bude to mít za následek odhalení?
Co když sebe ohrozila? Jista si už ničím není.
Jizva v dlani začíná ji trošku svědit, pálit,
tuší už, že od té knihy měla by se vzdálit.

Druhý obraz - rudovláska sošku krále na prach drtí,
ve výrazu zášť i triumf, do očí se dívá Smrti.

Jedna z mrtvých strážkyň – Lucka – byla chůvou téhle ženy,
co chtěla za každou cenu domoci se jisté změny.
Otce z trůnu sesadit a sama vládnout říši,
tak spřádala temné plány ve věži – své skrýši.
Měla by být mrtvá, ale zvrtlo se snad něco?
Tady mezi strážkyněmi proslýchá se kdeco.

Bystré oko Zuzanino v šerosvitu odhalí,
žena Smrtce kosu brousí, do pláště se zabalí.

Traduje se jistá zkazka o obchodu se smrtí,
to zní příliš pohádkově, Zuzka hlavou zavrtí.
Věří v lidskou smrtelnost a tohle se jí nezdá,
téhle ženě prý však dosud svítí její hvězda.
Když člověk zemře, tak hvězdička zhasne,
"podobné příběhy jsou vážně krásné,
poznala jsem trpaslíky, poznala jsem víly,
mám však pocit, že v tom bodě pověsti se mýlí.“

Žena klečí na obraze a div neumdlévá,
do chřtánu jí cizí ruka tekutinu prudce vlévá.

Tohle byla Lucie a její krutý osud,
co všechno z ní vrah vymámil, netušíme dosud.
Prozradila, ale zřejmě v čem je strážkyň síla,
alespoň to tvrdí ze všech nejmoudřejší víla.
Právě to prý způsobilo, že vrah kosí jejich řady,
neb odhalil všechny skryté přednosti a vady.
Jsou tu jistá tajemství dost choulostivé povahy,
to, že stigma objeví se, když zradí své přísahy.
Podle něho vrah bezpečně ví, že jsou to ony,
a potom už je čas jenom na smuteční zvony.

Na posledním maska mění čísi rysy k nepoznání,
odhalit to, co je skryté, její kouzlo druhým brání.

Postava s maskou, už vím, to je vrah,
Zuzana podruhé pocítí strach.
Dál listuje, už tuší, že matka to tajemství znala,
ráda by se v téhle knize všech tajemství dopátrala.

Za Zuzanou ozvalo se: „věř mi, že dál nechceš číst,
jinak brzy skončíš v pekle, takže, holka, obrať list.“

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Až mě zamrazilo, tohle shrnutí je perfektní. Nechápu, jak to můžeš dát tak skvěle dohromady a ještě ve verších.

Obrázek uživatele mila_jj

Shrnutí je moc potřeba, protože jak začneš splétat všechny nitky dohromady, je dobré být zase v obraze. No moc se na to rozuzlování těším.

-A A +A