31. část - Historie
Cerillie, veliká země lemovaná horami. Skládanka krásných míst, domov šťastných obyvatel. Starobylá země, která byla sousedem Chrámových držav od nepaměti. Sama chráněna horami, rozlohou a silou, zameškala příležitost zarazit rozpínavost Chrámu v samotném počátku.
Když Chrám začal stravovat malé zemičky v sousedství, Cerillie mlčela. Když Chrám neúměrně rostl, Cerillie se dívala jinam. Její vládce byl starý a pohodlný. Co mu záleželo na daleké budoucnosti, když tušil, že nebude žít déle, než deset let? A tak neposlouchal své prozíravé rádce. Nepostavil se Chrámu na odpor. Uzavřel dohodu o neútočení a sám setrvával v hlavním městě a užíval života.
Ztracený okamžik nelze vrátit zpět. Když vládce zemřel, nezbývala mezi Cerillií a Chrámem žádná z byvších malých zemí. Chrámová rozpínavost se, v souladu s dohodou, stočila k ostatním světovým stranám. Cerillie byla zdánlivě v bezpečí. Jenže nový vládce se nepodobal svému otci. Nevěřil Chrámu, ale také věděl, že vojensky už ho zastavit nedokáže. Cerillijci zbrojili a opevňovali. Desetiletí se měnila ve staletí a Chrám trpělivě čekal na příležitost.
Poučeni z prvotní chyby, rozhodli se Cerillijci už nikdy nemít příliš starého a zkostnatělého vůdce. Stalo se zvykem, že nejstarší následník Cerillijské vládnoucí rodiny po dosažení plnoletosti vyzval svého otce na souboj o vládu. A tak se odehrávali souboje, někdy čistě formální, jejichž vítěz byl předem znám, někdy divoké boje bez pevných pravidel, kde poraženého čekala smrt.
Poslední Cerillijský vládce byl šestým synem svého otce. Pět jeho starších bratrů zemřelo při pokusu převzít trůn. Byl tvrdý a houževnatý. Ale ani to nebylo dost. Okamžik příchodu svatých bojovníků do jeho země se blížil a on s tím nemohl nic dělat. Jeho nejstarší syn byl první, kdo porušil tradici a otce na souboj nevyzval. V letech, které následovaly, na tom ale nezáleželo. Svatá armáda se i tak přehnala zemí a samostatná Cerillie se stala historií.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Taky dobrý, mydlit se mezi
Taky dobrý, mydlit se mezi sebou, když mají za hranicemi tu obludnost. To začínám mít obavy, že Chrám nakonec stejně vyhraje
PS: aha, dodatek. Tak
PS: aha, dodatek. Tak částečně beru komentář zpět, sice jsem měla pravdu, ale teď už to zas tak jednoznačný není :-)
:o)
:o)
No jo, tak on nakonec asi nikdo nečeká, že by to celé skočilo kdovíjak dobře ;o)
(a popravdě předpokládaný konec je tu už dávno profláknutej v nějakým prastarým drabblu, ale třeba mě ještě postavy překvapí :o)
Tak tomu se říká podcenit
Tak tomu se říká podcenit protivníka. Ale kolikrát to tu už v historii bylo...
No jo a lidi furt doufají, že
Jo, co bych se snažil řešit
Jo, co bych se snažil řešit budoucnost, hlavně, že se mám dobře teď. Po nás potopa. Všude stejné.
Tak to víš, koho by taky
Dočteno až sem:-) Pořád je to
Dočteno až sem:-) Pořád je to napínavý. Teď obzvlášť.
No, já jsem taky napnutá,