Padesátka - Kobovy noční můry-36

Obrázek uživatele mila_jj
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak konečně je tu setkání s otcem spisovatelem.

Kapitola: 

Nevi zůstal stát před brankou do zahrady a rozhlížel se. Zahrada vypadala podivně. Kombinovala rozmáchlost mnohapatrové zarostlé džungle a perfektní symetrii odpleveleného francouzského parku. Polovina domku byla opletená břečťanem, druhá vinnou révou. Pokrčil tedy rameny, zvedl tašku a následován Rejstříkem a Simonou se postavil vedle Koby.
„Kobo, prosímtě, zdvořile a jemně!“ připomenul mu Nevi, i když věděl, že je to nejspíš zbytečné.
Z domku bylo slyšet odsunutí židle a kroky směrem ke vchodu. Koba se bezděky narovnal, pohladil si plešku a pevně sevřel pendrek. Simona si přilízla vlasy, Nevi zaťal volnou ruku v pěst.
Dveře se otevřely. Stál v nich muž středního věku s knihou v ruce. Přelétl pohledem návštěvníky, zastavil se na Rejstříkovi a zasípal: „Co tu ještě chceš, ty hade?“
„Nevi, proč říká, že je to had, když je to havran?“ optal se Koba.
Muž zalapal po dechu, přitiskl ruku na srdce a hlesl: „Ne! To není možné! To nemůže být možné! On přece neexistuje!... Ale nikdo jiný na světě by tohle neřekl!“
Otočil se ke Kobovi a s výrazem odsouzence se zeptal: „Nejste vy... nejsi ty... Koba?“
Koba jen ponuře přikývl.
„Dál nás nepozveš?“ přerušil ticho Rejstřík. „Myslím, že si máme o čem povídat.“
Čtveřice se rozložila v mužově obýváku a hleděla na pivo a čipsy, které zachmuřený hostitel vytáhl z lednice a zpod polštářů na sedačce před televizí. Simona obhlédla dřez s nemytým nádobím, oblečení rozházené porůznu, kam padlo, průvan v ledničce, polouschlé kytky a postarší okousané okraje pizzy zapomenuté na nábytku, a vyhodnotila to jako typicky mužskou domácnost, když ženská (možná definitivně) za sebou třískne dveřmi. I ten chlap vypadal nějak tak... neudržovaně.
„Představ nás, Rejstříku,“ ujal se slova Nevi. „Předpokládám, že pán nás zná a my jeho ne. To není dobrý začátek rozhovoru.“
„Simono, dovol, abych ti představil pana Jakuba Brzdu, píšícího pod pseudonymem James Brake braky. Nevi, Kobo - Brzda. Brzdo – Simona, Koba, Nevi.“
„Ty sprosťáku, ty nezdvořáku, já píši hodnotné romány z vězeňského prostředí! Koba by mohl vyprávět!“
„Jen to ne!“ zakvílel Rejstřík.
„Tak konečně poznávám toho hajného zlatého, deko bidel laťových a svinutou nitěnku, co mu vděčím za celu v base?“ optala se Simona a nadzvedla se bojovně z křesla.
„Ne, madam!“ pozvedl spisovatel ruce. „Váš příběh vždycky psala moje bývalá!“
„Vidíš, Simono! Já to říkal!“ zajásal Koba. „Matky mají jenom ženské!“

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Šmarjá!

Obrázek uživatele mila_jj

Ehm. Mohla bys to prosím trochu rozvést? :)

Obrázek uživatele Tora

No jsem vyděšená při představě, že by mi domů začaly lézt postavy z mých povídek, to bych asi nepřežila v dobré kondici, o jé...

Obrázek uživatele mila_jj

No jo, ty tvoje mají speciální výcvik... :D
Ale zase jsi na ně poměrně hodná, tak nemají důvod na tobě trénovat.

Obrázek uživatele Tora

No to by ses divila, ty jich znáš hodně málo... :(

Obrázek uživatele Tora

Mimochodem čipsy z lednice musely být skvělé, hostitel se vyzná :) - když jsem dočetla tu větu, musela jsem hodně přemýšlet, co kde bylo :) ale to je na mně, první den po dovolené se na mně podepsal, evidentně

Obrázek uživatele Aveva

No, ty si dej hlavně pozor, aby si na tebe následně nepřišli došlápnout pan James Brake a jeho bývalá ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

Toho se fakt dost bojím. Zvláště, kdyby se na to spojili s Kobou a spol. To bych asi kvičela a zdrhala. :D

Obrázek uživatele Aveva

No jistě! Ať je to ten nebo ten, teď dostane pendrekem ;o)
Obrázek uživatele Aries

vstupovat do interakce s vlastními postavami je o tu, ústu.

Obrázek uživatele mila_jj

No přesně. Doufám, že to přežiju. Tu jeho bývalou ještě poznáme důkladněji, časem.

Obrázek uživatele neviathiel

James Brake a braky :-D
Taky mě děsí představa, že by se mi moje postavy cpaly do obýváku. Asi bych zdrhala s ječením

Obrázek uživatele mila_jj

Já taky, přiznávám. Brake je prostě nomen omen, co si budeme povídat.

No nazdar! Takovouhle bariéru je sakra nebezpečné prolomit (i když jsou případy, kterým bych obdobnou návštěvu přála všemi deseti, a ještě bych dotyčné postavy pořádně povzbuzovala). Každopádně obě skutečné duchovní matky jsou zřejmě pořád v suchu.
Strašně moc se mi líbí, jak vyděšený spisovatel poznal Kobu, jakmile ten jenom otevřel pusu. Směju se nahlas. Vlastně, když necháme stranou všechno nebezpečí, musí být setkání s vlastním výtvorem, takhle životným, fascinující.

Obrázek uživatele mila_jj

Děkuji, jsem ráda, že tě to pobavilo (já se taky bavila, když jsem to psala). No, Brzda si návštěvu svých postav ještě pořádně užije a zažije Kobu opravdu životného.

-A A +A