Skryté město - kapitola 38

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Další část je tu.

Doporučená hudba ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=qocG8v1rToc

Kapitola: 

„Co se to, zatraceně, děje, Rollo? Kdo nás sleduje? Proč jsem tady svázanej?“

Koba nepřestával křičet, ale jeho přítel zatím ani jednu z otázek nevnímal. Postával u okna a ve škvírách mezi zatlučenými prkny sledoval okolí. Zápach z jeho promoklého oblečení postupně zaplňoval celý malý prostor kůlny. „Kruci, Rollo. Vnímej! Kde to sme?“

Teprve nyní se podařilo Kobovi upoutat jeho pozornost. Zatímco s sebou lomcoval, pomalu se mu dařilo povolovat uzly na provaze, kterým měl svázané ruce. Někdo svoji práci pořádně odbyl, protože jinak by to trvalo mnohem déle. Takhle chybělo pár minut a už bude volný – ani nemusí hledat nic, čím by provaz dokázal přeřezat.

„Kde to sme?“ opakoval Rollo otázku, ale byla na něm vidět, že je duchem nepřítomný. Ačkoliv odstoupil od okna, stále k němu každou chvíli hodil okem, aby měl jistotu, že je vše zatím v pořádku. „Sme pořád tady... musel sem nás dostat pryč... byli ve vile... našel sem kůlnu... bude to v pohodě... jen jim musíme... proklouznout... nějak... v pořádku...“

Jeho hlas slábl a za chvíli si Rollo začal mumlat jen pro sebe a žádné ze slov se nedalo rozeznat. Koba nechápal, ale jedno věděl jistě – musí se odsud dostat. „Kdo? Kdo byl ve vile? A kdo mě svázal? Rozvaž mě přece!“ Jenže k tomu se Rollo neměl. Znovu odstoupil a opakovaně vyhlížel ven. „To já… bylo to třeba… jako ochrana…“

„Tys mě svázal? To nechápu, Rollo. O co tady jde? Okamžitě mě rozvaž!“

Koba urychleně pracoval na svém osvobození a zároveň přemítal, jestli se jeho přítel nezbláznil. Přece jenom netušil, co se mu dole v podzemí stalo. Mohl se tam pořádně praštit do hlavy a teď se díky tomu začal chovat takto divně. Stačilo ho sledovat – mezi krvavými skvrnami prosvítal bledý obličej s vytřeštěnýma zarudlýma očima, k tomu trhané pohyby, u kterých se zdálo, že sám netuší, jak ovládat své tělo.

„Jednoho z nich sem dostal... hned ve vedlejší zahradě… dostal jsem ho… sledovali nás… sledovali nás celou tu dobu… chtěli… chtěli, abychom to za ně celé odkryli… bílý masky… mají bílý masky…“

„Kdo? Kdo jsou?“

„Nevim, ale čekali…. Čekali nás venku. Tys spal.. já… já jsem vyšel ven… na vzduch… hlava mi třeštila a vůbec… měl jsem co dělat, abych nezvracel… a potom přišli… dostal jsem se od nich… a se štěstím… se štěstím sem jednoho dostal… oni to ví… oni to už dávno ví…“

Jenže potom se venku ozvala rána – takových překvapivých zvuků měl Koba za jeden den ažaž. Ani jednou to však neznamenalo nic pěkného. I teď jediný zvuk stačil k tomu, aby se jeho kamarád zarazil a zkameněl na místě. Následovalo pouhé ticho a jen kapky deště bubnovaly do zakrytého skla. Následně se Rollo pohnul, znovu vykoukl ven a něco, co spatřil v zahradě, se mu nelíbilo. Koba neměl možnost nic vidět jen se šeptem Rolla vyptával, co vidí. Jenže ten nereagoval a s mumláním se vrhnul k nejbližší poličce, kde se prohraboval starým harampádím, dokud nevytáhl starou sekeru. Potěžkal ji v jedné ruce, zkusil si ji přehodit do druhé a nakonec se vydal ke dveřím. Ještě se ohlédl na Kobu a potichu mu řekl: „Jdu… jsou venku…. Zkusim je dostat… bílý masky půjdou ztěžka… ale půjdou… ty počkej tady… krvácej jako my…“

A s touto poslední větou strhnul trám ze dveří, hodil ho Kobovi k nohám a proklouzl ven. Bylo to vmžiku a Koba zůstal jen vyděšeně zírat na východ z kůlny. Zmatený projev jeho přítele ho děsil. Bylo na něm něco pravdy? Sám si zrekapituloval poslední události a přistihl se, že i on zažil okamžiky, které nedokázal vysvětlit. Od podivných zvuků po chvíle, kdy měl Koba dojem, že je někdo pozoruje. Kupříkladu na hřbitově. Nejdřív to přisuzoval únavě a bohaté představivosti, ježe pokud si to spojil s Rollovým blekotáním, tak na všechno dostal zcela nový názor. Je pravděpodobné, že nejsou jediní lidé, kteří se o zdejším pokladu dozvěděli. A teď se přihlásili další zájemci, kteří si to tajemství od nich chtějí vzít silou a netuší, že ani Koba ani Rollo vlastně dosud neví, co vila ukrývá.

Začal znovu lomcovat rukama. Musí jít ven a pomoci příteli.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Tajnost nad tajnost a nic než tajnost, kdo jsou bílí? Kde jsou ti dva? Co se Rollovi stalo? Samé otázky...

Obrázek uživatele Killman

A to furt neřekl, co ho vyřídilo tam dole...

Obrázek uživatele neviathiel

Přesně!

-A A +A