Padesátka - Kobovy noční můry - 40
V minulé části byl spisovatel Jakub Brzda zbaven podezření, že by mohl za Kobovy noční můry. Ale někdo mu zřejmě pytlačí v revíru. Kdopak to asi je?
„Kujva!“ ulevil si pro změnu Brzda. „Já tu zmiji zahluším.“
„Postaráme se o to já a můj pendrek. Jen co budeme mít hmotné tělo. A jen co mi řekneš, kterou zmiji.“ nabídl se Koba.
„Hmotné tělo. To se řekne hmotné tělo. Kde ho mám nabrat? “ zafrflal Brzda.
„Můžeš. Ty jediný můžeš, prrrotože jsi tvůrrrce. Stačí jediná věta a bude hotovo.“ vmísil se do rozhovoru Rejstřík. „Navíc, pokud jsi postavy prrrokrrreslil důkladně, budou jako živé, tedy chci říci, budou vypadat naprrrosto norrrmálně.“
„Jo, Koba bude tak živoučkej, že první, co udělá, je, že si vyzkouší, jestli jde chlapovi způsobit tříštivou otevřenou zlomeninu penisu, a na mně!“ zavrčel spisovatel.
„Kujva, ne, fakt ne. Čestné slovo bachařovo.“ přesvědčoval ho Koba. „Půjdu jenom po té zmiji.“
„A já chci taky hmotné tělo,“ pokročil dopředu Nevi. „Sice jsem se většinu času formoval sám, ale jsem tvůj syn a ty jsi můj stvořitel, ne? Takže můžeš. A udělej to. Koba bude potřebovat pomoc, dobře to víš, nic si nenamlouvej.“
„No jo, to jo,“ připustil neochotně Brzda. „Tak jo. Půjdete po té zmiji. Vůbec mi na ní nezáleží... ale stejně to nepůjde, protože nevím, jak.“
„Nevymlouvej se, Brrrzdo. Vše najdeš v knihách, tedy v Knize.“ Rejstřík podal z knihovny tlustou knihu, otevřel ji a ukázal zobákem na jednu větu. „Tady. Přibliž svou pravou dlaň Kobovi k čelu, levou k srdci a řekni tuhle větu. A pak Nevimu.“
Spisovatel kývl a přistoupil ke Kobovi. Ten bůhvíproč poklekl, takže ona věta zazněla místností více než důstojně: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak mě napadlo, co by se
Tak mě napadlo, co by se stalo, kdyby je místo toho prostě škrtnul :-)
Ty jsi ale drastická! Co hned
To byla jen taková teoretická
To byla jen taková teoretická úvaha :-)
No proto! S kým bych válčila
No proto! S kým bych válčila až do vítězného konce, kdyby mi Kobu škrnul, co? :)
Ale mohla by to být docela
Ale mohla by to být docela dobrá scénka, Koba a spol zdrhají a spisovatel s naostřenou tužkou za nima
Já bych si to představovala
:)
:)
Dneska je moderní doba, Brzda píše na počítači. Ale vidím ten náš spolek zdrhat, v rukou ukradenou klávesnici... :)
Nestačilo by vytrhnout Delete
Nestačilo by vytrhnout Delete?
No jo, ona ještě pořád dýchá
No jo, ona ještě pořád dýchá čerstvý vzduch na zahradě! Tak v příštím dílu přijde, jo?
No to snad ne! On to opravdu
No to snad ne! On to opravdu udělá a tuhle bandu zhmotní (to fakt jde?)? To by teda byl ještě větší blbec, než jsme doufali.
A stejně mám čím dál větší dojem, že za všechno může Rejstřík.
Moje řeč!
Moje řeč!
No, neříkám, že ne, ony si
No, neříkám, že ne, ony si postavy čím dál tím víc dělají, co chtějí, potfory.
Abys na ně nakonec přece jen
Abys na ně nakonec přece jen nenatrefila na vlastním prahu. Jestli to takhle půjde dál...
No jestli je fakt zhmotní,
No jestli je fakt zhmotní, tak potěš koště, to bude veselo v chatrči ještě.
Já bych je asi vygumovala :), smázla bych celou povídku a pryč s nimi. Jenže ona už asi žije vlastním životem, co.
No přesně tak, nějak se to
No přesně tak, nějak se to autorské skupině vymklo. Ale já se zaťala, že to dopíšu všem postavám navzdory. :D
Aspoň víš, co postavám, které ti zaklepou na dveře, rozhodně neříkat. :)
Mohl by jim tím přinejmenším
Mohl by jim tím přinejmenším pohrozit. Zatím se pořád jen vytahují údajná práva postav a nespravedlivost bídného pisatele, ale ještě jim nikdo nepřipomněl, že by jim taky mohl všem napsat nějaký ošklivý konec, a nazdárek.
Parádna kapitola. Najviac sa
Parádna kapitola. Najviac sa mi páčila táto veta:
Sice jsem se většinu času formoval sám, ale jsem tvůj syn a ty jsi můj stvořitel, ne?
A ešte Kniha na záver :D
Díky moc. No, co si budeme
Díky moc. No, co si budeme povídat, Nevi má pravdu, duchovní rodiče se na něj dost vykašlali.
Jakou jinou větu taky na zhmotnění postavy použít, že. :)