Padesátka - Kobovy noční můry - 44

Obrázek uživatele mila_jj
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Koba je po gulášku se šesti a plzničce v tak smírné náladě, že je spisovatelce ochoten odpustit všechny noční můry, které mu způsobila. Ovšem Simona má jiný názor a předpovídá, že i Koba se ze svého entuziazmu probere, jen co zase dostane hlad. No, uvidíme.

Kapitola: 

Simona odhadla Kobu naprosto přesně. Poté, co navečer vystoupili z vlaku, už zase bojovně frflal a těšil se na krocení zmijí.
Usadili se ve vestibulu nádraží, Simona koupila velkou pizzu a chtěli začít plánovat. Koba se hladově zakousl do pizzy a příšerně se zašklebil.
„To je hnus! Tím tady krmí vězně? Kde máš normální jídlo pro dozorce, Simono?“
„Představ si, že to tady na nádraží prodají každému, pravda, za nehorázné peníze. Zaplácni s tím trochu žaludek, Kobo, ať dostaneš lepší náladu a ať je s tebou řeč. Musíme se poradit, co s tou pisálkou. Rejstříku, co o ní víš?“
„Bydlí v paneláku kousek od konečné jedničky. Lístky na šalinu koupíme...“
„Mluv o té zmiji rovnou, kujva!“
„Třeba bys mohl začít jménem, Rejstříku. Nic není horšího, než nemít jméno. Věřte mi.“ přidal se Nevi.
„Píše pod pseudonymem Poldýnka Pisárrrecká.“
„Hrůza. Mít špatné jméno je horší než nemít žádné.“ vzdychla Simona. „Jak se jmenuje probůh doopravdy?“
„Apolena Leopolda Andrejsová.“
„Potěš kotě,“ vzdychl Koba. „Polda. A já myslel, že budu mít od bachařů a policajtů už konečně pokoj. Vlastně – budu mít, jen co s ní skoncuju, se zmijí.“
„Poslyš, Kobo,“ začal opatrně Nevi, „co s ní chceš vlastně udělat?“
„Slíbil jsem přece Brzdovi, že to s ní vyřídím, ne? Ženské se mlátit nemají...“ - ostatní na sebe s úlevou pohlédli – „... tak ji zahluším nějak šetrně. Jedna rána penderekem do koulí... co se řehtáte, to je vážná věc!“
„Drrrahý Kobo, ženské potřřřebují poněkud jiný přřřístup. Jemnější. Jsou to něžná stvoření, žijí mezi vlásenkami, líčidly, krrrásnými šaty, lodičkami... a hlavně, nemají koule.“
„Tak jí svým pendrekem zatluču lodičku šteklem mezi lopatky. Kdopak mi ji podržíte?“
„Jemně a něžně, Kobo. Pohovořit, naznačit vykonané chyby, požádat o nápravu – tím myslím, že když ji hodíme zpátky na krk Brzdovi, nemusela by už o nás psát. Nejspíš jsme z toho kolotoče venku, ale jeden nikdy neví. Fakt tam nemám jít s tebou?“
„Ne, Nevi, to zvládnu.“
Jak se ukázalo, i ten pseudonym bylo falešné pozlátko. Polena, jak ji překřtil během cesty Koba, bydlela na opačném konci města. Přesunuli se tedy tam a Nevi se Simonou, Rejstříkem a taškou se usadili na lavičce pod okny nehezkého paneláku.
„Bydlí v přízemí, takže kdyby cokoliv, krrrákni a jsem tam v cukuletu. A nenech se opít rrrohlíkem.“
„Klídek, krákale, Koba není tři dny starej pes. Moc dobře ví, že do rohlíků se alkohol nepřidává.“

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No tak to se divím, že ho tam pustili samotnýho, to to asi dopadne :) ta ho srovná na tři doby, myslím, Apolena Pisárecká Andrejsová!

Obrázek uživatele mila_jj

Jak to bylo? V pondělí, v pondělí, v pondělí se uvidí! :)

Obrázek uživatele Aries

No teda. To zas bude :)

Obrázek uživatele mila_jj

Jasně. Na Kobu se přece můžeme ve všem spolehnout, ne? :)

Obrázek uživatele Aveva

Já hádám, že se Polda pokusí Kobu obloudit svými půvaby :o)
A od autorky není vůbec hezké krmit chudáka Kobu hnusnou pizzou!

Obrázek uživatele mila_jj

Tak ta pizza je podle skutečnosti - předražená a nedobrá. Ani ta skvělá příchuť jídla, které si nemusím vařit sama, to nevylepšila. :)

No, nevím, jestli ženské půvaby zabírají na chlapa, který si myslí, že ženské mají koule... :)

Obrázek uživatele Aveva

Nejhnusnější pizzu jsem měla u nádraží v Miláně, takže to asi bude na zformulování moudra: U nádraží pizzu nejez! ;o)

A já jsem netvrdila, že to na Kobu bude fungovat, jen že to děvče zkusí ;o)
(A když to vezmeš tak trochu volně, tak ženské mají koule... nebo přinejmenším polokoule na hrudi ;o)

Obrázek uživatele mila_jj

No jo, některé polokoule, jiné parabolické reflektory naruby a další poloprázdné pytlíky na vejplatu. :)

Obrázek uživatele neviathiel

Simona ji nechce vidět? A vážně ho tam pustili samotného?

Obrázek uživatele mila_jj

No, Simona už asi má nějaké životní zkušenosti s druhou polovinou lidstva, a tak ví, že není zrovna rozumné vrhat se před rozjetý tank. Bez obav, ono na ni taky dojde. Teď, když jsem jí připomínala, že se má vrhnout dovnitř první, tak si sedla na lavičku, zvedla ksicht ke sluníčku, a že prý je čas. Dělají si co chtějí, potvory postavy. Neboj, záchranáři sedí všichni pod oknem na lavičce.

Ten Koba, ten Koba! Nutno říci, že ten se panu Brakovi opravdu povedl, je to originál! Ale chudák Brzda, to mu tu hroznou ženskou chtějí znovu nacpat do baráku? Tak moc se snad na nich neprovinil, leda na Nevim, ale i s tím to přece docela dobře dopadlo...

Obrázek uživatele mila_jj

Uvidíme, uvidíme. Ale když se to odosobní od citů, je to logicky nejjednodušší pojistka proti Poldýnce.

-A A +A