Padesátka - Kobovy noční můry - 44
Koba je po gulášku se šesti a plzničce v tak smírné náladě, že je spisovatelce ochoten odpustit všechny noční můry, které mu způsobila. Ovšem Simona má jiný názor a předpovídá, že i Koba se ze svého entuziazmu probere, jen co zase dostane hlad. No, uvidíme.
Simona odhadla Kobu naprosto přesně. Poté, co navečer vystoupili z vlaku, už zase bojovně frflal a těšil se na krocení zmijí.
Usadili se ve vestibulu nádraží, Simona koupila velkou pizzu a chtěli začít plánovat. Koba se hladově zakousl do pizzy a příšerně se zašklebil.
„To je hnus! Tím tady krmí vězně? Kde máš normální jídlo pro dozorce, Simono?“
„Představ si, že to tady na nádraží prodají každému, pravda, za nehorázné peníze. Zaplácni s tím trochu žaludek, Kobo, ať dostaneš lepší náladu a ať je s tebou řeč. Musíme se poradit, co s tou pisálkou. Rejstříku, co o ní víš?“
„Bydlí v paneláku kousek od konečné jedničky. Lístky na šalinu koupíme...“
„Mluv o té zmiji rovnou, kujva!“
„Třeba bys mohl začít jménem, Rejstříku. Nic není horšího, než nemít jméno. Věřte mi.“ přidal se Nevi.
„Píše pod pseudonymem Poldýnka Pisárrrecká.“
„Hrůza. Mít špatné jméno je horší než nemít žádné.“ vzdychla Simona. „Jak se jmenuje probůh doopravdy?“
„Apolena Leopolda Andrejsová.“
„Potěš kotě,“ vzdychl Koba. „Polda. A já myslel, že budu mít od bachařů a policajtů už konečně pokoj. Vlastně – budu mít, jen co s ní skoncuju, se zmijí.“
„Poslyš, Kobo,“ začal opatrně Nevi, „co s ní chceš vlastně udělat?“
„Slíbil jsem přece Brzdovi, že to s ní vyřídím, ne? Ženské se mlátit nemají...“ - ostatní na sebe s úlevou pohlédli – „... tak ji zahluším nějak šetrně. Jedna rána penderekem do koulí... co se řehtáte, to je vážná věc!“
„Drrrahý Kobo, ženské potřřřebují poněkud jiný přřřístup. Jemnější. Jsou to něžná stvoření, žijí mezi vlásenkami, líčidly, krrrásnými šaty, lodičkami... a hlavně, nemají koule.“
„Tak jí svým pendrekem zatluču lodičku šteklem mezi lopatky. Kdopak mi ji podržíte?“
„Jemně a něžně, Kobo. Pohovořit, naznačit vykonané chyby, požádat o nápravu – tím myslím, že když ji hodíme zpátky na krk Brzdovi, nemusela by už o nás psát. Nejspíš jsme z toho kolotoče venku, ale jeden nikdy neví. Fakt tam nemám jít s tebou?“
„Ne, Nevi, to zvládnu.“
Jak se ukázalo, i ten pseudonym bylo falešné pozlátko. Polena, jak ji překřtil během cesty Koba, bydlela na opačném konci města. Přesunuli se tedy tam a Nevi se Simonou, Rejstříkem a taškou se usadili na lavičce pod okny nehezkého paneláku.
„Bydlí v přízemí, takže kdyby cokoliv, krrrákni a jsem tam v cukuletu. A nenech se opít rrrohlíkem.“
„Klídek, krákale, Koba není tři dny starej pes. Moc dobře ví, že do rohlíků se alkohol nepřidává.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No tak to se divím, že ho tam
No tak to se divím, že ho tam pustili samotnýho, to to asi dopadne :) ta ho srovná na tři doby, myslím, Apolena Pisárecká Andrejsová!
Jak to bylo? V pondělí, v
Jak to bylo? V pondělí, v pondělí, v pondělí se uvidí! :)
No teda. To zas bude :)
No teda. To zas bude :)
Jasně. Na Kobu se přece
Jasně. Na Kobu se přece můžeme ve všem spolehnout, ne? :)
Já hádám, že se Polda pokusí
Já hádám, že se Polda pokusí Kobu obloudit svými půvaby :o)
A od autorky není vůbec hezké krmit chudáka Kobu hnusnou pizzou!
Tak ta pizza je podle
Tak ta pizza je podle skutečnosti - předražená a nedobrá. Ani ta skvělá příchuť jídla, které si nemusím vařit sama, to nevylepšila. :)
No, nevím, jestli ženské půvaby zabírají na chlapa, který si myslí, že ženské mají koule... :)
Nejhnusnější pizzu jsem měla
Nejhnusnější pizzu jsem měla u nádraží v Miláně, takže to asi bude na zformulování moudra: U nádraží pizzu nejez! ;o)
A já jsem netvrdila, že to na Kobu bude fungovat, jen že to děvče zkusí ;o)
(A když to vezmeš tak trochu volně, tak ženské mají koule... nebo přinejmenším polokoule na hrudi ;o)
No jo, některé polokoule,
No jo, některé polokoule, jiné parabolické reflektory naruby a další poloprázdné pytlíky na vejplatu. :)
Simona ji nechce vidět? A
Simona ji nechce vidět? A vážně ho tam pustili samotného?
No, Simona už asi má nějaké
No, Simona už asi má nějaké životní zkušenosti s druhou polovinou lidstva, a tak ví, že není zrovna rozumné vrhat se před rozjetý tank. Bez obav, ono na ni taky dojde. Teď, když jsem jí připomínala, že se má vrhnout dovnitř první, tak si sedla na lavičku, zvedla ksicht ke sluníčku, a že prý je čas. Dělají si co chtějí, potvory postavy. Neboj, záchranáři sedí všichni pod oknem na lavičce.
Ten Koba, ten Koba! Nutno
Ten Koba, ten Koba! Nutno říci, že ten se panu Brakovi opravdu povedl, je to originál! Ale chudák Brzda, to mu tu hroznou ženskou chtějí znovu nacpat do baráku? Tak moc se snad na nich neprovinil, leda na Nevim, ale i s tím to přece docela dobře dopadlo...
Uvidíme, uvidíme. Ale když se
Uvidíme, uvidíme. Ale když se to odosobní od citů, je to logicky nejjednodušší pojistka proti Poldýnce.