Třicet - začátek května 1945
Koš už je skoro plný kopřivových výhonků. Tonka promne zarudlé prsty, aby ulevila nepříjemnému pálení, ale moc to nepomůže. Kopřivy! Dřív tím krmili prase a husy. A teď? Erteple s kopřivami, kopřivová hlavička, kopřivový salát a tak pořád dokola. Co kvůli bombardování přišla Tonka o práci v Gmundu, žijí s matkou z ruky do úst. A to mohou být rády, že už je jaro, v zimě by byl nedostatek mnohem horší.
Někde nad hlavou trylkuje pěnkava, slunce hřeje do vlasů a mez dýchá jarem. Tonka se narovná a protáhne ztuhlá záda. Říká se, že válka už brzy skončí. Kéž by to byla pravda!
Jenomže kdo ví, co je ještě čeká, než bude konec. Od toho dne, co Američani rozbombardovali Gmund, už nic není jako dřív.
Z jihu je slyšet dunění děl. Krajem táhnou uprchlíci. Většinou jsou to Němci, kteří nejdřív utíkali z Říše na Východ před nálety a teď prchají zpátky před frontou: pár ranců a v očích hrůzu. Strach z Rudoarmějců je silnější než strach z bombardování.
Tonka si vybaví těch několik minut nekonečné hrůzy v drážním domku a otřese se. Co je tu asi čeká, když Reichdeutsche radši riskují tohle? Šíří se děsivé historky. Říká se, že Rusové zběsile vraždí a že znásilňují všechno, co má sukně: ženy, děti i stařeny. Že chlemtají vodku po litrech a na rukách nosí hodinky ukradené mrtvým. Jako skalpy.
Zničehonic se Tonce vybaví vzpomínka na tatínka, na jeho poslední, jedinou návštěvu doma. Tatínek nevyprávěl nic o tom, co viděl na Východě, aspoň jí ne. Když se ptala, jen smutně vrtěl hlavou. "Všichni zešíleli, Toničko. Dočista zešíleli, chovají se jako zvířata a nedá se to zastavit." A pak jí poznání zasáhne jako pád do ledové tříště. Němci vědí, co se dělo v Rusku. Proto se bojí.
Rotbachem projíždí jedna vojenská kolona za druhou. Wehrmacht ustupuje před Rudou armádou. Ustupuje a je tu nechává napospas.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mezi dvěma ohni.
Mezi dvěma ohni.
Čím dál víc mi chybí ten prostředek, co tu není.
V prostředku byla válka.
V prostředku byla válka. Někde daleko, ale na Tonku a její okolí měla ten nepříjemný dopad, že všichni místní muži (až na výjimky, kteří v 38. optovali k Československu - třeba zrzek Vlček) dřív nebo později rukovali do wermachtu.
Proto ho Koba považoval za
Proto ho Koba považoval za zrádce?
Proč ho považoval za zrádce,
Proč ho považoval za zrádce, se teprve uvidí.
Ale každopádně mu měl za zlé, že mohl zůstat doma, v bezpečí,
zatímco jeho vlastní syn musel do války, kde padl.
mrazí z toho
mrazí z toho
a je to samozřejmě zase hodně moc dobré
Děkuju.
Děkuju.
Co vlastně dělala Tonka za
Co vlastně dělala Tonka za války?
To co většina. Pracovala v
To co většina. Pracovala v Gmundu v drážních dílnách a po směně dřela na vlastním, aby s máti udržely hospodářství, když otec i bratr byli odvedení na frontu.
Dokončila aspoň základku?
Dokončila aspoň základku?
Dobrá otázka. Tonka je ročník
Dobrá otázka. Tonka je ročník 1926, takže v září 38 začala měšťanku. Tu dokončila v 41, to byl ještě tatínek doma. Pak jí čekal povinný rok pro Říši - to musely odpracovat všechny německé dívky předtím, než pokračovaly v dalším studiu nebo než nastoupily do práce.
Ty máš neuvěřitelný smysl pro
Ty máš neuvěřitelný smysl pro detail, třeba ty kopřivy.... Přiznám se, že tatínkův příběh by potřeboval dopsat. DMD to jistí? :)
Děkuju.
To by bylo moc smutné čtení. To nedám, omlouvám se.
To dokáži pochopit, i když si
To dokáži pochopit, i když si myslím, že by z toho v tvém podání nečišela jen čistá beznaděj. Asi jsou příběhy, které by neměly být vyprávěny.
To nevím. Já mám z války
To nevím. Já mám z války hrůzu. Křesat naději na východní frontě bych asi nedokázala.
To pochopení na konci je
Oko za oko, zub za
Oko za oko, zub za zub.
Děkuju.
Smutná doba.
Smutná doba.
Ale blýská se na lepší časy.
Ale blýská se na lepší časy. Nebo ne?
Ještěže člověk nikdy neví, co
Jestli budou časem za
Jestli budou časem za hranicemi, v Gmundu, tak pro ně lepší... ale nejsem si teď jistá, jak tam ta hranice vlastně vede.
Kdyby žili ve své chalupě v
Kdyby žili ve své chalupě v rodné vesnici, tak ta se vrátí k Československu. Tam ale s největší pravděpodobností nezůstanou, dřív nebo později asi budou muset pryč. Teď záleží na tom, jestli dřív nebo později.
radši snad dřív :) teda ono
radši snad dřív :) teda ono to asi nebude vypadat jako výhra, ale...
Myslím, že to už se do
Myslím, že to už se do Padesátky nevejde. A do Něco-třicítky už vůbec ne :)
Ale psát se dá i mimo
Ale psát se dá i mimo Padesátku!
No a pro všechny případy je tu ještě DMD ;o)