47 Povstání

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Kapitola: 

Neri stojí ve tmě, u sloupu s rozbitým světlem.
Svrbí jej ruce očekáváním.
Dnes je ten den, na který čekal.
Tohle je ta hodina, kdy se ukáže, jak dobře plánovali.
Před chvílí se vrátila směna z rizoku.
Méně dozorců a pomocníků v ubytovacím prostoru nebývá.
Dává signál, zvedá obě ruce vzhůru.
Ti co jej vidí, nejprve zopakují signál, a pak se vrhají do akce.
Na každého nepřítele se mají vrhnout dva odbojáři najednou.
Dozorce mají na starosti ti nejlépe vycvičení a vyzbrojení.
Dveře do dozorcovského prostoru a do ubikací pomocníků blokují skupinky po pěti.
Neri v záloze, rozhlíží se kolem, připraven zasáhnout tam, kde se něco nepovede.
Tu vidí dva ukázkově zneškodněné pomocníky.
Na druhé straně skolený dozorce, právě mu berou šokobuch, který ani nestihl vytáhnout...
Někteří z nezúčastněných nechápou co se děje, ale začínají překážet ve výhledu.
Sakra, s tím jsem nepočítal...
Narůstá hluk.
Jeden pomocník utíká!
Zamířil směrem k ubikacím, kde jej složili, ke dveřím se nepřiblížil...
Bitka!
Dva dozorci se brání proti čtyřem, ne pěti našim. Jeden dozorce leží opodál.
Je tam Karameldas, vrhají se na ně a za chvíli je mají.
Tady je to taky v pořádku, jeden z našich dostal ránu, ale vypadá to že né moc silnou.
Další pomocník běží.
Míří ke dveřím kam se odnáší staré hadry.
Nikdo z našich není poblíž, toho musím zastavit!
Moc neklidná jak klubko hadů se zavlní.
Pomocník se rozplynul.

První fáze útoku dopadla podle plánu.
Ubytovací prostor je pod naší kontrolou!
Zatím máme jen tři zraněné a z toho žádný moc vážně.
Teď je potřeba vyčistit ubikace pomocníků.
Dlouho jsme o tomhle kroku diskutovali.
Někteří by raději jen zablokovali vchod, protože nikam jinam se odtamtud dostat nemůžou.
Jenže nechat sto padesát nepřátel za náma, kdyby se odtamtud nějak přecijen dostali... Ne, to se mi prostě nelíbí. Většina to nakonec pochopila.
Víme přesně jak to tam vypadá a Oskavan pomůže zevnitř.
Dveře prudce otevřeny.
První vtrhávají ti nejúdernější, navíc vybaveni šokobuchama.
Aktivoval jsem další tři, ostatní holt poslouží zatím tak jak jsou. Nemůžeme si dovolit abych se tím zdržoval zrovna v tuhle chvíli.
Na křižovatce narážíme na dva pomocníky.
Jdou k zemi aniž by stihli vykřiknout.
Proud útočníků pokračuje dál do chodby s dveřmi do spacích komor.
Obracím se směrem ke dveřím, za kterými je velká jídelna.
Tam jej jich vždy tucet anebo víc.
Otvírám dveře.
Vidím údiv, vztek a otrávenost.
Moc zabouří.
Celá místnost vzplanula.
Zavírám dveře.
Řev nejdřív nabere na síle, pak postupně utichá.
Malinko se mi zatočila hlava.
Že by únava? Nevyspání?

V chodbě probíhá boj.
Nadávky, výkřiky bolesti, údery.
Nevidím, co se děje, nemůžu pomoci.
Je to tu příliš stísněné.
Někde se otevírají a zabouchávají dveře.
Masa postupuje vpřed.
To je dobré znamení.
Za pár minut zbývají poslední dvě ohniska odporu.
Dvě místnosti, kde se skupinky pomocníků zabarikádovaly.
Dveře od první jsem vyrazil mocí.
Ty za dveřma to odhodilo.
Hned na to tam vletěli naši a za chvíli bylo hotovo.
Jeden měl v ruce kudlu.
Viděl jsem jak ho Tyn trefil pod bradu šokobuchem.
Kolem vystříkla krev a úlomky zubů.
Teprv teď jsem si všiml, že spousta z našich je od krve.
Ti v druhé místnosti se vzdali.
Dobytí ubikací nás stálo dva mrtvé, tři vážně zraněné a ani nevím kolik lehce. Není čas na přesné počty.
Musíme si pospíšit.
Dokud si dozorci neuvědomují, co se děje, máme výhodu.

Ke vchodu do prostor dozorců to není daleko.
Všude se hemží nezúčastnění.
Jsou zmatení, nechápou co se děje, překážejí.
Zastavuji.
Mám nápad.
Snažím se zjednat ticho.
"Chcete vědět, co se děje?
Tak poslouchejte, já vám to povím!
Právě jsme přemohli pomocníky!
Už vás nebudou bít ani ponižovat!
Porazili jsme i hlídkující dozorce, vidíte? Tady jsou jejich mundůry a obušky!
Teď půjdem a zbavíme se ostatních!
Pokud se už nechcete bát, krčit se a zoufat si, jděte za náma, anebo vemte co se dá a přidejte se!
Probijeme se ven, ať už je tam cokoliv, nemůže to být horší než tady!"
Místo čekání na reakci, zamířím rovnou k cíli.
Kontroluji jestli jsou všichni připraveni.
Zdá se, že odhodlání nikomu nechybí. Ta tam je nervozita. Pochyby zmizely. Před námi je jedna cesta a mi po ní jdeme.
"Na něéé!"

Povstalci vtrhli do zakázaných prostor.
Na rozdíl od ubikací pomocníků, zde jsou chodby poměrně široké.
Houf útočníků zde působí jako lavina těl.
První dozorce, na kterého narážejí se nestačí včas vzpamatovat a je tak doslova zašlapán do země.
Ti další už stíhají popadnout zbraně a zburcovat ostatní.
V hlavní chodbě utvoří řadu a pomalu ustupují, zatímco se další šikují za nimi.
Z poza ní vylétnou lahvičky, které se po dopadu na zem rozprsknou a uvolní hustý dým.
Na chvíli se postup útočníků zastaví.
Pak však dva dozorci tvořící střed řady náhle zmizí.
Povstalci se tlačí vpřed, nedbaje tu a tam utržených ran. Na místa padlých vždy nastoupí někdo další.

V jedné místnosti bez jiného východu natrefí dav povstalců na tři dozorce.
Brání se zuřivě.
Jeden hodí nůž, kterým si krájel chleba do davu.
Zasáhl někoho do krku, vystříkla krev a zasáhla několik jeho spolubojovníků do tváří.
Pak se na ně dav vrhl.
Ani dvojité zasršení šokobuchu je nezastavilo.
Skončili roztrháni.

Dozorce Warich v mládí zdědil šavli po prapradědečkovi.
Sama o osobě byla ta šavle poměrně vzácná a cenná, pro něj však měla navíc ohromnou osobní hodnotu.
Představovala jeho spojení s předky. Něco, na co mohl být hrdý.
Prapraděda byl nižší důstojník u proslavené jednotky, zvané Krokodýli džungle.
Byl pro něj vždy vzorem, kterého však nikdy nebyl dostatečně hoden.
Šavli nosil často s sebou, zvyk, který byl mezi nevojáky poměrně na ústupu.
Když propuklo povstání, zrovna byl v šatně.
Tasí.
Zvonivý zvuk, který zbraň vydala mu dodává odvahy.
Pohlédl do drobných smaragdových očiček na stylizované krokodýlí hlavě, jež tvoří konec rukojeti.
Vyrazí do chodby.
Čelo útoku je již dále vpředu.
Neváhá a začíná kolem sebe sekat.
Očarovaná šavle je bleskově rychlá.
Šokobuch je proti tomu těžkopádný klacek.
Rány, které nesmírně ostrá mitrilová čepel zasazuje, jsou hluboké, maso krájí jak nic a kosti přetíná jak drobné klacíky. Jakoby to nebylo dost, v ráně po zbrani zůstává kyselina.
Brzy má kolem sebe kupku mrtvých a v ukrutných bolestech umírajících.
Další se bojí přiblížit.
Přiletí kámen, a druhý, ale vesta a helma dobře chrání.
Do popředí půlkruhu se dostává Natari s Tynem.
Doneslo se jim, jaká hrůza se tady děje, rozhodli se zakročit.
Spolu s jedním dalším odbojářem se vrhají na Waricha.
Tyn má aktivovaný šokobuch, Natari improvizovanou kudlu, ten třetí pomocnický obušek.
Warich rychle vyhodnocuje situaci. Seká z jeho pohledu nejnebezpečnějšího protivníka a přitom ustupuje.
Šavle otevírá břicho a hruď, dříve než dopadá šokobuch, který již se zmenšenou silou dopadne na rameno a většinu síly výboje zadrží vesta.
Při úkroku vzad však Warich zaškobrtl o tělo jedné z jeho předchozích obětí.
Do vrávorajícího Waricha naráží Natari, zatímco jej bodá do boku.
Pomocnický obuch se odráží od helmy, další rána jde do ruky se zbraní.
Natari se snaží držet Waricha na zemi, ten se však zazmítá a obráceným bodem vbodne hrot šavle do boku odbojáře s obuškem, který následně v bolestech padá k zemi.
Díky tomu se však Warich odkryl Natari, která jej chytí zezadu pod levým ramenem a za krk a silou nezměrného vzteku zabodává kudlu do pravého podpaží.
Z rány se vyvalí krev. Warich řve bolestí, snaží se dostat levou rukou k šavli, která vypadla z ochablé pravačky.
Sevření Natari je však pevné a stále jej znova a znova bodá do boku, do nohy a znovu do boku.
Už se nesnaží dostat ke zbrani, pokouší se osvobodit, strhnout ruku, která jej drží, to však nejde, tak zasáhnout temenem obličej za sebou, jednou, dvakrát - Natari ale nepovolí.
Krvácí z rozbitého nosu a roztrženého rtu, ale stále bodá. Pak se dostane čepelí mezi opasek a vestu a páře nepříliš ostrou zbraní břicho.
Dozorce ochabuje.
Natari jej chytí za bradu a kudlu mu vráží do krku. Nemilosrdně páře vše kromě páteře.

Neri se celou dobu drží v dosahu čela útoku.
Zasáhne jen když se situace komplikuje.
Cítí, že každý další zásah jej více a více unaví.
Neví, kolik toho dokáže dříve než jej únava vyřadí, nezná své limity.
Hlavně ale neví, co vše na ně ještě čeká.
Boj je brutální.
Daří se obsazovat prostor a eliminovat dozorce.
Ti ale nedávají svoji kůži zadarmo.
Kolik z nás tady umře? V plánech jsme počítali, že k nějakým ztrátám dojde. Teď se to ale děje, a kdo ví s kým se až bude po všem neshledáme? Naštěstí to alespoň vypadá, že vítězíme.
Jak jsou postupně přemáhány ohniska odporu, opře se Neri o stěnu a chvíli odpočívá.
Karameldas je docela pobitý, ale přesto nepolevuje. Překvapilo mě, že Jadam se nechal strhnout a šel do toho s námi, nečekal bych to od něj. Zato pohled, jak Ika zohavuje mrtvolu dozorce, ten bych raději neviděl...
Brzy budeme mít pod kontrolou dozorcovský sektor, pak se budeme muset rozhodnout kudy dál. Je tu několik zamčených dveří.
Dokážu se přes ně dostat, ale bylo by dobré, kdybych nemusel otevírat mocí všechny... Je potřeba některé dozorce zajmout živé. Musí nám povědět, kudy se kam můžeme dostat.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Hm, tak zatím to pro povstalce probíhá dobře. Tak jen aby to velké sousto zvládli.

Obrázek uživatele Killman

je to tak

Obrázek uživatele mila_jj

No přesně jak píšete, aby si neukrojili moc velký krajíc. Ale zatím to vypadá dobře.

Obrázek uživatele Killman

Aby pak na tak velký krajíc neměli málo másla?

Obrázek uživatele gleti

držím jim palce, ať dopadnou lépe než sedláci u Chlumce.

Obrázek uživatele Killman

:)

Obrázek uživatele Aries

Hurá, no konečně

Obrázek uživatele Killman

Tak, to muselo přijít.

-A A +A