Čtyřicátádevátá

Obrázek uživatele ef77
Povídka: 
Kapitola: 

„To snad nemyslíš vážně?“ zařve Cal a strhne ze sebe deku. Perenara k němu přiskočí a zabrání mu vstát.

„Po tom všem mi nebudeš poroučet, co mám dělat,“ pokračuje Cal a v hlase mu zazní ocelový tón, ozvěna hlasu jeho otce.

„Jako kdyby se mi to u tebe někdy dařilo, poručit ti,“ štěkne Vrchní, „ty se prostě nikdy nenaučil poslouchat. Ani rady, ani prosby, ani cokoli jiného. Ale kdybych tě měl přivázat v Metru, ty nahoru nepůjdeš. Ani nikdo ostatní.“

„Tak mě klidně zavři! Můžeš mi zase nechat zašít oči! Všechny nás zavři! Nebo rovnou zabij, to bude jistější!“

Než se Vrchní stihne nadechnout k odpovědi, Cal se otočí na ostatní: „A co vy? Co mlčíte? Sklopíte oči a budete poslouchat? Toho, kohos označoval za tyrana, Luko?“

Oslovený se Cala klidně podívá.

„Co když má pravdu,“ zeptá se tiše a pokračuje, „co když nás nečeká nic dobrého, tam nahoře? Ty sám, Cale, ses nechtěl vrátit, pokud vím. Když tě dostali z vězení, ještě když jsi přišel k světlonošům, tvrdil jsi, že nebudeš ukazovat nikomu cestu.“

Cal zchladne. Položí hlavu do Perenarova klína a zašeptá: „Máš pravdu, Slobodane. Nechtěl jsem. Ale teď už si nedovedu představit žít v Metru. Sám. Promiň, tati, ale já cítím, já vím, že moje místo je tam nahoře.“

Vrchní si unaveně promne rukou čelo. Ticho v pracovně prolomí jako první Perenara. Nedívá se přitom na Cala, ale na jeho otce.

„Myslím, že cesta byla otevřena. Bránit tomu, je jako snažit se prstem ucpat díru v hrázi.“

„Chápu, že nemůžete mluvit jinak,“ odpoví mu Vrchní studeně, „je to jen ve vašem zájmu. Rád bych ale věděl, jak si to představujete. To, že nás vaši lidé přijmou s otevřenou náručí, asi předpokládat nemůžeme, že? Viděl jsem, co dokážete. Dokonce jsem i cítil, co dokážete, sám na sobě... Mám pustit svoje lidi tam, kde jim vaši lidé usmaží mozky v hlavách? Nebo snad použít zbraně a rozpoutat válku?“

Perenara dlouho mlčí a dívá se na svoje ruce na Calových ramenou.

„Zkuste věřit některým z nás,“ odpoví pak.

Komentáře

Obrázek uživatele Aveva

Tak snad se v poslední části doberou nějakého pozitivního řešení.
Obrázek uživatele Aries

No, prvních pět set let je to těžký, pak už to jde samo... ale taky doufám, že aspoň něco přijatelnýho vymyslej

Obrázek uživatele ef77

;) Ono to půjde.

Obrázek uživatele Tora

No bude to těžký sžívání asi.

Obrázek uživatele ef77

Tak někde a nějak se začít musí..

Obrázek uživatele Killman

Myslím, že pravdu má Perenara. I když to nebude snadné...

Obrázek uživatele mila_jj

... a bude to na hodně dlouho trať.

-A A +A