Ve spárech Raků - XLIX.

Obrázek uživatele Bídák
Úvodní poznámka: 

Předposlední část je tu.

Kapitola: 

Minuty utíkaly jedna za druhou. Nejprve Dryn křičel bolestí. Nakonec jej však křik tak vyčerpal, že už jen flegmaticky ležel a čekal, kdy nastane jeho poslední chvilka.

„Měl bys mu být po boku,“ pronesl Balík tichým hlasem a Hora moc dobře pochopil, že mluví na něj. „Neměl by umírat sám,“ dodal Balík.

Hora věděl, že má Balík pravdu. Nedokázal svému příteli z dětství ukončit trápení, ale mohl mu být po boku a pomoci mu v posledních chvílích. S hlubokým nádechem se otočil a s omluvným výrazem na tváři přistoupil k Drynovi.

„Takhle to nemělo skončit,“ pronesl tiše a posadil se vedle Dryna. „Měli jsme vyhrát. Ty a já jsme pak měli vyrazit najít toho kluka. A až bychom ho osvobodili, rozloučili bychom se a ty bys konečně mohl svobodně žít. Vždycky jsi chtěl cestovat, takže by ses stal kupcem. Jezdil bys po celé Ecorii a vyprávěl příběh o tom, jak Šár porazil Raky. A jednou za rok bys přijel do Northgardu, kde by sis se mnou dal korbel piva a podíval se na toho kluka, jak roste a stává se z něj dospělý muž.“

„Jo. To by se mi líbilo,“ zašeptal Dryn a pokusil se o úsměv. „Budeš to ale muset vzít za mě.“

„Přísahám na hrob svých rodičů, že udělám, co po mně budeš chtít,“ pronesl Hora.

„Silná slova. Mohl bych je zneužit,“ odpověděl mu Dryn.

„Malej Daren by to nikdy neudělal. Na to byl moc velkej srab,“ pokusil se Hora o rýpnutí do svého přítele.

„Jo. Míval jsem strach. Ale teď už žádný necítím,“ zašeptal Dryn. „Slib mi, že napíšeš ten příběh. Příběh o tom, jak jeden z Raků zradil a přivodil jim zkázu.“

„Slibuji,“ pronesl Hora.

Dryn cítil, že nadešla jeho chvíle. Pokusil se sevřít Horovu dlaň, ale v rukách neměl žádnou sílu. Přinutil se zavřít oči a s posledním výdechem se lehce pousmál.

Ticho, které zaplnilo jeskyni, přerušil až příchod vojáků o dvě hodiny později. Nemuseli nic říkat. Všem bylo jasné, že je po bojích. Dva z vojáků popadli Zmijáka a další se blížili k Drynovi.

„Opovažte se na něj sáhnout!“ vykřikl Hora a stoupl si před vojáky.

„Rozkaz od Šára,“ pronesl Kruege, který dosud mlčky stál stranou. „Všichni Raci skončí na poli, kde si je může sežrat divá zvěř. Stejně si ty svině nic jinýho nezaslouží.“

„Jedině přes moji mrtvolu,“ pronesl Hora pevným hlasem.

„Já ti seru na to, že to byl tvůj kamarád z dětství. Kvůli tomu hajzlovi zařvali čtyři z nás. Dalších dvanáct je zraněných. Z toho u tří jen draci vědí, jestli se dožijou rána. Takže laskavě uhni, ať můžou chlapi splnit úkol, který jim Šár dal,“ neudržel se Kruege, popadl Horu a přirazil ho ke skále. Ten, ač byl o hlavu a půl vyšší než Kruege, nedokázal se z jeho sevření dostat. „Jestli máš potřebu nad těmi parchanty navršit mohylu z kamenů, nikdo tomu nebude bránit,“ dodal Kruege a povolil stisk.

Hora neřekl ani slovo a vyrazil za vojáky, kteří nesli Drynovo tělo. Ve chvíli, kdy došli na místo, bál se, že tělo jen tak pohodí na zem, ale oni jej opatrně položili. Když pak procházeli kolem Hory zpět do vesnice, tichým hlasem vyjádřili soustrast.

Hora začal sbírat kameny na poli a nosit je k tělu. Postupně se k němu přidal Balík, Colleen i její ženy. Mlčky vršili jeden kámen na druhý, dokud nebylo tělo celé zakryté.

„Je na čase jít dál,“ pronesl Balík. „Máš před sebou dva sliby, které musíš splnit. Zachráníš toho chlapce a pak napíšeš ten příběh.“

Hora jen přikývl. Na truchlení ještě bude čas. Společně vyrazili zpět do hospody, kde vojáci připíjeli na své padlé druhy. Vzpomínání se neslo ve veselém duchu a Hora na to neměl náladu. Popadl korbel s pivem, aby neurazil, ale hodlal po jeho dopití ihned odejít.

„Na slovíčko,“ ozval se mu za zády Šárův hlas. Hora odložil korbel a poodešel se Šárem stranou. „Doneslo se ke mně, že vám ten chlap naznačil, kde se ta jeho skupina skrývala. Dostanete k sobě dva z mých mužů a postaráte se o to, aby i poslední z Raků čichal ke kytkám zespoda.“

„Slíbil jsem, že toho kluka zachráním,“ odsekl Hora prudce a nedbal na to, že Šár takové jednání nesnáší.

„Měl jsem za to, že váš přítel tvrdil, že Rakem se člověk stává po své první akci. Vzhledem k tomu, že jsem nikde na poli neviděl ležet dětské tělo, technicky vzato ten kluk není Rakem,“ pronesl klidně Šár. „Najdete jejich skrýš a krom toho kluka všechny do jednoho pobijete. Jestli ne, můžete si být jistý, že Ecoria je malá země, ve které se před mým hněvem neskryjete. Žádal jste mne o pomoc a té se vám dostalo. Stálo mě to několik mužů. Teď jste na řadě vy, abyste mi oplatil moji vstřícnost.“

„Budu potřebovat podrobnou mapu území dračích skal. Někde u nich by se měli skrývat.“

„To nebude problém zařídit. V pevnosti jich je dost. Jakmile se vrátíme, budete mít týden na přípravy. Ani o den víc.“ Aniž by Šár čekal na odpověď, otočil se a odešel pryč.

Hora chvíli přemýšlel, zda se má vrátit mezi ostatní, ale nakonec usoudil, že mu bude líp o samotě.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Trochu smutný konec, ale ještě zbývá dokončit práci.

PS: Jak Šár posílá Horu do akce, tam na konci asi nechce oplatit vděčnost - spíše vstřícnost.

Obrázek uživatele Bídák

Jo, já si říkal, že jsem to popletl.
Dík za upozornění a jdu to změnit.

Obrázek uživatele Tora

No vida, tak jeden příběh končí a druhý začíná. Ono to tak bývá. Dryna je mi fakt líto, doufám teda, že neumřel zbytečně a Hora to dítě osvobodí.

Obrázek uživatele Aries

Já si nemůžu pomoct, ale mně ho líto není. Uvidíme, jestli aspoň toho kluka z toho dostanou, i když se obávám, že stejně přijde jen z deště pod okap

Obrázek uživatele Bídák

A já se ti vůbec nedivím. To, že se v poslední chvíli rozhodl pro dobrý skutek nesmaže to, čím byl dřív.
Ale vážně si vážím toho, že i přes odpor k němu a Rakům, jsi vydržela číst.

Obrázek uživatele mila_jj

Taky doufám v dobrý konec pro toho kluka, když už to s Drynem vzalo takový konec. A jdu si ho rovnou dočíst.

-A A +A