50 - Jinde a jindy

Obrázek uživatele neviathiel
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Došli jsme na konec příběhu. Děkuji všem, kdo se mnou vytrvali po celý rok, zvláště Aries za neúnavný celoroční a Toře za příležitostný betaread.

Kapitola: 

Komandér Shran má nohy na stole, v ruce poloprázdnou láhev a náladu pod psa. Kapitán Jonathan Archer se opírá o stěnu, jeho láhev se vypitá jen ze třetiny a náladu nemá o nic lepší.
Soudě podle času, kdy byl záznam pořízen, oba k tomu měli velmi dobré důvody.

"Spustit záznam," řekne Daniels počítači.

"T’Lai." Mluví Shran, hlas má zkreslený překladačem. Ve třiadvacátém století byly univerzální překladače novinka. Fungovaly. Nic víc se od nich nedalo čekat.
"Řekla vám, jak se jmenuje, že? Ta polovulkanská šamanka z Faethonu."
Archer mlčí. Umí mlčet velmi výmluvně.
"Byla důležitá jen dvě hodiny a třináct minut. Pak už ne." Shran sundá nohy ze stolu. Levou opatrně. "Ta její sestra — Lawra — ano. Poslední dobou na to myslím zatraceně často."
"Faethonská nanotechnologie byla prakticky nepoužitelná," promluví Archer. "Vy to víte nejlépe."
"Lawra ji mohla zprovoznit. Kdyby nezůstala na té zatracené planetě. Vím, že tam zůstala."
"Neměl jsem důvod vám lhát." Zní to jako povzdech.
"Já vím," odpoví Shran podrážděně a otočí do sebe zbytek láhve. "Proskenovali jsme Enteprise hned jak jsme vylezli z hyperprostoru. Nebyla na palubě."

Konec záznamu.
"Přehrála to čtrnáctkrát za sebou," sdělí Danielsovi kolegyně, která dostala Lawru na starosti. "Pak procházela personální záznamy posádek Kumari a Enterprise. Hodinu nato zase utekla.”

Nebe má pastelové barvy, zpoza obzoru vykukuje okraj rudého kotouče, mrholí a je lezavá zima. Daniels si přetáhne kapuci přes hlavu a přidá do kroku.
Lawra má na sobě příliš velký kabát, vlasy plné drobných kapiček, stojí na okraji střechy opřená o zábradlí a fascinovaně zírá na obzor. Když zaslechne kroky, ohlédne se. Na moment.
"Adaptační protokoly, já vím," řekne. "Budovu jsem přece neopustila."
"Proč střecha?"
"Volný prostor. Vysoká místa. Vítr." Lawra pokrčí rameny. "Východ Slunce. Na Faethonu jsem nemohla jen tak jít ven."
"Jednou jste to udělala," prohodí Daniels a snaží se znít nenuceně.
Lawra mlčky přisvědčí a hledí na vycházející Slunce.
"Proč?"
Málem ji to stálo život.
"Slíbil jsem, že vás odtamtud vytáhneme, jakmile bude Enterprise mimo dosah."
Ona mlčí.
"Já vím," řekne Lawra po chvíli. "Potřebujete mě. Mě a moje budoucí nanoroboty."
Pak oba dlouho mlčí.
Slunce stoupá nad obzor a osvětluje Lawře její nový svět.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Díky za naději. Lawře přeji, aby se budoucnost, co jí byla věštěna, neuskutečnila, aby šla svou cestou.
A bylo mi ctí ti občas dělat betu.

Obrázek uživatele neviathiel

Už může jít jakou chce - nikdo z nich neví, co je čeká v budoucnu, a to zcela v pořádku.
(Lawra by možná i mohla přežít dramatický konec časové války...)

Obrázek uživatele Aries

Taky se rádo stalo. Ta závěrečná scéna si přímo říká o nějakou epickou muziku, než začnou titulky :-)
Dobrý to bylo

Obrázek uživatele neviathiel

Díky!
Tak ještě nějakou hudbu najdu :)

Obrázek uživatele mila_jj

Tak vida, pro Lawru je to větší happy end, než bych čekala.
Díky za rok krásného čtení.

Obrázek uživatele neviathiel

Já děkuji, že jsi se mnou došla až do konce :)

Obrázek uživatele Killman

Takže to nakonec alespoň pro někoho dopadlo docela dobře. :)

Obrázek uživatele neviathiel

Skoro :)))

-A A +A