17: Krok od tebe
Tento týden kratičká kapitola, neboť zítra odlétám do Anglie a víc už nestihnu.
Jak v předchozím díle podotkl Brumbál, vztahy se sourozenci jsou důležité.
Lily s Jamesem sice Severuse zvali na letní prázdniny do Godrikova dolu, ale Severus jako obvykle jejich pozvání odmítl. Po narození Benedicta a Valeriana cítil, že by jim více než co jiného překážel, a představa narušování jejich rodinné idylky mu byla krajně nepříjemná.
Charita mu před koncem školního roku navrhla, aby s ní vyrazil na čtrnáct dní do Petrohradu. Hodlala tam čerpat informace z vysychajícího pramene ruské kouzelnické aristokracie. I to Severus odmítl.
Stejně jako Remusovo a Siriusovo pozvání na road trip po Spojených státech amerických a pochopitelně Aurořin nápad na společnou dovolenou na Mauriciu, spojenou s astronomickým pozorováním a čert ví čím ještě.
Během prvního týdne se zastavil u sestry v Yorku, kde na četná naléhání její matky zůstal až do dne odjezdu do Paříže. Irina byla báječná hostitelka, která ho zahrnovala takovou péčí, že mu párkrát prolétlo hlavou, jaké by to asi tak bylo, kdyby se seznámili dříve a za jiných okolností. Někdy zkrátka litoval, že s otcem přerušil kontakt a o novou rodinu nejevil zájem. Protože tahle rodina byla přesně taková, jak si ji často představoval.
V poslední den jeho pobytu navštívili s Marlene železniční muzeum, z nějž se volným krokem přesunuli na přilehlé nádraží. Mezinárodní rychlík, na který Severus čekal, měl drobné zpoždění, a tak si koupili zmrzlinu.
„Co vlastně budeš dělat v Paříži?“ zeptala se tak, aby to vyznělo ledabyle.
„Nemám tušení,“ odpověděl. „Nikdy jsem tam nebyl.“
„V tom případě je logické, že jedeš právě tam. Je prostě načase to napravit.“
„Ano. Je načase některé věci napravit,“ pronesl vážně a podíval se jí přímo do očí. „Víš, Marley, hrozně rád bych tě vzal s sebou. Nemám teď na mysli konkrétně Paříž, ale jakékoli místo, kde bychom spolu mohli trávit čas, hovořit, poznávat se, snít. Jenomže to zatím nejde. Na cestování se mnou jsi ještě příliš mladá. Vím, zní to hloupě. Říct mi tohle někdo v patnácti, pošlu ho do háje. Chci věřit, že pokud ne dnes, tak za nějaký čas to pochopíš.“
„Chápu to už dneska, Severusi,“ ujistila ho stejně vážným tónem, načež se pubertálně zahihňala. „Poslouchala jsem tvoje historky pozorně. Proto mi neunikly ani věci, které jsi raději nezmiňoval. Doufám, že si zbytek léta užiješ a budeš na sebe opatrný.“
„V rámci možností se o to alespoň pokusím,“ přislíbil a nechal se pevně obejmout.
Když jí mával z otevřeného okýnka svého kupé, uvědomil si, že je to jedno z nejbolestnějších loučení, která kdy zažil.
...do cíle zbývá 33 kroků...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krátká, ale zase s malým
Krátká, ale zase s malým odstupem od předešlé a to se taky počítá. :-)
Líbí se mi to, a moc i to, jak on lituje, že s nimi nebyl už dřív.
Děkuju. :) Chtěl jsem, aby ta
Děkuju. :) Chtěl jsem, aby ta lítost působila, protože Severus málokdy lituje.
Proč je to loučení tak
Proč je to loučení tak bolestné? Jede přece jen na dovolenou. Zase se mohou vidět. Nebo to něco předznamenává?
Marlene se pro Severuse stala
Marlene se pro Severuse stala po Lily tou nejbližší osobou. Až neuvěřitelným způsobem k ní přilnul a tohle loučení bylo po době, kdy se vídávali každou středu, na hodně dlouhou dobu. Přes dva měsíce. A myslím, že většina toho bolestného pocitu pramení ze skutečnosti, že ten pocit sám o sobě Severuse nepříjemně zaskočil. Uvědomil si v tu chvíli, jak moc má svou sestru rád a jak komplikované bude ochránit ji před případným zneužitím ze strany vládnoucích kouzelnických úřadů.
Marlene je moc hezké jméno.
Marlene je moc hezké jméno.
A o Severuse se bojím.