Co tu bylo, je pořád tady...
Aby bylo jasno, celý den uvažuju, jak to nenapsat 18+... Marně. Aspoň forma popisu zůstává mláděži přístupná.
"Voníš vanilkou," zašeptala do horké letní noci.
"Takové věci bych měl říkat já..." upozornil ji Aaron, zatímco se zaobíral všemi vynalézavými věcmi, které drželi její živůtek.
"Au!"
"Deset špendlíků," připomněla. "Což je nic v porovnání s tvými šestnácti knoflíky."
Nikdy neměla trpělivost, zatímco u Aarona tvořila tahle vlastnost polovinu charakteru. Přesto si nějak nedokázal vybavit, proč tak dlouho otálel. Theodosia si naopak přesně vybavovala, že použila všechny způsoby, jak dát najevo, co cítí. Některé opakovaně.
Teď aspoň nemusela pochybovat, co cítí on.
Cítil touhu, vůni jejích vlasů a bolestnou nejistotu, jestli chce Theodosia jeho nebo kohokoli, kdo jí zahřeje postel...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Myslím, že je to naprosto
Myslím, že je to naprosto přístupná romantika. Dnešní děti jsou zvyklé...
Taky to dalo práci. Musela
Taky to dalo práci. Musela jsem vynechat hodně slov na p;)
*připitoměle se culí* To je
*připitoměle se culí* To je krásně romantické. Líbí se mi porovnání komplikovaných oděvů.
A to jsem musela vyhodit
A to jsem musela vyhodit pasáž porovnávání spodního prádla, tedy spíš jeho absence, tehdy nebylo moc v kurzu;)