Saudade
Procházel se po nábřeží. Naslouchal rackům. Obdivoval zadumané rybáře, jak zručně nahazují udici. Dlouhé kilometry pobřežního korza nabízely bezpočet pohlednicových výhledů na řeku vlévající se do oceánu. Chtěl poslouchat jen vítr, ochutnávat slanou tříšť, která se mu usazovala na rtech.
Prošel pod mohutnou konstrukcí zavěšeného mostu, který se klenul nad řekou. Z druhého břehu mu kynula socha Krista s laskavýma očima.
Hleděl do míst, kde se řeka mísila s oceánem. Odlesky slunce na vodní hladině vytvářely neopakovatelnou hru odstínů. Kouzelné pruhy barev, které lákaly k dalekým cestám. Zažíval zvláštně sladký smutek. Věděl, že jednoho dne bude muset Bílé město opustit.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To dám do oblíbených, ten
To dám do oblíbených, ten Lisabon tam prostě je
Děkuji.
Děkuji.
To dám do oblíbených, ten
To dám do oblíbených, ten Lisabon tam prostě je
aaaaaaaaa! Já tam chci! Teď!
aaaaaaaaa! Já tam chci! Teď! Hned! <3
Já taky!
Já taky!
Tak je to opravdu krásně
Tak je to opravdu krásně poetické líčení! Jeden by se tam hned rád vypravil...
Děkuji.
Děkuji.
To je saudade jako kráva, to
To je saudade jako kráva, to mi nedělej. <3
Velice krásné.
Velice krásné.
Nádherný popis. Člověk při
Nádherný popis. Člověk při čtení zapojí vizáuální vjemy, ale i sluchové, chuťové a taktilní smysly, takže ho to tam přenese a vnímá to všechno spolu s vypravěčem.