Velké a malé
Ostrý zub rozřízne zemi vedví. Zlovolné pletence, které ji svazovaly, jsou zpřetrhány. Země vydechne. Jeden pruh tam, druhý vedle něj. Tam a zpátky dokud si volci nevyžádají přestávku.
“Nemusíš to dělat,” řekne Libuše. Sleduje jak si muž otírá pot z čela.
“Jsem Oráč,” odpoví.
“To jméno zajistily jiné brázdy, ty opředené magií.”
“Magie potu, kterým si lidé dobývají živobytí, je snad něco míň?” obrátí se k ní. “Jsem Oráč. Odvrátím-li se od půdy, zapomenu-li jak se starat o jediné pole, jak bych pak mohl být dobrým správcem celé země?”
Usmál se na ni a ona věděla, že si vybrala dobře.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jeeeee
Jeeeee
Děkuju :o)
Děkuju :o)
Oh, to je velice povedené!
Oh, to je velice povedené!
Děkuju :o)
Děkuju :o)
Nádherný. Strašně se mi líbí,
Nádherný. Strašně se mi líbí, jak sem přirozeně zapadá to téma, a strašně se mi líbí ta myšlenka. <3
Děkuju :o)
Děkuju :o)
Mně ta myšlenka taky potěšila, když mě napadla :o)
Ó, to je pěkné! Hned bych šla
Ó, to je pěkné! Hned bych šla taky něco zorat :-)
Zapřáhni psa a jděte zorat
Zapřáhni psa a jděte zorat nějaký vrchol ;o)
Ach! Ach! A já teda taky
Ach! Ach! A já teda taky chápu, proč si toho Oráče vybrala.
On to byl navíc takovej
On to byl navíc takovej pěknej kus chlapa ;o)