Mami koukni
Vždy cestou zpět jí to začalo docházet.
Lidé okolo ní nevycházejí ven, aniž by věnovali pozornost svému zevnějšku.
Tam v lesích na to ani nepomyslela. Ale teď? Každá skvrnka na její režné haleně na ni blikala a troubila. A... joj! Ve skalách taktéž nejsou zrcadla a skla. Bezděčně si sáhla do vlasů, aby učinila poněkud marný pokus o narovnání bujné záplavy, padající na její silná ramena. Ne, nepatřila mezi křehké krásky. S povzdechem se otočila od okna.
Pak ji uviděla, jak čmárá tuhou od propisky na zmačkaný kousek papírku. Na malém nose šmouhu, rozcuchané vlasy a v očích nejhezčí úsměv.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásně napsané.
Krásně napsané.
Roztomilé :-)
Roztomilé :-)
:)
:)
Málokdy se mě něco dotkne,
Málokdy se mě něco dotkne, aniž bych znala fandom, tohle ano <3
Díky :)
Díky :)