Žít pro umění
V ústavu v Saint Rémy měl Vincent pokoj, ve kterém mohl malovat. Jeho stěny byly bílé, ale ve svých představách a na obraze je vymaloval žlutě, protože žlutá mu dodávala pocit bezpečí.
Na malování tu měl klid a mohl se soustředit na výjevy, které zachytil venku, a pak je zpaměti malovat v bezpečí zdí pokoje. Maloval pro sebe, pro potěšení z tvorby. Přesto nikdy nepřestal posílat svá plátna Theovi do Paříže, nikdy se nevzdal naděje, že jeho dílo někoho zaujme.
I přes své neúspěchy vytrval a každý den namaloval nový obraz. Když došla plátna, maloval na zadní stranu těch hotových.
Tentokrát jsem musela načerpat inspiraci v jedné ze svých knížek o Vincentovi, a myslím, že se mi to docela povedlo. Knížka s reprodukcemi a úryvky z jeho dopisů se mi otevřela na stránce, kde je reprodukce okna jeho pokoje v ústavu. Dopisy jsem se původně inspirovala víc, ale to už se nakonec do sta slov nevešlo.
A závěrem jen doufám, že ten koncept lartpourlartismu je tam viditelný :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nádherné. Smutné, ale
Nádherné. Smutné, ale nádherné!
Co se týče Vincentova života,
Co se týče Vincentova života, je tam asi jen málo momentů, které nejsou smutné...
Díky! :)
Nojo. Van Gogh a žlutá, to
Nojo. Van Gogh a žlutá, to prostě patří k sobě.
Moc pěkné, jako vždy.
Přesně tak :) Díky!
Přesně tak :)
Díky!
Ale ty nežluté obrazy jsou
Ale ty nežluté obrazy jsou taky pěkné. Třeba jeden hodně zelenej nebo ty mandloně.
Moc pěkné
:-)
Děkujík :-)
Děkujík :-)
Ježiš. On je tak úžasnej.
Ježiš. On je tak úžasnej. Nejen v tvým podání, ale v tvým podání obzvlášť...
Děkuju, děkuju, děkuju :)
Děkuju, děkuju, děkuju :)
Je nejúžasnější, škoda, že se to nikdy nedozvěděl...
Už jsem ti to říkal, ale já
Už jsem ti to říkal, ale já to zopakuju. Miluju tvého Vincenta.
Ach, Vincent!
Ach, Vincent!
Krásně to plyne. A ten konec. <3