Strasti literární masochistky II.
Pravá žena při prvním pohledu na toho pravého vždy odhodí mozek. I bez jediného slova je to rovnou její pán a vládce.
Pravá žena si nikdy nemyslí, že on je úchylný šmírák, i když jí napíchne mobil. Je to přece roztomilé a starostlivé.
Pravá žena vždy upřednostní jeho sexuální preference před svými, včetně svolení k výprasku. Dokud tedy nezjistí, že to opravdu bolí.
Pravá žena není nikdy sama. Má svou vniřní bohyni.
Duševně příčetná žena ví, že zvolené cesty můžou být různé, ovšem i tak pravou ženou může být každá. A že těch Padesát odstínů šedi nikdo normální napsat nemohl.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mně by snad ani nevadilo, jak
Mně by snad ani nevadilo, jak je to obsahově blbý a tak, kdyby to nebylo ještě e všemu tak strašně blbě napsaný i po formální stránce.
No, to kecám. Nad vnitřní bohyní bych se chechtala asi i tak. :D
Jo, Fifty Shades of Alice in
Jo, Fifty Shades of Alice in Wonderland je mnohem lepčí, a ten druhý díl taky.
Změněno
Dík, Carmen, já věděla, že jsem něco podstatného zmínit zapomněla. Vnitřní bohyni má přece každá!
A co když vnitřní bohyně
A co když vnitřní bohyně právě provádí skok o tyči?
A hlavně, pravá žena nepotřebuje deodorant :)
Cheche, tu knihu díkybohu
Cheche, tu knihu díkybohu znám jen podle názvu, ale tohle je každopádně príma.