Creo ergo sum
Když jde o to umění, tak si dáme trochu toho krasosmutnění.
„Odpočívej,“ šeptal Glorfindel svému milému, jehož hlava klesala únavou, až se opřela o Glorfindelovo rameno. „Nesmíš pořád jen pracovat,“ dodal ještě, ale to už Erestor spal.
Zlatovlasý elf něžně uložil přítele a tiše se odkradl k psacímu stolu. Puzen zvědavostí dítěte, otevřel zásuvku a nahlédl dovnitř.
Překvapen listoval hromádkou svitků. Byly tu básně veselé a něžné jako nastávající jaro, barevné kresby motýlů, tak živé, že se až zdálo, že zrovna ulétnou z pergamenu. A obrazy rukou a tváří, v nichž Glorfindel poznával svou vlastní podobu.
Když nazítří nahlédl do šuplíku, nebylo v něm nic. Jen v opuštěném krbu dohoříval oheň.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Awww.
Awww.
To je tak smutné a krásné
To je tak smutné a krásné zároveň… nádherné drabble.
Ty to prostě umíš, no.:)
Ty to prostě umíš, no.:)
Zavoněl tu jasmín. Nechápu,
My elfové jsme na tyhle věci
My elfové jsme na tyhle věci šikovní. ;-)
Ach!
Ach!
Strašná škoda těch básní, popsal jsi je tak sugestivně...
Moc pěkné. Škoda jen, že
Moc pěkné. Škoda jen, že Erestor své kresby spálil...
Ale to je hrozně smutný! Proč
Ale to je hrozně smutný! Proč to spálil? Já to reklamuju!
To je mu teda podobný. Jim
To je mu teda podobný. Jim oběma. Tyhle paličský typy nesnáším.
Pěkné. A ten závěr jen tak v
Pěkné. A ten závěr jen tak v náznaku a přeci tolik působivý.
Smutné! Hezké, ale smutné.
Smutné! Hezké, ale smutné. Moc hezké, ale moc smutné. káč