Zcela nepravděpodobná eventualita

Obrázek uživatele Ebženka
Rok: 
2014
Obdarovaný: 
Rebelka

Who's the Girl of the 21st Century? Who Can Save the Universe?
Call him Doctor. Just the Doctor.
Boy Meets Girl.

Vše se otřáslo a vesmírný koráb plný lásky a tolerance přistál na okraji pusté náhorní plošiny.
Krásná astronautka se ještě v polospánku protáhla a hlouběji zavrtala do tlusté kožešiny, která pokrývala celý kokpit. Náhlý kvílivě škvrkavý zvuk zvenčí ji však zcela probral.
"Mise pokračuje! Vstaň, Barbarello, a konej svou povinnost! Čeká tě dnešní nejdůležitější úkol!" dodala si odvahy patetickou samomluvou a otevřela šatnový prostor, aby si vybrala ten správný mezigalaktický skafandr pro tuto planetu. Do drsného světa to chce něco... něco milého, svěžího.
Ano, dnes to bude praktický bílý trikot lemovaný růžovým chmýřím. Plastový průhled v oblasti dekoltu dá zdejším domorodcům jasně najevo, že Barbarellino srdce je čisté a všemu otevřené, stejně jako její náruč.
Vykouzlila na tváři profesionálně vstřícný úsměv a vystoupila z lodi. Všude kolem byly hory a horká kamenitá poušť.
Až na modrou budku, která vyrůstala ze zádi kosmoplánu.

Právě, když se chystala zaklepat, dveře se otevřely a vykoukl z nich muž v pršiplášti s deštníkem a gumovým kloboukem. Při pohledu na Barbarellu se mu pohled lehce rozostřil a vyděšeně zamrkal, ale hned se vzpamatoval a rozhlédl se.
"Ale ale, nevhodná volba oděvu. Okamžik, jen si odložím." Zmizel v útrobách budky. Dveře zůstaly pootevřené, a tak Barbarella vstoupila. Á, taky kosmická loď! Ale interiér nic moc. Nepohodlná. Žádné kožešiny. Po polštářcích ani vidu. A zastaralá. Odhalené řídící panely? Tahle loď snad nemá automatický okruh s dvojitým jištěním? Nu což, Barbarella není z těch, kteří by odsuzovali méně historicky vyspělé civilizace. Šatna bude určitě tamhle.

"No vida, telepatická časocitlivá šatna s Möbiovými policemi, model šest! Já mám jen čtyřku, i když samozřejmě rozšířenou verzi. Ale moc dobře vám telepatické čidlo nefunguje, co?" poznamenala.

"U všech všudy, co tady děláte, ženská - au!" chytil se za čelo, kterým narazil do horní police. "To vždycky jen tak bez pozvání lezete do cizích budek?"
"Kdepak, obvykle ne. Většinou mě rovnou pozvou dál," s bezelstným úsměvem odpověděla Barbarella. "A nechal jste otevřené dveře. Vaše loď se mi docela líbí. Jak se jmenuje? Ach, promiňte, ani jsem se nepředstavila, jsem Barbarella z planety Země, astronavigátorka. Mám vám to ošetřit? A jak se vlastně jmenujete vy? Ke které civilizaci se počítáte?"
Doktor nabral dech a konečně Barbarelle skočil do řeči.
To bylo ode mě trestuhodné, ale děkuji. Tardis. Těší mě. Nebude to třeba. Říkají mi Doktor. Pojďte prosím k řídícímu pultu, zkusím zjistit, proč jsem vlastně tady."
Doktor začal obíhat řídící panel a už byl zase ve své kůži. Než se otočil - "Na to nesahejte, ženská! Chcete nás vysadit v červí díře?"
"Ach promiňte, jen se snažím navázat kontakt s vaším palubním počítačem. Jak se jmenuje? Můj je Alfie," švitořila Barbarella.
Doktor bolestně přimhouřil oči. "Má loď nemá počítač. Je to TARDIS. Prostě TARDIS."
Udělal ještě několik rychlých pohybů rukama.
"Tak snad abychom rychle prozkoumali, co se tu děje, abych mohl co nejdřív zmi... ehm, abych mohl co nejdříve zminimalizovat negativní myšlení a harmonizovat atmosféru planety."
Monitor ukázal místo asi kilometr od lodi. Byla tam jeskyně. Doktor vyrazil ke dveřím a mávnul na Barbarellu, ať jde s ním.
V okamžiku, kdy se za nimi zaklaply dveře budky, začaly obě lodě slabě světélkovat a tichounce bzučet. Doktor zkusil dveře otevřít, ale dostal do dlaně mírnou elektrickou ránu.
"Co to má být?" zabručel znepokojeně. "To je vaše práce?"
"Netuším, co to má znamenat. Ovšem Alfie obvykle ví, co dělá," bezstarostně poznamenala Barbarella.
"Nojo, TARDIS vlastně taky. Tak jdem."

Vyrazili svižným tempem hornatou pustinou. Terén byl náročný, a tak ani Barbarella nenašla příležitost k zapřádání hovoru, protože jí hrozilo, že si ulomí podpatek. Když dorazili k jeskyni, čekalo je velké překvapení.
Nebylo tam vůbec nic. Jen díra do skály a mírný převis. Žádné stopy po jakýchkoliv bytostech, jakékoliv inteligenci nebo aktivitě.
Doktor jeskyni obešel. Propátral ji uvnitř sonickým šroubovákem. Barbarella stála u vstupu a sledovala ho. Vypadal stále zoufalejší.
"Vy něco hledáte?" zeptala se soucitně.
"No ovšem! Vždycky, když TARDIS zachytí signál, čeká mě mise! Zachraňuju svět nebo lokální obyvatelstvo před invazemi, řeším mezigalaktické spory, vysvobozuju zajatce. Co mám sakra dělat tady?"
"No, podle mě tu vůbec nic k zachraňování není," pokrčila rameny Barbarella. "Tak co budeme dělat? Chcete se vrátit?"
"Ne, dokud nezjistím, co se to tu děje," opáčil rezolutně Doktor. "Navíc to vypadá, že TARDIS mě chce z nějakého důvodu venku."
"Třeba prostě s Alfiem chtěli trochu soukromí," usmála se Barbarella. "Pro to musíme mít přece pochopení. I umělá inteligence má své citové potřeby. Třeba si prostě chtěli popovídat s někým duševně blízkým."
"Vy jste se úplně zbláznila, prosím vás. Jsou to kosmické lodě. Nejsou to ani zvířátka, ani plyšoví medvídci na pikniku," pohrdavě utrousil Doktor.
"Ne, to opravdu ne. Jsou to vesmírné objekty obdařené inteligencí," trpělivě zopakovala Barbarella.
Doktor se konečně zamyslel a rozhodl se, že tohle si nechce ani zkusit představit. Ale pravděpodobně to mělo smysl.
"No dobře. Možná máte pravdu. Takže naše inteligentní dopravní jednotky nás tu prostě vyšouply, abychom na chvíli neotravovali. Ale moc se jim to nepovedlo. Mohly si vybrat aspoň nějaké místo, kde bude třeba stánek s hamburgry," vtipkoval doktor rezignovaně.
"Asi zrovna při cestě žádný nebyl," odpověděla Barbarella.
"Co budeme dělat? Nic zajímavého k ukrácení chvíle tu nevidím," rozhlédl se Doktor.
Barbarella zatleskala. "Tak se zatím můžeme mezigalakticky sblížit! Řekněte, jaké jsou ve vašem rodném světě sbližovací rituály? Používáte fyzické metody, nebo dáváte přednost nekontaktním a telepatickým přenosům genetické informace?" Barbarella se na vyděšeného doktora zahleděla s nadějí v očích.
"Ehm... tooo... no, máme více druhů, těch, sbližovacích rituálů," opatrně volil slova Doktor. "Nevím, jestli by bylo praktické vám je podrobně vysvětlovat všechny."
"No dobře, a máte nějaký oblíbený? Který byste mi mohl třeba ukázat?" nedala se Barbarella. "Ze studijních důvodů se vždycky snažím sblížit s novými kulturami jim vlastní cestou! Velmi mi to rozšiřuje obzory. A samozřejmě, pomáhá mi to lépe naplňovat mou misi." Zatvářila se velmi odhodlaně.
"A vaše mise, je...?"
"Šířit vesmírem lásku, mír a vzájemné porozumění, samozřejmě! Tak prosím, jaký rituál vyznáváte vy sám?" zamrkala Barbarella dvoucentimetrovými řasami.
Doktor horečně přemýšlel. "Tedy, no, můj oblíbený sbližovací rituál, je, víte, ... já si se svým protějškem obvykle dám pořádný hrnek silného čaje."
"Ach... zajímavé," protáhla Barbarella zklamaně obličej. "To je všechno?"
"No, tedy... taky si u toho rád sednu, když to dovolí podmínky. A někdy si dám i sušenku."
"Takže... máte nějaký čaj? Ráda bych to zkusila."
Doktor si oddechl. "No shodou okolností..." vytáhl z kapsy pláště termosku s dvěma kalíšky a z druhé vylovil balíček jen mírně olámaných sušenek.

***

"Dalekové? Zní to velmi nepříjemně. Musí být únavné pořád bojovat s někým, s kým se nedá rozumně domluvit. Mě takhle jednou přepadly divoké děti, no a musel mě zachránit takový jeden sympatický lovec, víte?" povzdechla Barbarella dramaticky. "A s robotickými bytostmi mám taky spoustu trablí. Hrozně koušou."
Doktor mírně zamžikal. "Děti? No, jsem si jistý, že někdy dovedou být velmi divoké... " Roboty raději nekomentoval. Byl si jistý, že se asi setkala s nějakým jemu neznámým druhem. I když... "Jeden čas jsem měl robotického psa. Ale ten byl velmi příjemný společník. Nepamatuji se, že by někoho pokousal."
"Ach, to zní roztomile! Třeba bych si mohla časem taky něco takového pořídit," zamyslela se Barbarella. "Vesmír je sice plný zajímavých bytostí, ale občas dokáže být takové putování trochu osamělé."
Doktor tiše pokýval. Mezi oběma cestovateli zavládl prchavý a výjimečný okamžik souznění. Aby se nezměnil v trapné ticho, poznamenal Doktor:
"Poslední dobou jsem měl asi největší potíže s anděly."
"Á, opravdu? Nedávno jsem se taky s jedním seznámila. Byl velmi frustrovaný, chudáček malý. Ale stačilo získat jeho důvěru a zakrátko jsme jeho problémy vyřešili. Chybělo mu prostě jen láskyplné přijetí, jako ostatně většině vesmíru, na to jsem skutečná odbornice."
Doktor na Barbarellu hleděl nevěřícně a trochu vyděšeně. "Chcete říct, že... že vy... s andělem? myslím tím, vysoký, truchlící, s velkými křídly?"
"No jistě," pokrčila rameny Barbarella. "Je to moje poslání. A byl to náhodou velmi milý chlapec, jen co jsme ho zbavili těch ochromujících depresí."
"A... a co jeho oči?"
"Ach, ty pro mě ale nemohly být žádnou překážkou! Já zásadně netrpím žádnými předsudky a hledám hodnotu všech bytostí v jejich nitru," trochu dotčeně namítla.
Doktor to vzdal. Tohle prostě nedokázal pochopit. Naštěstí právě v tu chvíli zablikal klíč od TARDIS. Dopili čaj a vyrazili na zpáteční cestu.
Obě vesmírné lodi se tvářily jako by nic.

Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Rebelka

Ebženko, to je nádhera! A je mi jasné, že tak hodná jsem rozhodně letos nebyla. Je to hrozně živé a uvěřitelné (až děsivě uvěřitelné :) ), jako bych to viděla před sebou.
Začala jsem se pochechtávat u bílého trikotu lemovaného růžovým chmýřím, sbližovací rituály mě rozesmály nahlas a anděl to dorazil.
A hrozně bych chtěla vidět doktora, jak se u toho tvářil.
A nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale doufám, že si doktor Barbarellu chvilku nechá jako společnici (nebo jí spíš bude dělat společníka, protože ona je mnohem dokonalejší). Asi si budu muset Barbarellu pustit někdy znovu.
Hrozně moc děkuju, je to úžasný dáreček.

Obrázek uživatele strigga

To je smrtící, tohle. Já sice Barbarellu neznám, ale už podle těch několika málo popisů z druhé ruky to musí být dost bomba, a tohle teda nemá chybu. :D

Obrázek uživatele Carmen

Chudák Doctor! :D Ovšem měl štěstí, že mu prošel čaj se sušenkami. A zakomponování anděla je geniální. :D

Obrázek uživatele Iantouch

Super! :D

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Dneska jsem si pustila Barbarellu, abych věděla o co jde. Povídka je skvělá. Nedivím se, že Doktor radši uletěl. :D

Obrázek uživatele Keneu

Většinu povídky jsem na Tardis pokřikovala, ať neblbne a zachrání Doctora před osudem horším než smrt. Naštěstí se zvládl zachránit sám. Už si ten film fakt musím pustit.

Obrázek uživatele neviathiel

Anděl! *spadla pod stůl*
Chudák Doktor, takový nápor na nervy! To je ještě horší, než mít na krku Sarah Jane a Rose současně! Ale je kabrňák, že to zahrál do autu, tedy do čaje a sušenek. Představa lodí, které vykopnou svou posádku a jdou si tisknout dlaně je naprosto neodolatelná. :-D :-P :-)))

-A A +A