Dračí kouzla

Obrázek uživatele Aziz
Rok: 
2014
Fandom: 
Obdarovaný: 
Urrsari

"Sherlocku, já tě nenávidím," přerušil zadýchaný blonďatý chlapec lesní ticho.
"Ty víš, že to tak není. Pojď, Johne, tudy," opáčil o něco vyšší kudrnáč a vydal se po další stezce.
"To jsi říkal i při minulé odbočce." Zabrbal John, ale pokračoval vybranou cestou.
Oba mířili na jediné místo - majestátní Dračí skálu, kde si každý rok líhnoucí se dráčata vybírala chlapce a dívky z města jako své partnery na život a na smrt. Ovšem, jenom ty, co tam dorazili včas.
Cesta k místu byla všem klukům tajena, a jen těm, kteří překonali drsné podmínky okolních lesů, se dostalo toho štěstí, že měli vůbec šanci ucházet se o post dračího Jezdce.

Slunce už bylo skoro v nadhlavníku a John polknul. Čas se blížil, a oni stále bloudili lesem. Možná že jim ale nikdy nebylo přáno, aby se na líhnutí jen dostavili - třeba tam na ně žádné dráče nečeká.
"Johne, tvé negativní myšlenky mě ruší. Víš co, nemysli vůbec," poznamenal Sherlock a John se musel držet, aby nezavrčel. Někdy by svému kamarádovi nejraši jednu vrazil.
"Je to podle tebe ještě daleko?" Zeptal se, docela ignorujíc předchozí žádost.
"Ne. Už cítím dračí magii."
"Čím se liší od naší?"
"Je divoká. Méně ovládaná. A nadpřirozeně čistá," dodal Sherlock a John chvíli litoval, že se nenarodil jako mág. Muselo být krásné cítit kouzla kolem sebe a moci se dotýkat myslí ostatních.
"Nestůj tam jak menhir. Takhle se pro nás opravdu nic nevylíhne," pobídl jej Sherlock a blonďák si uvědomil, že se zastavil.
"Spíš pro mě, ne?" Nejednou se mu Sherlock za temných a chladných nocí, kdy ani jeden z nich nemohl spát, svěřil, že o žádného tvora, který jej bude doprovázet na každém kroku a bude se mu cpát do života nestojí, a že stejně pochybuje, že by se některé z těch nevylíhlých šupinatých ještěrek líbil.
"Pro nás," trval na svém Sherlock. Kdyby se totiž zadařilo jedinému Johnovi, znamenalo by to konec jejich přátelství, které bylo snad jedinou věcí, která Sherlockovi bránila ve vyhození vesnice do vzduchu. John by se odstěhoval pod Dračí skálu, do osady obývané Jezdci a jejich draky, kde by se učil, jak používat kouzla a bojovat a další užitečné věci a Sherlock by se vrátil domů. A ani po tom, co by Johnův výcvik skončil, a on se mohl klidně přestěhovat zpátky do vesnice, by nic nebylo jako dřív. Draci se svým úctihodně a zdánlivě nekonečně dlouhým životem udrží své Jezdce naživu a mladé i dlouho po tom, co zemřou jejich bývalí vrstevníci.
"Tady to je," zahlásil náhle kudrnáč a John se zarazil.
Byli zdánlivě uprostřed lesa, kolem nich jen stromy a vyšlapané cestičky. "Jsi si jistý?" Otázal se John.
"Ano. Zcela určitě to musí být v naší bezprostřední blízkosti." A s tím Sherlock zmizel mezi stromy před nimi. John ho bez otálení následoval.

Chlapcům se naskytnul pohled do velkého údolí ohraničeného stromy. Pod kopcem se nacházela jakási osada s mnoho velkými budovami a kus za ní - Dračí skála!
Vytesané schůdky byly zalité slunečním svitem, ale otvor do líhně se topil v temnotě.
John ani Sherlock na další pobízení nečekali a rozběhli se z kopce.

Cesta do jeskyně uběhla jako nic. Jakmile Johnovy oči přivykly šeru, všiml si, že je líheň plná chlapců a děvčat, někteří už krmili své draky kusy masa, jiní z nich teprve sundávali ulepené kousky skořápek, pár jich stále s nadějí zíralo na zbývající vejce a několik vesnických dětí, které to již vzdaly, závistivě pozorovaly dráčata.
John věděl, že je tu ještě šance - v horkém písečku si stále hovělo snad pět vajec.
Pět.
To bylo dost, aby jedno dostal on, a druhé Sherlock.
Levandulové s modrými skvrnkami na vršku náhle zhyzdila prasklina a John nadskočil. Ano, tohle bylo ono, určitě - teď vystrčí ten krasavec či krasavice hlavičku, rozláme zbytky skořápky a jistě si to nakráčí k němu nebo Sherlockovi.

Ale ouha - vajíčko náhle utichlo.
A pak se s hlasitým prásk! valná většina vejce rozsypala.
Malý dráček chvíli pomrkával a pak odcupkal k hnědovlasé dívčině - John měl pocit, že se jmenuje Molly .
"Ten... Ten další bude určitě tvůj," ozval se náhle nejistý Sherlock zezadu.
"To tak - nedotknu se ani jednoho z nich, dokud se nevylíhne ten tvůj." Opáčel John. Ještě aby si drak vybral jeho a na Sherlocka už žádný nezbyl.
Za rozsypaným levandulovým vaječným velikánem se objevilo jedno vejce, menší než všechna ostatní, tmavé a lesklé, o kterém asi nikdo do teď neměl tušení.

Jako další se zachvělo téměř zlaté vejce. Když se po něm rozeběhla prasklina, John radši zavřel oči.
Co když... tohle bude další, které zamíří někam úplně jinam? A co John udělá, když se mu žádný drak nevylíhne, po celých letech víry a snů? - Slyšel, jak se skořápka vejce pomalu prolomila. - Půjdou se Sherlockem zklamaně do vesnice a budou mít normální, nudný život? - Dráče rozlámalo zbytky skořápky. - A co kdyby se vylíhnul Sherlockovi - a Johnovi ne? To bude muset žít bez svého nejlepšího přítele?

Cosi hřejivého a hrubého se mu otřelo o nohavici ve stejnou chvíli, kdy s ním Sherlock zatřásl.
John otevřel oči - a spousta očí v líhni na něj byla upřená. Vlastně... to vypadalo, že byly upřené na něco na jeho holeni.
Dovolil svým očím sklouznout níž - a co nevidí. Zlaté šupinky se zaleskly a nebesky modrá očka zamrkala.
John se nevěřícně otočil na Sherlocka, kterému na rtech hrál - snad ne úsměv?
"Dělej, dotkni se ho," pobídnul ho kudrnáč, "je tvůj."
John věděl, že před chvílí něco slíbil, ale to nadšení bylo příliš silné - a Sherlock neodporoval, takže mohl.
Sehnul se a opatrně položil pravou dlaň na dráčkovu hlavu, mezi dva malé, oblé rohy.
Cosi ho zapálilo a zmrazilo v jeden okamžik, obrátilo zevnitř ven a vrátilo ho to zpátky - a pak tu seděl na zadku, ani netušil jak, a na hrudi mu seděl zlatý drak, a John náhle věděl, že k sobě patřili od počátku věků. A taky věděl, že má ten tvoreček hlad.

Ignoroval ale silný pocit vyzařující z dráčete a pohlédl na Sherlocka, který se nad ním skláněl. John měl pocit, že v jeho tváři zahlédl cosi jako lítost, ale než stihl mrknout, Sherlockův obličej se zase změnil v chladnou neprostupnou masku."Gratuluji," začalo se ozývat ze všech stran, a dráče se po Johnově tunice pokusilo vyšplhat výš, aby ho upozornilo, že ten hlad nepočká.
V tu chvíli mu byla do jedné z rukou vražena miska s masem a John ji překvapením málem upustil.
Vzal jeden kousek a nabídl jej dráčeti - které jej okamžitě hladově spořádalo a zaškrábáním na látku se dožadovalo více.
Po dalším kousku se zlatý dráček vyšplhal po jeho ruce až za krk a tam se usídlil a jeho šupinky zvláštním způsobem hřály.
Johnovi se do těla vrátil cit a uvědomil si, že písek v líhni je na příjemné sezení prostě příliš horký, a tak se pokusil co nejméně směšně vstát - což ale šlo těžko, když měl nohy stále jako z gumy.

Sherlock stále postával u Johna, ale očima hypnotizoval pár zbývajích vajec. John to nechápal. Sherlock si stále stěžoval na to, že bude muset snášet ve své mysli další všetečné vědomí, a teď ho tam chce? Ne, na to byl Sherlock příliš tvrdohlavý. Tak...
John přemýšlení radši vzdal - jak sám kudrnatý génius říkal, mohl by si ublížit -, vzal další kus masa a nabídl jej zlaťáskovi, zatímco pohledem zaříkával vejce, aby už jedno puklo a vybralo si Sherlocka, protože John si byl jistý, že bez něj to tady nepřežije, natož pak zvládnout dlouhá století úplně sám. To se nesmělo stát!

Ovšem, osud měl asi jiné plány - protože puklo třetí vejce, čtvrté, páté... a Sherlock v líhni zůstával sám.
John nejistě natáhl ke kamarádovi ruku a povzbudivě mu stiskl rameno, protože tu stále byla naděje, ne? Dvě krásná vajíčka stále odpočívala v hřejivém písku.Když se potom po tmavě červeném s béžovožlutým spodkem rozeběhla spleť prasklin, John už si byl jistý, že tentokrát dráče zamíří k jeho kamarádovi, místo toho ale, když se kousky skořápky důrazně rozletěly do všech stran, jeden z největších právě vylíhlých dráčků se pomalu vydal k plavovlasému klukovi, kterého hned po spojení nadšeně obejmul menší černovlasý, kterému na rameni vysedávalo temně zelené dráče více podobnému hadu než všechna ostatní.

Na to malé, tmavě lesklé, se napjatě čekalo ještě několik minut, ale pak už se většina dětí s draky odebrala pryč.
John a Sherlock si rozprostřeli své vesty na zem, sedli si na ně a vyčkávali. Tohle byla poslední šance a oba věděli, že pokud se ani tohle nevylíhne pro Sherlocka, hodně dlouhou dobu se neuvidí - a pak John uvidí kudrnáče stárnout a umřít, zatímco on bude plný síly.
Čekali ještě několik desítek minut. Postupně se začali vytrácet i ti, které si drak zatím nevybral.
A tak tam pak už seděli se Sherlockem sami a pozorovali skořápku skoro černého, leklého vejce a hledali sebemenší náznak praskliny. John už svému drakovi s postupem času nabídl všechno maso, co v míse bylo, zlatý dráček se uložil ku spánku v Johnově klíně a venku už se pomalu začalo stmívat.

"Pojď, Johne, oba víme, že to nemá cenu," ovzal se náhle Sherlock překvapivě smutným tónem.
"Má to cenu," pokusil se John odporovat, ale to prohlášení nevyznělo tak pevně jak plánoval, spíše dost beznadějně. "Vylíhne se ti, a proto tu musíš počkat," trval na svém dál.
Dvojice zase ztichla.
Vyrušili je zase až strážci líhně.
"Chlapci, to vejce se už nevylíhne," oznámila jim na první pohled sympatická žena, "takže je čas odejít."
Oba si stoupli v tu stejnou chvíli - a to John ještě stačil vzít zlatého dráčka do náruče - a sebrali své oblečení ze země. Pak spolu zamířili k východu z líhně. Takže tohle byl konec.
John se z výcviku vrátí za několik let a Sherlock nebude mít nikoho, kdo by ho krotil, nebude mít svého jediného přítele.

Písek jim dramaticky křupal pod nohama, když tu se Johnovi zdálo, že zaslechl zvuk trochu jiný, a po dnešku již důvěrně známý.
Tvář se mu náhle rozjasnila, jak Sherlocka zatahal za rukáv.
"Slyšel jsi to taky?" Zeptal se, jak zastavil, "to vejce praská!"
"Johne, jen se ti to zdá. Vzdej to." Opáčil Sherlock.
"Ne, nezdá!" A s tím se John otočil k vejcím, aby Sherlockovi ukázal prasklinu, která to dokazuje.
Jenže...
Ona tam nebyla.
"Oh. Promiň, myslel jsem, že -" začal se John omlouvat, ale tentokrát zase Sherlock zadržel jeho prostým přiložením ukazováku na Johnovy rty. Druhou rukou ukázal na vejce.
Mírně se zavrtělo!
A pak si John všimnul i sítě prasklin na spodku vajíčka. Ale, to byla hloupost, ne?
"Je vzhůru nohama!" vykřiknul Sherlock a k vejci se rozběhl. Opatrně jej vzal do rukou a postavil ho na ten správný spodek - což ale bylo trochu zvláštní, protože tohle vejce mělo špičku větší a oblejší, než ostatní vejce a se spodkem to bylo naopak - byl menší a zúženější, takže vypadal jako špička. Nebo to byl snad první případ, kdy bylo dráče ve vejci vzhůru nohama?
Kdo ví - řetězec Johnových myšlenek se přerušil, jakmile skořápku prorazila tmavá hlava s temně fialovými růžky. Zbytky vejce se pod náporem rozpínajících se křidélek uvnitř rozletěly jako domeček z karet když foukne vítr a dráče je ani neotřepalo a už natáhlo hlavičku k Sherlockovi - ten rukama nejdříve instinktivně a nevěřícně uhnul, ale po dalším dychtivém natáhnutí se jednou dlaní doléhajícího dráčete dotkl.

Ozval se tlumený výkřik a Sherlock zavrávoral.
Tak takhle jsem vypadal, pomyslel si John.
Dopadl na záda a malé dráče mu vyskočilo na břicho a pak se prošlo výš, až na hrudník, kde mělo dobrý výhled na chlapcovu tvář, a přátelsky ji olízlo.
John byl najednou strašně šťastný a hned přispěchal k Sherlockovi, aby mu pomohl na nohy a pak přišla ta sympatická žena a s úsměvem předala Sherlockovi misku masa a Johnovi se spousta věcí slila do jedné a v nadšení ani moc nevnímal, co se dělo, ale byl si jistý, že v průběhu cesty ven Sherlocka obejmul a ten málem upustil mísu s masem. Dál co už věděl byli na ubytovně a s radostí shledali, že na ně vyzbyl jeden společný pokoj.
John i Sherlock potom zamířili na slavnostní hostinu ve Velkém sále.

***

Když se dalšího rána John probudil, Sherlock na pokoji nebyl, a ani tmavě zbarvené dráče. To zlaté odpočívalo stále u něj pod dekou a podřimovalo.
Důvod Sherlockovy nepřítomnosti se za pár minut vysvětlil - a to když kudrnáč přišel, draka na rameni a v ruce dvě mísy masa. Johna pozdravil jen kývnutím hlavou a podal mu misku."Víš, co budeš studovat?" Zeptal se Sherlock náhle.
Při včerejší hostině byli informováni, že jejich věci z domova jim budou doručeny někdy během dneška a že mají týden, aby si vybrali směr, kterým se budou ve výuce ubírat a trochu se seznámili s drakem - a pak už začne výcvik, zvlášť pro ty, kteří si vybrali bojové zaměření, a zvlášť pro ty, kteří se rozhodli být kouzelníkem.
"Asi budu Bojovník," posadil se John na posteli a podrbal zlatého draka na šupinách na zádech, "co ty?"
"Vzhledem k mému vzdělávání ve vesnici budu pokračovat v rozvíjení své magie." Odvětil Sherlock a přisunul mísu k tmavému dráčeti, které se zatím usadilo na posteli.
Chvíli zůstali v tichosti, zatímco oba dráčci si pochutnávali na své snídani.
"Co chceš dneska dělat?" Napadlo Johna.
"Mohli bychom se trochu porozhlédnout," navrhnul Sherlock.
John souhlasil.

***

Týden uběhl přesně včas, kdy už nebylo jediného zastrčeného kouta, který Sherlock s Johnem ještě neprozkoumali.
Byli slavnostně přijati k Bojovníkům a Kouzelníkům a začala výuka.
John si nebyl jistý, jak to vypadalo u kouzelníků, ale u nich hned začali soubojem s meči. Dokonce k nim přizvali starší žáky.
John se docela lekl, když viděl všechny ty hochy aspoň o dvě hlavy vyšší než on. Už k němu mířil jeden svalovec, když tu mu náhle výhled zastínila povědomá postava.

"Gregu?" vydechl John, jakmile rozpoznal rysy přítele z vesnice.
"Přesně tak! Já ti vždycky věřil, že se sem dostaneš. Co Sherlock? Na hostině jsem moc noviců neviděl..." Podíval se na Johna s nadějí o tři roky starší kluk.
"Sherlock je tu taky. Vylíhla se pro něj nádherná dračice. Co se sejít odpoledne na louce za osadou?"
"Proč ne. Teď ale připravit, mladý jezdče!" ušklíbl se Gregory a tasil meč.

***

"Bratře."
"Bratře. Přibral jsi?"
"Ne." Sherlock měl tu smůlu, že i oni začínali soubojem - a se stejným ročníkem jezdců, jako Bojovníci. Mycrofta samozřejmě v kouzelnickém oboru čekal, jen asi nebyl připraven na to, jak nesnesitelný jeho bratr bude, aniž by promluvil.

Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Carmen

Já si dovolím drze komentovat před skutečným příjemcem dárku *omlouvá se*, ale chci říct, že je to skvělý, a že mě vůbec neudivuje, že zrovna Sherlockův dráček bude individualista už ve vajíčku. :D

Obrázek uživatele Urrsari

Cheš povedať sociopat :D

Ehm, ďakujem Aziz za ÚŽASNÉ a PERFEKTNÉ zobrazenie Johna, Sherlocka, a najmä Mycrofta :D Naozaj pobavilo. Hm, bolo by zaujímavé vidieť nejaké ich dobrodružstvo s odrstenými drakmi (a dračicou)... takže vieš, ehm, chop sa pera :D Ale nie, nechcem ťa vydierať. Ďakujem, si SUPER!

Obrázek uživatele Lady Aludnev

To je roztomilé :)
Mám ráda AU a tenhle vypadá dobře (Sherlock se na mága hodí). Klidně bych si z něj přečetla víc povídek (ale nechci na tebe tlačit, vím, že takové psaní pokračování je těžké).

Obrázek uživatele Aziz

Děkuji za chválu :)
Další díl už je v přípravě, jen nevím, jestli to ještě stihnu jako Vánoční dárek :D

Obrázek uživatele Urrsari

Btw, videla som tam Thora a Lokiho? :D

Obrázek uživatele Aziz

*příjde o několik měsíců později se Starbucks* Ne, ti dva zmínění byli zamýšleni jako Seb a Jim, ale přeber si to, jak chceš :)

-A A +A