Na setkání autorů a přátel DMD nakonec do Stromovky dorazila zhruba dvacítka účastníků a strávila velmi příjemné povídací, pojídací a seznamovací odpoledne. Mnozí vážili dalekou cestu z odlehlých koutů naší vlasti, často s sebou přivážejíce nesmírně chutné kulinářské výrobky. Odměny byly slavnostně předány za pečlivé Galadionovy foto- a videodokumentace.
V pokročilejší části odpoledne pak došlo dokonce na experimentální hromadnou tvorbu, ze které vznikla tři drabble sepsaná poněkud netradiční formou. Každý autor totiž mohl k drabble připsat pět slov, přičemž z předchozího textu viděl jen pět slov svého předchůdce. Dadaisti, surrealisti, psychoterapeutové, asociativní šílenci a členové spolku na ochranu zvířat by z našich výtvorů určitě (ne)měli radost. Můžete si je přečíst i vy ;)
---
Zlatoslav Lockhart se dnes bojí...
Zlatoslav Lockhart se dnes bojí, že se jeho podvody provalí. Doufal, že k tomu nedojde, ale protože byl velmi zvrhlý, neobtěžoval se zbytečným sváděním. Přitáhl si ho k sobě, vytáhl z kapsy nůž a zapíchl paní Norrisovou. "Konečně," zasyčel.
Mrtvolu rozsekal na malinké kousíčky. Některé poschovával, jiné uvařil, a dal je do komory odležet. Pověsil je vedle těla pana Smrtě spícího v koutě s koťátkem. Vzbudil budík příliš brzy, chudák to nepřežilo a zdechlo. Musel ho zakopat pod jabloní a potom v žalu utekl a nikdo ho víc nespatřil - když odjížděl do západu slunce, ruku v ruce s milovaným.
Moodyho skleněné oko...
Moodyho skleněné oko žbluňklo hlasitě do skleničky s bílým vínem. Nasypal jed z rubínového prstenu do jeho polévky, potom si tiše oddechl. Nepřišel. Ředitel nedorazil.
Přišel však někdo mnohem horší. V růžové košili (krajkové) vypadal jako malý, zženštilý nedorostlý slon. Slon, co má rád jahodové máslo na hlavě, co taje, skrývá v sobě velké jinotaje. A mystérium jediného převáží nekonečno, neboj se rozpustit své ego. V té záplavě různorodých identit se cítí ztracený a osamělý. Protože už se mu začalo chtít plakat, ale věděl, že nesmí projevit své skutečné city. Bude to pro něj velice dobré, navštívit hřbitov o půlnoci...
Snape a paní Norrisová...
Snape a paní Norrisová na sebe narazili o půlnoci u Komnaty nejvyšší potřeby a stejně jako vždycky doufali, že tráva na kterou šlápnou, uvadá, až se rozpadne v mnoho malých modravých míčků, se může státi zajícovou smrtí. Pakliže třikrát ozve se zvon, je nutno třikrát vyskočit zvesela, přitom dostat pořádně do těla. Ale přece už není nejmladší! Takže stále trval na tom, aby se vrátili na zříceninu a strávili tam vášnivou noc.
Ráno se probudil jako první. Vykřikl: "Já jsem neplodný! Naštěstí!"
"Ach Bože!" zaštkala nešťastně Hermiona. "Myslíte, že Brumbál by dokázal někdy v životě pohladit kočku?"
---
Všem účastníkům děkujeme za krásné odpoledne (zvlášť těm, co se mezi nás odvážili poprvé!) a všem, co se dostavit nemohli, slibujeme, že se brzo ozveme a domluvíme na alternativním předání odměn.