1.dubna 1978
„Dýchejte zhluboka, paní Weasleyová. Nádech, výdech, nádech…“
Pohlédla jsem na lékouzelnici se zdviženým obočím. Zdálo se, že je nervóznější než já. Kdo z nás dvou tady rodí? Zaúpěla jsem.
„Ještě chvíli vydržte a až vám řeknu, můžete začít tlačit.“
Rodím počtvrté. To snad poznám sama!
„Teď zatlačte co nejvíc to půjde.“
Merline! Proč já se vždycky nechám zbouchnout?
„Už to skoro bude. Ještě zatlačte!“
To by mě vážně nena… nenapadlo! Ta bolest!
„Je to chlapeček, paní Weasleyová.“
Já mám dalšího kluka!
„Jste připravená?“
„Proč? Na co?“
„Je tam ještě jedno děťátko.“
Zasmála jsem se. „Apríl?“
„Rozhodně ne.“