dmd-2012

Jarní den.
Dva králíčci hopkali travičkou.
Sem tam ochutnali šťavnatý lístek.
Očichali kvítek.

Trošku zatoulaní.
Hodně zamilovaní.
Tam, kde lišky nechodí.
Daleko od domova.

Sluníčko svítilo.
Obloha bez mráčku, jen trochu počmáraná.
A ti dva skoro nevnímali svět.
Jen sebe navzájem.

U malého kopečku.
V lánu čerstvých pampelišek.
Probírali své králičí sny.
Užívali si to.

Najednou zpozorněli.
Vyděšeně zastříhali ušima.
Krásné ticho proťal strašný řev.
Následovaný pachem spáleniny.

Vzduchem létaly drny.
Králíčci se kutáleli travičkou.
Přes rozpálený asfalt až k trnitému keři.
Pak se vrátil klid.

Ticho.
Opodál stojící znuděný technik letounu zapsal do knihy.
Zkouška plné forsáže...
Bez závad.

Byl krásný březnový den. Po předchozích pošmourných dnech se výrazně oteplilo a obloha se úplně vyjasnila. Slunce prozářilo všechny ulice. Svítilo od rána do večera. V zahrádkách kvetly sněženky a krokusy, na stromech se nesměle objevily zelené pupeny. Lidé odkládali teplé oblečení, někteří odvážlivci sáhli i po krátkých kalhotách a rukávech. O víkendu příjemné počasí lákalo k prvním výletům do přírody.
O několik dní později náhle teplota výrazně klesla. V noci se vrátily mrazy, obloha se zatáhla a během dne se spustil sníh s deštěm. Na mnoha místech i bez deště.
Zkouška jara proběhla úspěšně. Termín premiéry prozatím není znám.

Měla jsem za sebou náročnou noc. Byl mi doporučen film, k filmu byl doporučen alkohol...

Opila jsem se omylem už před filmem a vize atomového konfliktu mě přinutila rychle vystřízlivět. Film skončil v jednu v noci nejděsivějším výkřikem v dějinách kinematografie, já se opila znovu a padla do postele.

Dopoledne jsem nebyla jedinou usínající osobou ve třídě. Spolužačka Petra ponocovala taky, se stejným filmem, ve stejnou dobu. Mluvily jsme zrovna o něm, když se rozezněly sirény. Ztuhly jsme. Jediným vhodným vyjádřením hrůzy v Petřině tváři byla zřejmě ta má...

Bylo poledne, první středa v měsíci a právě proběhla zkouška sirén.

Náhle vzduch ztěžkne a zhoustne. Zavládne téměř dokonalé ticho. I ptáci umlknou. Jsem tu jen já, můj dech, moje bušící srdce, můj strach. Ne proto, že mám dnes obětovat syna. Vždyť víš, Izáku, že bych raději zemřel, než abych na tebe vztáhl ruku.
To, oč se teď bojím, je moje víra. Neboť pokud mě On v poslední chvíli nezastaví, zavrhnu jej. S osudy lidí už hrálo kostky až příliš mnoho krutých a pomstychtivých bohů. Nepotřebujeme dalšího takového.
Takže teď stojím, v ruce trochu opocený nůž. Ano, je to zkouška. Jenže On nechápe, že jsem to já, kdo tu dnes prověřuje.