DMD 2014

"... úkrok do strany, úklona, úsměv..."
Amy se zazdálo, že je na vojenském cvičení. A že se novou oblíbenou hláskou Mrs General stalo ú.
"... podat ruku pánovi... Ale slečno Amy!"
Malá Dorritka poplašeně stáhla ruku zpět.
"Ten pohyb musí být ladný, něžný, hřbet ruky elegantně oblý, aby pána nenuceně vyzýval k drobnému polibku, jak se sluší."
Amy pominula zjevný protimluv v afektovaném projevu ctné dámy a pokusila se celé gesto provést znovu.
"Ale ne, slečno Amy!" cvakla generálka vějířem.
Pohleďte..." předvedla směšně vyumělkovaný pohyb.
Malá Dorritka se otřásla a s jistou smutnou závistí si vzpomněla na ohromné packy páně Gowanova psa.

"I'm sending your students to the Moon!" Celestia said.
Luna felt as if the air was knocked out of her.
Surely she can't be serious!

Of course Celestia was joking that day.
Now there was a beautiful shiny new school waiting in the Crescent Moon Valley - and Luna couldn't ask for a better place. But as the first students boarded the train that will take them there, her heart was heavy.
For one last time she checked everyone was on board.
Then turned to her sister, to say goodbye.
Celestia hugged and nuzzled her: "Take heart, Luna. You'll do great."

Nadešel den D, kdy měl být Aurelius předán novým opatrovníkům. Pankráce přepadla nostalgie, i když od počátku věděl, že Aureliův pobyt v jejich domácnosti byl jen dočasnou výpomocí.
Byla to nová zkušenost nejen pro Zdirada, ale i pro Pankráce, který doma nikdy žádné zvíře neměl. Na rozdíl od Jenovéfy. Nikdy by do sebe neřekl, že nechá tohoto tvora sdílet lože s ním a s Jenovéfou. Teď mu to ale už připadlo naprosto přirozené.
Aureliovy propriety jsou sbaleny, převozní taška připravena. Doufám, že ti tu bylo s námi stejně dobře, jako nám s tebou. Tak pac a pusu, milý kocoure Aurelie!

Když jsme se poznali, podal jsi mi ruku.
Měkké tlapky spředly měsíc v stínu buků.
Řekl's svoje jméno, vyrazil do boje,
hleděli jsme vzhůru, byla jsem jen tvoje.
****
Krásný Karlův kámen, pavouk chodbou běží,
nezasmál ses strachu, vnímala jsem stěží.
Ústa se nedotkla, ani nezavřela -
ruce nehladily, vrátka oněměla.
****
Léto mrazem pálí, lhostejností dýchá,
nepoznal's, že dávno dohořela pýcha?
Jiná obléká tě, oči tvrdě září,
nehledím do nebe, kamení mám v tváři.
****
Dnes je den přeslavný, bereš mne do dlaní,
ústa nepromluví, stačí pohled, přání.
Tvé rty zašeptaly: Prstýnek je rybí.
"Pac" jsme si teď dali, už jen "pusa" chybí.